Větev Výrov
Zakladatel Vojtěch Prusík 1777 - 1841
Vesnice Výrov leží západně od města Kralovic a v době, kdy píšeme tyto dějiny rodu má asi 500 obyvatel. Sedlec, odkud celý náš rod původně vzešel, má sice dnes asi jen 130 obyvatel, ale je mnohem starší. Vznikl ve XII. století, kdežto obec Výrov byla založena v roce 1300 a to klášterem plasským z části dvora Sechutic. Tento dvůr má ovšem mnohem starší historii, neboť se připomíná již v roce 1144, kdy kníže Vladislav II. založil klášter plasský. Sechutice byly dvoje, Horní a Dolní. Na pozemcích Dolních Sechutic, kde byl dvůr, byla tedy založena později vesnice Výrov.
Uprostřed vsi je statek číslo 18, kde se od pradávna říkalo "U Boudů". Léta Páně 1610 v pondělí po sv. Bartoloměji, jak je v zápise Veyrovské rychty, „stala se smlouva celá a dokonalá a trh dobrovolný mezi urozeným pánem Václavem Kohoutem z Lichtenfeldu, úředníkem panství Kaceřovského s jedné a Pavlem Boudou, rychtářem ve vsi Veyrově, poddaným J. M. páně se strany druhé a to takový, jakož jest J. M. pán témuž panu Václavovi Kohoutovi grunt slove k ř í ž o v s k ý v též vsi darovati ráčil. Takový grunt jest týž pan Václav Kohout jemu Pavlovi Boudovi za patnáct kop míšeňských prodal“.
Anna Fenclová, která se v tomto gruntě 30. ledna 1785 narodila, byla pokrevním potomkem tohoto prvního majitele, Pavla Boudy. Ji si vzal za manželku 8. října 1803 Vojtěch Prusík, zakladatel větve "Výrov". Že se i jeho bratr v ten den se sestrou Anny, Rosalií oženil v mladém věku 17 let a usadil se v Sedlci jako samostatný hospodář, vysvětluje se vážnou dobou. Napoleonské války byly v plném proudu a samostatní hospodáři bývali vojny uchráněni.
Statek u Boudů ve Výrově, podle své polohy i výměry polí a luk, býval významnější a z něho bývali určováni rychtáři a později voleni starostové obce. Před vchodem stály mohutné rozložité topoly, jejichž vrcholy, ač stojí stromy v údolí, bylo vidět již od sv. Jana nebo na pěšině od Kralovic. Statek pravděpodobně vznikl ihned při založení obce. Hospodářství mělo asi 35 ha. Když se Vojtěch Prusík přiženil do Výrova, stal se podle zvyku rychtářem. Byl jím asi 35 let. Na rychtě se čepovalo pivo z plasského panského pivovaru a tímto zařízením si vrchnost zajišťovala odbyt. Rychtář Vojtěch Prusík byl v obci velmi oblíben a i když přišel do Výrova v době roboty nebylo mezi jím a osadníky neshod. U gruntu byla také povinná dvojspřežní robota s koňmi po dobu 156 dní a robota pěší 26 dní. Samozřejmě byly další povinné poplatky, panské dávky, desátek kralovickému faráři, kam obec příslušela a jiné povinnosti. Za humny, směrem ke Kopidlu stojí ještě dnes železný kříž, který v roce 1831 postavil Vojtěch Prusík.
Jako rychtář jezdíval Vojtěch téměř každou sobotu na koni pro instrukce k panu direktorovi do Plas. Tam se scházel s ostatními rychtáři z okolních obcí, získával tím mnoho známostí a podle vyprávění byl všude velmi oblíben. Byl to velký, silný muž a velmi pobožný. On jako i všichni naši předci od roku 1650 a všichni zase po něm byli katolíci. Jedině do protireformace byli naši předci jiné víry. Na Kralovicku byla jediná fara katolická v Žebnici a všechny ostatní byly osazeny luteránskými pastory. Také v Kralovicích, Potvorově a Všesulově podávalo se "pod obojí". Protože Sedlec patřil farností k Potvorovu, nebyli tehdy naši předci také katolíky, počínaje prvním naším známým předkem Vojtěchem Prusíkem.
Když se Vojtěch přiženil do Výrova žil ještě jeho tchán Matěj Fencl se svou manželkou Kateřinou. Matěj se narodil v roce 1746 a zemřel na gruntě na výměnku 3. února 1820. Kateřina byla rozená Hubková z Kočína, kde se narodila v roce 1753. Dožila se úctyhodného věku 98 let a do poslední chvíle to byla velmi čilá stařenka. Zvláště milovala svého vnuka Václava Prusíka, který převzal grunt po otci a v jeho náručí také usnula na věky 3. března 1851. Ten den ještě ráno pekla chléb.
