Plasy a náš rod

Dějiny rodu Prusíků · 1515 – 1968 · Jaromír Prusík · ↑Prolog

V půvabném údolí říčky Střely leží Plasy. Kníže Vladislav II. povolal sem v roce 1144 z kláštera Langheimského v Bavořích devět řeholníků cisterciácké­ho řádu a dal jim po otci svém zděděný dvůr Plasy se vším příslušenstvím. Postupem staletí vzmáhal se klášter i obec, takže před husitskou dobou patřil klášter plasský mezi největší v Čechách. Začátkem XVIII. století měl rozsáhlý majetek v celém kraji. V klášte­ře se zaměstnal veliký počet řemeslníků a umělců. Zvláště na růžích ustláno měli stavitelé, zedníci, truhláři, řezbáři, malíři i sochaři.

Před rokem 1700 dostal se jediný Prusík ze Sedlice a to Bartoloměj do Dřevce. Ten ovšem opustil již tu­to vesničku v roce 1627 a utekl do ciziny. Do konce XVII. století žili pak, jak je prokázáno Soupisem pod­daných podle víry po třicetileté válce, lidé s naším jménem jen v Sedlci. A tu kolem roku 1700 nebo krát­ce potom, objevuje se první Prusík jinde. V Plasích. Byl to Václav Prusík narozený 1678 v Sedlci.

Václav Prusík se domohl po nějakém čase hostinské živnosti a 1. října 1713 oženil se se Sabinou Kirchgangovou. Její otec byl Němec Simon Kirchgang, kovář v klášteře. Sabina se narodila rovněž jako její muž v roce 1678. Tento Václav Prusík byl prvním členem našeho rodu, který pojal za ženu Němku. Od roku 1713 vnikají tudíž i německé prvky do našeho rodu, který původně byl zcela slovanský. Václav zemřel 28. listopa­du 1728 v blízkých Nebřežinech a bylo mu tedy jen 50 let. Jeho žena Sabina přežila ho o 24 let a zemřela v roce 1752 v Plasích.

Václav měl dva syny a také dcery, ale ze všech zachoval se pouze jeden syn Eugenius Prusík. Dostal své jméno po tehdejším slavném opatovi kláštera Eugeniovi Tittlovi, který dokončil honosnou stavbu konventu. Eugenius narodil se 18. února 1714. Za manželku vzal si Češku Markétu Beránkovou, narozenou v Plasích v roce 1720. Eugenius Prusík velmi zručně maloval a byl i dobrým sta­vitelem. V roce 1780 přestavěl kostel sv. Vavřince v Kožlanech. Měl několik dětí. Dcera Luitgarda a syn Evžen zemřeli brzy, dcera Anna dožila se 14 let. Jediný jeho syn Adam dospěl. Eugenius Prusík zemřel v Plasích brzy po zrušení kláštera císařem Josefem II. a to 7. prosince 1786. Zažil největší rozkvět kláštera. Jeho žena Markéta pře­žila ho a zemřela ve věku 78 let v Plasích 26. října 1802.

Adam Prusík, jediný potomek Eugenia, narodil se 30. července 1765. Když mu bylo 20 let, zašla sláva kláštera a nemohl již proto nabídnouti, jako vyučený zedník, své služby klášteru.

Mariánská Týnice u Kralovic, kterou pomáhal stavět Eugenius Prusík z Plas
Mariánská Týnice u Kralovic, kterou pomáhal stavět Eugenius Prusík z Plas
Kostel svatého Vavřince v Kožlanech, přestavěl 1770 Eug. Prusík z Plas
Kostel svatého Vavřince v Kožlanech, přestavěl 1770 Eug. Prusík z Plas
Kostel svatého Klimenta v Chlumčanech u Loun roku 1776 vystavěl Martin Prusík z Plas
Kostel svatého Klimenta v Chlumčanech u Loun roku 1776 vystavěl Martin Prusík z Plas

Oženil se 25. května 1789 s Rosalií Lohwasserovou, dcerou Němce, hajného z Velké Černé Hati. Novomanželé usadili se v blízké, malé, romaticky položené vesničce nad říčkou Střelou, Stražišti. Rosalie narodila se v roce 1764, ale není známo kdy a kde zemřela. Nestalo se tak ve Stražišti a dokončila svůj život někde u svých dětí. Adam jako zednický mistr byl velmi činný v blízkých vesnicích a ještě dodnes jsou v okolí stopy jeho stavitelské činnosti. V Chrašťovicích stojí někdejší sýpka, dnes obytné stavení a nad dveřmi je vytesáno jeho jméno a datum. Adam Prusík míval ve Stražišti i malý hostinec. Zemřel tam 2. září 1835.

Adam Prusík, usazený ve Stražišti, měl čtyři syny, kteří dospěli. Nejstarší z nich byl Vojtěch Prusík. Narodil se 22. dubna 1790, byl také mistrem zednickým. Se svou manželkou Annou Sieberovou z~blízkého Kalce, Němkou, měl řadu dětí. Vojtěch zemřel 24. července 1867 na marasmus. Je zakladatelem tzv. větve “Stražiště” a povíme si o něm obšírně a také o všech jeho potomcích, později.