Vojtěch a Anna měli spolu osm dětí. Nejstarší ze všech byla Anna. Narodila se 4. ledna 1805. Její otec seznámil se na rychtářských schůzkách v Plasích s mladým vdovcem, rychtářem Jakubem Štěpánkem z Horní Břízy, kde se jeho usedlosti říkalo "U Kubíků". Když bylo Anně 17 let provdala se za Štěpánka 10. září 1822. Dožila se tam 78 let, zemřela 11. března 1883. Je zakladatelkou odnože, kterou nazveme "Horní Bříza I".
Druhým dítětem byla Rosalie. Narodila se 3. září 1807. Patrně vlivem své sestry, usazené již v Horní Bříze, vdala se tam i ona. Vzala si 6. června 1826 sedláka Vojtěcha Kareza z č. 3. Zemřela tam v mladém věku 44 let o pouti dne 9. května 1851. Je zakladatelkou odnože tzv. "Horní Bříza II".
Další dcerou byla Marie. Měla špatný osud. Narodila se 20. května 1815 a ve svých 18 letech se 26. listopadu 1833 provdala za sedláka z Výrova č. 6, Josefa Štefla. Ještě dnes v této usedlosti žijí její potomci. Marie Šteflová zemřela krátce po porodu třetího dítěte 27. prosince 1844. Bylo jí pouze 29 let. Založila odnož tzv."Výrov I".
Čtvrtou a poslední dcerou Vojtěcha a Anny byla Veronika. Bylo to jejich nejmladší dítě. Narodila se 20. ledna 1826 a provdala se do malé vesničky, ležící již za řekou Mží, Kostelce nad Mží. Vzala si 20. ledna 1846 sedláka Jana Hořejše a po brzkém ovdovění v r. 1854 se vdala za Jana Folka. Zemřela mladá 7. listopadu 1865. Je zakladatelkou odnože tzv. "Kostelec nad Mží".



Nejstarším synem byl Blažej Prusík. Narodil se 1. února 1810 a při křtu v Kralovicích dostal jméno po svém dědovi Blažejovi, který tehdy žil již na výměnku v Sedlci. Blažej Prusík zaujímá zvláštní kapitolu v dějinách našeho rodu. Stal se knězem a opravdovým dobrodincem rodu. O jeho životě budeme podrobně vyprávěti později. Zemřel v Praze 22. srpna 1888.
Dalším synem byl Tomáš. Narodil se 19. listopadu 1812 a přiženil se 24. února 1835 do Horní Břízy, kde tehdy žily již jeho dvě sestry. Jeho ženou byla Kateřina Beránková z gruntu č. 26 tzv. Fakanovského. Tomáš Prusík zemřel tam 19. dubna 1897 a je zakladatelem odnože tzv. "Horní Bříza III".
Třetím synem byl Matěj narozený 22. února 1818. Vzal si za ženu Annu Fakanovou a usadil se v gruntě č. 17 v Hodyni tzv. Lajbovském. Tam zemřel 17. října 1900 a je zakladatelem odnože tzv. "Hodyně".
Čtvrtým synem, nejmladším byl Václav. Narodil se 7. září 1822 a stal se později dědicem gruntu "U Boudů". Za ženu měl Josefu Kotasovou z Kozojed. Měli svatbu 30. ledna 1843. Václav Prusík zemřel 11. února 1892 ve Výrově. Je zakladatelem odnože tzv. "Výrov II“.
Rychtář Vojtěch Prusík nedožil se vysokého věku. Zemřel 1841 14. března na souchotiny /TBC/. Bylo mu 64 let. Jeho žena Anna ho přežila o 18 let a tchyně o 10 let. Anna zemřela 6. ledna 1859. Žila spokojeně na výměnku u svého nejmladšího syna Václava až do smrti.
Vesnice Výrov spolu se Sedlcem, Plasy a Stražištěm stala se tedy dalším východiskem početné rodové větve a je proto pro nás tak významná. Nyní budeme Vás seznamovati se všemi potomky a členy této větve a jejich osudy až do nynějších časů.




Odnož Horní Bříza I větve Výrov
Potomci Anny Prusíkové z Výrova, provdané Štěpánkové.
1805 - 1883
První dítě Vojtěcha Prusíka a Anny roz. Fenclové z Výrova byla Anna. Jak jsme již předtím uvedli, narodila se v době největší slávy Napoleonovy 4. ledna 1805 ve Výrově. Otec našel jí ženicha v rychtáři Jakubu Štěpánkovi z Horní Břízy č. 8, kde se odedávna říkalo u Kubíků. Po bitvě na Bílé Hoře bylo manětínskému pánu Kryštofu Karlu z Roupova, který právě ve stavovských bouřích zemřel, zkonfiskováno jmění. Koupila je Estera Mitrovská, rozená Lažanská, veliká katolička. Její manžel, Jiří Mitrovský z Nemyšle, přísný katolický pán, přitrhl hned s brannou mocí do Manětína, aby provedl protireformaci. Kněz podobojí byl z Manětína odstraněn a povolán jesuita Jan Nerovius. Manětínští utrakvisté ve svém zpustošeném městě houževnatě vzdorovali. Shromáždili se na radnici, zavázali se přísahou, že neodstoupí od kališnictví, ale na přísnou pohrůžku Mitrovského se osm radních osob zavázalo písemně, že se stanou katolíky. Ostatní však po domluvě radního Štěpánka, který byl mlynářem na mlýně Růžkovském, odmítli přestoupiti.
Tento Štěpánek je předkem Jakuba Štěpánka, jehož si v XIX. století vzala za muže Anna Prusíková z Výrova. Předek jeho, jako hlavní rebel, byl povolán na zámek, kde měl být ukován do železných pout. Odtud otevřeným oknem vyskočil a chtěl prchnout. Byl však poraněn a dopaden a v poutech poslán do Plzně. Když se to měšťané v Manětíně dověděli, chopili se zbraní a oblehli zámek. Vojsko narychlo povolané z Plzně, vzpouru však záhy potlačilo. V usedlosti potomka tohoto rebela žila tedy pak Anna. Vdala se sem 10. září 1822. Její muž Jakub narodil se v roce 1797, držel grunt do roku 1849 a zemřel 10. července 1869 v Horní Bříze. Na jejich gruntě bývala rychta. Anna zemřela 11. 3. 1883.
Anna s Jakubem měli šest dětí, které dospěly. Byla to nejdříve Marie, která se narodila 24. 6. 1824. Provdala se v roce 1843 do č. 2 ve Lhotce u Všerub na Plzeňsku za sedláka Václava Dobrého. Tam zemřela 20. 10. 1903. Další byl Antonín Štěpánek naroz. 17. 11. 1831, zemřel 23. 3. 1841. Třetí dítě, Josef, stal se od roku 1849 dědicem gruntu. Byl z dvojčat, jeho bratr Vojtěch brzy zemřel. Narodil se 11. 3. 1828, zemřel 9. 1. 1902. Dcerka Anna narodila se 16. 9. 1834 a zemřela mladá 21. 2. 1845. Páté dítě, které dospělo, byla Barbora. Narodila se 3. 2. 1838, provdala se za Vojtěcha Kabáta v blízkém Žilově a zemřela tam 18. 1. 1910. Poslední, Antonín, druhý chlapec s tímto jménem, narodil se 28. 11. 1844. Zůstal po celý život starým mládencem a zemřel ve svém rodišti 20. 1. 1916.
Marie Dobrá, rozená Štěpánková, usazená ve Lhotce, byla podle vyprávění pamětníků, neobyčejně statečnou ženou. Nebyla jen dobrou selkou, ale nebála se ani chopit se v noci pušky a zahnati výstřely lupiče. Měla tři děti, které dospěly. Byl to Matěj nar. 18. 12. 1855. Zemřel svobodný ani ne dvacetiletý 10. 4. 1875. On byl předurčen jako dědic gruntu. Další Marie narodila se 24. 8. 1848 a provdala se opět ve Lhotce za Jana Dobrého, kde zemřela 21. 4. 1893. Druhý syn Václav byl narozen 1. 10. 1860 a byl dán na studie do Plzně. Když však jeho starší bratr Matěj tak brzy zemřel, vrátil se domů, ujal se gruntu a zemřel u dcery 19. 8. 1944 v Příšově.
Marie Dobrá, provdaná za Jana Dobrého v č. 3 ve Lhotce měla pět dětí. Byla to dobrá máma a hospodyně, ale svůj život skončila brzy. Zemřela po potratu ve svých 45 letech. Nejstarší syn byl Matěj nar. 31. 10. 1873, zemřel 13. 8. 1949 v Plzni. Matěj vystudoval lékařství a když v jeho době začínal u nás zvýšený zájem o dětskou lékařskou péči, usadil se s tímto zaměřením v Plzni a je považován za prvního odborného dětského lékaře v západních Čechách. Míval velikou klientelu ze všech kruhů obyvatelstva i z bývalé šlechty. Lékař Matěj Dobrý měl čtyři dcery. Nejstarší Sylva nar. 7. 2. 1903 provdaná nejdříve Fryčková. Podruhé si vzala Dr. Jiřího Havelku, ministra v Háchově vládě za protektorátu v nejtěžších dobách naší republiky. Její muž byl velký vlastenec a zatčen byl Němci spolu s předsedou vlády gen. Eliášem za heydrichiády. Dožil se sice osvobození a Sylva s ním, ale museli vytrpěti velká příkoří. Museli se vystěhovat z Prahy do Hostomic pod Brdy. Z jejich manželství narodil se syn Jan 23. 3. 1943.