Druhým synem Adamovým byl Josef Prusík. Vyučil se pivovarskému řemeslu a později usadil se v Jihlavě. Narodil se ve Stražišti 11. září 1792 a zemřel jako nejstarší z bratrů 12. června 1881. Za manželku měl Annu roz. Frűhaufovou z tehdy německé Jihlavy. Josef založil tzv. větev “Jihlava”. Členové její se úplně poněmčili a věnujeme jim zvláštní kapitolu.

Třetím synem byl Jan Prusík. Narodil se 11. listopadu 1794 ve Stražišti a na přímluvu své­ho děda Lohwassera stal se nakonec lesníkem. Žil ve východních Čechách a na Vysočině a tam také mu pytlák násilně přetrhl nit života 21. března 1859. Stalo se to v rozsáhlých lesích u Svratky. Manžel­kou jeho byla Anna roz. Anderlová z Košumberku. Jan je zakladatelem větve tzv. “Kuchyně u Herálce”. Život jeho a potomků vylíčíme později.

Čtvrtým synem Adamovým byl Václav Prusík. Narodil se 24. února 1797 ve Stražišti. Stal se také hajným, ale v mladém věku, svobodný, zemřel 28. ledna 1827 ve svém rodišti.

Syn sedláka Adama Prusíka v Sedlci, Martin Prusík, měl při svém zrození 9. ledna 1745 již příbuzné v Plasích. Pro tehdejší dobu a kraj byly Plasy tenkrát něco podobného jako v pozdějších dobách Praha nebo Vídeň se svými velkými pracovními příležitostmi. Martina nedali na sedlačinu, ale na zedničinu. Byl to velmi chytrý chlapec a brzy se stal zednickým mistrem v Plasích. Učil se u svého strýce Eugenia Prusíka a nepůsobil jen zde, ale i v krajích vzdálenějších. Ví se o něm, že stavěl řadu kostelů, ale bohužel doklady jsou jen pro stavbu kostela sv. Klimenta v Chlumčanech u Loun v roce 1771. Když se kdysi hle­dalo, jak skutečně ve své plné slávě vypadal hrad Krašov, našla se náhodou kresba tohoto kdysi mocné­ho hradu, podepsaná Martinem Prusíkem z Plas. Jsou však zachovány i jiné jeho kresby, a to dvora Hubenova nebo zámku Kaceřova.

Když přebíral Martinův bratr Blažej rodný grunt v Sedlci, oženil se Martin Prusík. Stalo se to 10.~října 1776 a jeho nevěsta Kateřina Kaplánková nepocházela přímo z kraje, jak si tehdy ženiši své ženy vyhledá­vali, ale až z Radnic. I to svědčí o tom, že Martin jako stavitel hojně cestoval po Čechách a zvláště v mladých letech zdaleka nebyly Plasy jeho jediným působištěm. Kateřina narodila se v roce 1748 a manželé poměrně pozdě měli své děti. Nejstarší byla dcera Alžběta, která se narodila v roce 1780 a vdala se za panského kováře Kabáta v Plasích. Další jejich dcera Barbora narodila se v roce 1792 a zemřela svobodná 15. srpna 1865 v Plasích. V matrice zemřelých je uvede­no, že byla žebračka. Podivné jsou osudy lidí! Je­jí rodiče byli vážení občané v Plasích a dcera umírá sama a v nouzi! Martin Prusík měl ještě řadu dětí, které brzy zemřely, ale také tři syny, kteří dospěli. Sám zemřel 30. října 1822 ve věku 82 let. Jeho žena Kateřina zemřela 20. července 1835.

Nejstarším synem Martinovým, který dospěl, byl Josef Prusík, narodil se 1781, ale brzy svobodný zemřel.

Dalším synem byl František Prusík, který se narodil v Plasích 22. srpna 1789. U otce vyučil se zednickému řemeslu a usadil se později v Nebřežinech. Za ženu měl Josefu Gűtterovou z Nebřežin. Tam se jim narodily 2 děti, ale brzy se všichni odstěhovali do Červené Řečice u Pelhřimova, kde František dostal dobré místo jako zednický mistr na arcibiskupském zámku. V Červené Řečici také František zemřel 28. srpna 1838. Po něm dnes již zcela vymřelá větev je nazvána tzv. “Červená Řečíce”. Její osudy ještě vylíčíme.

Třetím synem byl zase Josef Prusík. Narodil se 20. března 1796 a nechtěl býti po otci zedníkem. Brzy se přiženil k dceři obuvníka Janě Říhové do Nebřežin a tam se také vyučil tomuto řemeslu a již tam do smrti zůstal. Měli spolu deset dětí a budeme o nich vyprávěti. Josef zemřel ve věku 79 let 9. ledna 1875 v Nebřežinech u Plas. Je zakladatelem tzv. větve “Nebřežiny”.

Posledním synem byl Antonín Prusík. Narodil se 21. ledna 1799 v Plasích. I on stal se zedníkem jako jeho otec Martin, ale dlouho byl pak na vojně. Za manželku měl dceru prvního českého učitele v Plasích Josefu Dűrschmiedovou. Je zakladatelem tzv. větve “Plasy”. Zmíníme se o všech je­ho potomcích v dalších kapitolách.

První členové rodu, kteří přišli ze Sedlce do Plas začátkem 18. století, jako byl Václav a pak opět Martin v druhé polovině 18. století, stali se svý­mi potomky budovateli dalších rodových větví. Proto jsou Plasy vedle Sedlce významným historickým místem pro nás.