Druhou dcerou Matěje jest Zdeňka provd. Šperlová v Plzni, Škrétova 23. Narodila se 7. 2. 1908. Má dvě dcery, lékařku Zdeňku, provd. Klapálkovou, naroz. 15. 9. 1931 a Helenu, nar. 10. 2. 1944.
Třetí dcerou jest Milada, komerční ing., provd. za lékaře Dr. Semotána v Praze Bohnicích č. 138. Narodila se 10. 6. 1914. Děti nemá.
Čtvrtou je Květa, dosud svobodná, úřednice, bytem Praha - Strašnice, Na Hroudě 8. narodila se 19. 8. 1919.
Dalším dítětem Marie Dobré byla Anna. Narodila se 11. 11. 1882 a provdala se zase za sedláka Dobrého do Nevřeně. Zemřela v 81 letech 11. 3. 1963 u dcery v Radčicích u Plzně. Její syn Václav Dobrý nar. 17. 5. 1903, převzal pak hospodářství v Nevřeni č. 11. Má dceru Jiřinu, provdanou Jindrákovou nar. 5. 11. 1928. Ta má tři dcerky, Jiřinu nar. 25. 5. 1952, Miladu nar. 9. 1. 1954 a Soňu nar. 2. 8. 1963. Druhá dcera je Zdeňka, provd. Sedláčková, nar. 28. 6. 1930 bytem na státním statku v Kunějovicích u Všerub. Má dva chlapce, Vladimíra nar. 8. 6. 1954 a Miroslava nar. 31. 12. 1956.
Bratr Václava z Nevřeně, je Ladislav Dobrý, naroz. 19. 7. 1911. Žije ve Stodě u Plzně, Na Jízdárně 429. Má syna Václava nar. 15. 12. 1937 a Annu. provd. Černou, v Mariánských Lázních - Úšovice, Polní 484-5b. Je narozena 14. 10. 1944 a má dcerku Kamilu nar. 19. 1. 1967. Sestra Václava a Ladislava, Anna, provdaná za učitele Randu. Je narozena 1. 3. 1909 a žila v Radčicích. Nyní bydlí v Plzni-Doubravce, ul. Družby 7. Má dceru Jaroslavu, provd. Bezděkovou, naroz. 31. 8. 1933 v Plzni-Čechurově, Ke dráze 10. Má Pavla nar. 14. 10. 1956 a Janu nar. 27. 9. 1961. Syn Ladislav Randa nar. 20. 10. 1935 má zase již syna Ladislava nar. 18. 5. 1964. Syn Václav nar. 16. 12. 1943 a Bořek nar. 25. 6. 1946 jsou ještě svobodní.
Po své matce, Marii, předčasně zemřelé ve Lhotce, převzal grunt její syn Václav. Narodil se 18. 10. 1877 a zemřel tam 4. 2. 1928. Měl 4 děti. Jeho syn Václav nar. 3. 10. 1905 převzal po něm hospodářství, dnes je jako většina zemědělců členem JZD. Žije ve Lhotce č. 3. Jeho dcera Jarmila, provd. Pivoňková nar. 13. 9. 1933 má dvě děti Annu nar. 27. 7. 1957 a Luboše nar. 5. 2. 1959. Další dcerou Václava je Anna, provd. Kalousová bytem v Plzni-Slovanech, Mládežnická 29. Má dcerku Janu nar. 14. 5. 1961. Sama se narodila ve Lhotce 18. 3. 1937. Bratr Václava, Karel Dobrý, stal se právníkem, ale musil jako mnozí v době kultu osobnosti a různých přehmatů, měniti často místo svého povolání, neúměrně ke svému vzdělání. Narodil se 19. 2. 1907. Bydlí v Českých Budějovicích, Komenského 65. Jeho syn Karel je lékařem v Plzni, Koperníkova 25, narozen 25. 10. 1938. Dcera Jitka, je narozena 22. 10.1945. Karel působí tč. v Karl. Varech. Syn Marie Dobré, Josef narodil se 17. 1. 1904. Byl úředníkem v Hospodářském družstvu v Plzni a zemřel v Třemošné 27. 4. 1957. Měl syna Josefa nar. 29. 8. 1928, který žije v Plzni, Nám. J. Krautvurma 33. Má dvě děti: Evu nar. 16. 10. 1951 a Josefa 10. 6. 1958. Poslední byla dcera Anna nar. 28. 4. 1908. Měla za manžela Caltu, hajného v Horní Bříze. Její syn Milan, stal se lesníkem a bydlí ve Špindlerově Mlýně v Krkonoších č. 247. Narodil se 9. 7. 1927. Má synka Mirka nar. 12. 9. 1953. Dcera Zdeňka, provd. Ondráčková nar. 25. 8. 1929, má za muže letce. Bydlí v Praze na Smíchově, K vodojemu 210-11. Má dvojčata Pavla a Luboše nar. 20. 8. 1955.
Marie Dobrá ze Lhotky měla dalšího syna Emanuela. Narodil se 14. 1. 1885 a byl zaměstnán v železničních dílnách v Plzni. Zemřel poměrně brzy, 29. 5. 1940. Měl tři dcery a všechny učitelky. Jiřina provd. Kacerovská nar. 10. 4. 1914 a bydlí v Praze IV. Pankrác, I, Milevská 1088. Zdeňka, svobodná, nar. 28. 12. 1915 bydlí v Mariánských Lázních, Jiráskova 490, a Bohumila také svobodná nar. 6. 7. 1917 žije v Plzni, Božkovská 55. Po Emanuelu Dobrém není již žádných vnoučat.
Marie Dobrá měla ještě dceru, která dostala její Jméno. Narodila 15. 7. 1888 ve Lhotce a již v mládí měla touhu státi se jeptiškou. Skutečně také vstoupila do řádu Šedých sester a byla velmi obětavou sestrou v nemocnici. Když řádila španělská chřipka, nakazila se a zemřela 21. 9. 1916. Pod jménem Marie Libora najdete její hrob na Vyšehradě ve zvláštním oddělení řeholnic tohoto řádu.
Václav Dobrý nar. 1. 10. 1860 ve Lhotce č. 2 stal se dalším držitelem gruntu. Protože již okusil radosti města, když studoval v Plzni a musil se pak vrátit po časné smrti svého bratra Matěje domů, nikdy neměl velkou lásku k zemědělství. Jak vypravují pamětníci, nejraději měl lov a společnost. Nejstarším jeho dítětem byla Marie, nar. 13. 3. 1884. Je provdaná za pekaře Henžlíka v Kaznějově. Vzala si ho jako vdovce. Měla s ním dvě dcery. Starší Helena provd. Reinvartová v Kaznějově č. 90 je narozena 8. 4. 1915. Má tři děti: Alenu, která si po provdání ponechala své jméno. Je narozena 19. 6. 1940. Má synka Miroslava nar. 10. 11. 1963. Petr Reinvart je narozen 25. 9. 1949 a Pavel 1. 12. 1950. Druhá dcera Marie Henžlíkové je Zdeňka, provd. Hanzová v Kaznějově č. 304. Je narozena 14. 6. 1920. Má čtyři děti. Jaroslav nar. 9. 12. 1940 má již syna Radka nar. 12. 9. 1963. Zdeněk Hanza, nar. 27. 2. 1943 má syna Dušana nar. 10. 2. 1966. Jana, provd. Linhartová nar. 9. 11. 1944 má synka Jiřího nar. 10. 12. 1966, Irena Hanzová nar. 22. 4. 1949 je dosud svobodná. Alena Reinvartová má též dcerku Moniku, narozenou 13. 1. 1968.
Bratr Marie, Emanuel Dobrý narodil se ve Lhotce 3. 6. 1886. V sedmnácti letech onemocněl těžkým kloubovým revmatismem a mnoho let vytrpěl než jeho zesláblé tělo podlehlo. Zemřel ve svém rodišti 23. 2. 1927.
Václav Dobrý nar. 3. 2. 1889 ve Lhotce stal se učitelem. Působil na Roudnicku, v Bolevci u Plzně a v Ledcích. Žije nyní jako vdovec v Brníkově č. 108, pošta Ředhošť u Libochovic. Učitel Václav Dobrý je snad jediný, který zná dobře historii rodiny Dobrých a tedy život a osudy všech potomků Marie Dobré, roz. Štěpánkové z Horní Břízy. To byla jeho babička. Ze dvou synů, Miloslav naroz. 16. 8. 1922 skončil nešťastně svůj život 8. 11. 1936 - otrávil se. Druhý Václav, nar. 16. 8. 1922. Jeho dcera Jitka nar. 9. 5. 1952 žije s dědečkem v Brníkově. Nyní jako provdaná Větrová bydlí v Plzni, Máchova 15.
Jan Dobrý naroz. 24. 6. 1891 byl učitelem v Brozanech na Roudnicku, ale brzy zemřel na tyfus, svobodný. Dokončil svůj život ve svém rodišti 8. 8. 1913.
Další syn Václava Dobrého, Bohumil nar. 14. 1. 1894. Pocházel z dvojčat, ale jeho sestřička Bohumila, brzy zemřela. Převzal rodný grunt ve Lhotce č. 2, ale jeho manželství bylo bezdětné. Zemřel 2. 7. 1962.
Oldřich Dobrý narodil se 17. 3. 1897 ve Lhotce č. 2. Vyučil se pivovarnictví v Nekmíři a pracoval pak až do důchodu jako sladovnický dělník v Měšťanském pivovaře v Plzni. Bydlí v Záluží č. 118 u Plzně. Má dvě dcery. Zdeňka naroz. 8. 12. 1926 je provdaná Folková v Senci u Zruče na Plzeňsku. Její muž je pokrevním členem rodu Prusíků. Mají dvě děti, Miloslava nar. 18. 11. 1949 a Jiřího nar. 28. 5. 1951. Další dcera Oldřichova, Helena je provdaná Kubíková a žije s rodiči v Záluží. Je narozena 1. 12. 1929. Má dceru Zdeňku, nar. 23. 9. 1959.
Nejmladším dítětem Václava Dobrého ze Lhotky byla Helena. Narodila se 8. 4. 1903. Provdala se za rolníka a mlynáře Aloise Neužila v Příšově. Její dcera Marie je provdána Vodičková v Nýřanech. Narodila se 1. 5. 1930. Má dcerku Hanu nar. 26. 3. 1962. Syn Václav Neužil nar. 6. 1. 1934 žijící v Ledcích a je dosud otcem jednoho syna Václava nar. 5. 3. 1968. U Neužilů žil pak na výměnku starý hospodář Václav Dobrý ze Lhotky i se svou manželkou a tam také zemřel.
Učitel Václav Dobrý z Brníkova si svou babičku Marii Dobrou, roz. Štěpánkovou dobře pamatuje. Jako školačka docházela do školy ledecké, kam ve starší době byla Horní Bříza přiškolena. Zpívávala-li si píseň "Až já budu velká, bude ze mne selka" dočkala se toho, ale na růžích ustláno neměla, neboť práce bylo nad hlavu a zažila ještě robotu. Lhotka patřila k panství v Nekmíři. Pěstoval se len a doma se zpracovával na kolovrátku. Marie pracovala do pozdního věku jako výměnkářka a jak vzpomíná její vnuk, učitel Václav Dobrý, již ve 4 hodiny o žních budívala jeho otce a matku slovy: „Lidi vstávejte, už je čas, nebudete s prací hotovi!" A tak se robilo od slunka do slunka.
To je tedy krátké vyprávění o jednom z dětí Anny Prusíkové, provd. Štěpánkové a to o Marii Dobré, provdané ve Lhotce, na gruntě č. 2. Její potomci tam ještě žijí.
Synem Anny Prusíkové provdané Štěpánkové v Horní Bříze, byl Josef. Narodil se 11. 3. 1828 a když mu bylo 21 let převzal po svém otci Jakubovi rodný grunt č. 8. Bylo to v roce 1849, rok po zrušení roboty. Brzy se pak oženil s Marií Plevkovou z Kostelce nad Mží. Byl dobrým hospodářem a jejich statek patřil k největším ve vsi. Měl řadu dětí, o jejichž osudu si nyní povíme. Josef Štěpánek zemřel 9. 1. 1902.
Měl sedm dětí, které dospěly. Byly to: Kateřina provdaná Manclová v Horní Bříze. Narodila se 25. 11. 1852 a zemřela 7. 3. 1938. Další dcerou byla Marie, provdaná Urbanová, rovněž v Horní Bříze. Narodila se v roce 1854, zemřela 19. 5. 1894. Třetí, Anna také provdaná Manclová, ale v České Bříze, narodila se 30. 8. 1855, zemřela 23. 3. 1892. Syn Josef narodil se 6. 1. 1858 a zemřel 3. 5. 1936 v Horní Bříze. Antonín narodil se 7. 7. 1865, zemřel 20. 10. 1927 v Roudnici nad Labem. Jan, který pak převzal po otci grunt, narodil se 11. 5. 1868 a zemřel 27. 7. 1916. Posledním dítětem byla Josefa, která byla nervově chorá a zůstala svobodná. Narodila 28. 1. 1871 a zemřela ve svém rodišti po nešťastném životě 23. 5. 1918.
Kateřina Štěpánková narozená 25. 11. 1852 provdala se za sedláka Mancla v Horní Bříze a měla s ním pět dětí. Zemřela ve vysokém věku 86 let dne 7. 3. 1938. Její nejstarší dcera byla Anna. Narodila se 20. 6. 1873. Zemřela již 19. 11. 1913. Její dcera Josefa Sládková, jak byla provdaná její matka vzala si J. Ševčíka z Plas. Narodila se 1893 a zemřela ještě rok před smrtí své matky v roce 1912. Ten rok se jí narodila dcerka Miloslava, která zemřela v roce 1932 svobodná na souchotiny /TBC/ jako její matka. Vojtěch Sládek narodil se 4. 3. 1897 a žije v Horní Bříze č. 19. Má čtyři dcery: Jarmila provd. Tylová v Ledcích č. 45 narodila se 19. 1. 1920. Má dcerku Jaroslavu nar. 24. 12. 1946. Další Marie je provdaná Hyčková narozená 29. 3. 1922 a žije v Plzni, Karlova 29. Má syna Jiřího naroz. 7. 8. 1949 a Magdalenu nar. 13. 7. 1953. Květuše je provdaná Frundlová v Trnové č. 22. Je narozená 8. 9. 1923. Její dvě děti jsou Pavel nar. 9. 2. 1946 a Květa naroz. 24. 7. 1948. Čtvrtá je Vojtěška, provdaná Patáková v Nýřanech č. 292. Narodila se 28. 5. 1929 a její dvojčata, Václav a Ludmila narodila se 7. 10. 1952.
Další dcerou Anny Sládkové byla Anežka. Narodila se 18. 3. 1895, provdala se za hostinského Kabáta na návsi v Horní Bříze č. 47 a zemřela 5. 8. 1953. Měla jediného syna, Jaroslava, který se narodil 4. 3. 1920. Vzal si za manželku Miloslavu Kabátovou, která je také pokrevním členem našeho rodu, jako potomek dcery Marie sedláka Tomáše Prusíka z Horní Břízy. Jaroslav Kabát bydlí v č. 90 a má tři chlapce. Václav nar. 7. 7. 1950, Jaroslav 31. 8. 1953 a Miloš nar. 2. 2. 1958. Druhým synem je Václav Sládek, nar. 30. 3. 1899. Bydli v Horní Bříze č. 324 a má jediného syna Zdeňka, naroz. 19. 10. 1927 a ten má již zase dceru Zdeňku, nar. 3. 7. 1952. Václav Sládek zemřel 4. 6. 1966.
Pátým dítětem Anny Sládkové byla Marie. Narodila se 5. 6. 1901 a byla provdaná Brandtlíková v Trnové č. 161. Její syn Ladislav nar. 24. 5. 1923 zemřel již 7. 2. 1944. Dcera Božena nar. 22. 12. 1921 má dvě nemanželské děti. Její synek Ladislav nar. 4. 12. 1948 zemřel již když mu bylo 14 let 5. 6. 1962. Jedině její dcerka Helena nar. 3. 3. 1954 dělá jí radost ze života. Maminka Boženy Brandtlíkové zemřela také poměrně mladá 14. 10. 1949. Opravdu některé rodiny mají tragické osudy. Božena Brandtlíková zemřela 14. 2. 1969. Dcera Josefa narodila se 8. 4. 1876. Vzala si Václava Kroftu v Horní Bříze, kde zemřela 9. 3. 1954. Její syn, Václav narodil se 31. 7. 1895. Vzal si za manželku Annu, roz. Karezovou, která je také členem rodu Prusíků. Václav Krofta zemřel 23. 6. 1939. V tomto manželství se narodily čtyři děti. Nejstarší Dr. Vladimír Krofta, nar. 20. 1. 1920 a bydlí v Praze Dejvicích, Vilémovská 19. Působí na ministerstvu zdravotnictví. Má tři děti, Vladimíra nar. 10. 10. 1946, Martinu nar. 16. 12. 1948 a Tomáše 13. 1. 1953. Dcera Jaroslava je provdaná Kokošková v Horní Bříze č. 125. Narodila se 31. 10. 1921 a má tři děti. Vladimír nar. 12. 8. 1948, Jaroslava nar.15. 1. 1950, a Zdeňka nar. 11. 8. 1954. Zdeněk Krofta nar. 29. 7. 1925 je bezdětný a žije v Kupce u Teplic č. 358. Libuše, provdaná Šimicová v Horní Bříze č. 18 má tři dcerky. Václavka nar. 28. 9. 1950, Miloslava nar. 1. 7. 1952 a Libuše nar. 15. 9. 1953. Josefa Kroftová měla ještě dceru Barboru nar. 12. 11. 1902. Provdala se za úředníka Keramických závodů Šestáka, a má dceru Jiřinu, provdanou Šafaříkovou, narozenou 20. 6. 1923. Bydlí v Praze-Žižkově, Křížkovského č. 5.
Dcera Barbora narodila se 18. 10. 1882 (zemřela 18. 5. 1969.) a provdala se za hostinského Meistera v Horní Bříze č. 105. Má dva syny. Josef Meister narodil se 17. 2. 1913 a je technickým úředníkem. Bydlí v Praze Vršovicích, Tolstého 4. Jeho dvě děti jsou Zdeněk nar.11. 5. 1944 a Věra nar. 29. 11. 1948. Druhý syn Barbory, Adolf Meister narodil se 17. 6. 1921. Je úředníkem v Měšťanském pivovaru v Plzni. Bydlí s matkou v Horní Bříze. Jeho dcera Zdeňka narodila se 17. 5. 1947, synek Adolf narodil se 23. 5. 1951, ale 20. 8. 1964 se nešťastnou náhodou zastřelil z otcovy pušky. Jediný syn Kateřiny, Václav Mancl, narodil se v roce 1885. Byl svobodný. Padl ve světové válce na ruské frontě 1917. Posledním dítětem Kateřiny byla Marie. Narodila se 4. 7. 1887 a provdala se za učitele Smoláka v Horní Bříze, kde dodnes žije v č. 4. Má dva syny. Miroslav nar. 28. 9. 1920 je učitelem v Kadani. Bydlí tam v Chomutovské ulici č. 1219. Má čtyři děti: Miroslava narozená 19. 2. 1950, Pavel nar. 16. 1. 1952, Petr nar. 9. 8. 1953 a Marcela nar. 24. 7. 1957. Vlastimil Smolák narodil se 12. 2. 1922 a stal se knězem. Dnes působí na faře v Železné u Berouna č. 7. Zajímavé je, že kněz Smolák studoval a bydlil společně v semináři s jiným knězem Josefem Kouklem, který dnes působí v Kladrubech u Stříbra, ale tehdy oba nevěděli jistě, že mají v sobě společnou Prusíkovskou krev.
Druhou dcerou Josefa Štěpánka, držitele gruntu č. 8 v Horní Bříze byla Marie, provdaná Urbanová, také v Horní Bříze č. 22. Jak jsme již uvedli, zemřela mladá ve 40 letech 19. 5. 1894. Měla tři dcery. Dvě z nich také dlouho nežily. Anna narodila se 6. 5. 1883 a při kácení stromů v lese byla zabita. Stalo se to 16. 12. 1898. Na tomto místě ještě dnes připomíná neštěstí obrázek. Druhá její dcera Marie, byla provdaná Kryčová v Horní Bříze. Narodila se 11. 1. 1886 a zemřela v usedlosti, kde se narodila a žila, dne 23. 4. 1956. Měla dvě dcery: Marii provdanou Frundlovou, naroz. 11. 4. 1905, která zemřela 24. 7. 1925. Ta měla jediného syna Josefa naroz. 11. 11. 1923, který je usazen v Tlucné. Ten má dcerku Jaroslavu nar. v prosinci 1948. Druhá dcera Marie Kryčové je Anna naroz. 17. 2. 1907. Bydlí v Horní Bříze č. 81. Má tři děti. Hanu provd. Markovou nar. 21. 12. 1927. Ta bydlí rovněž v Horní Bříze č. 361. Má tři děti Hanu, nar. 23. 5. 1953, Václava nar. 29. 12. 1948 a Miroslava nar. 5. 8. 1954. Syn Josef Sopr naroz. 24. 1. 1933 bydlí s matkou. Má dvě děti, Jiřího nar. 5. 10. 1958 a Janu nar. 25. 7. 1961. Dcera Anna je provdaná Dobrá v Horní Bříze č. 236. Narodila se 12. 1. 1936 a má dvojčata Evu a Helenu, které se narodily 22. 12. 1956. Třetí dcerou Marie Urbanové byla Božena. Narodila se v roce 1889, byla pak provdaná Dlouhá v Kaznějově , ale tam zemřela bezdětná již v roce 1910.
Třetím dítětem Josefa Štěpánka byla Anna. Narodila se 3. 8. 1856 a provdala se jako Manclová do České Břízy. Tento rod je na gruntě usedlý již několik staletí. Když jí bylo teprve 36 let, zemřela tam 23. 3. 1892. Měla tři děti a z nich ještě dvě žijí. Její syn Václav Mancl narodil se 1. 3. 1880 a žije v gruntě svých předků na výměnku v České Bříze č. 1. Má tři děti. Syn Jaroslav narodil se 9. 2. 1913 a byl úředníkem Zeměměřického úřadu v Praze. Zemřel brzy, 14. 2. 1958. Jeho tři děti žijí v Plzni, Zbrojnická č. 2. Marie narozená 11. 4. 1940 je provdaná Pavelcová a má synka Jaroslava naroz. 9. 9. 1961. Její bratr je Jaroslav nar. 9. 10. 1945 a sestra Hana Manclová naroz. 17. 3. 1951. Druhým synem Václava Mancla je Rudolf. Narodil se 17. 4. 1914 a žije na rodném gruntě, kde dlouho odolával svodům kolektivního zemědělství. Má dvě děti, Václava naroz. 14. 10. 1947 a Jitku nar. 7. 2. 1950, která však v srpnu 1964 zemřela. Sestrou Jaroslava a Rudolfa byla Marie, která se narodila 13. 4. 1917, ale zemřela svobodná již 14. 8. 1935.
Druhým dítětem Anny Manclové byla Anna. Narodila se 11. 1. 1882, provdala se pak ke Klimešům do Horní Břízy. Tam zemřela 21. 11. 1953. Měla dvě dcery. Anna je provdaná Rajšlová nar. 13. 1. 1913 a žije v Horní Bříze č. 354. Má dceru Alenu, provd. Dienstbierovou nar. 23. 7. 1937 a ta má již chlapce Aloise nar. 16. 3. 1961. Druhou dcerou Anny Klimešové je Marie. Narodila se 1. 1. 1917, provdala se k Dolejšům v Horní Bříze č. 27. Má dvě děti: Václava nar. 20. 6. 1943 a Helenu nar. 2. 11 .1946.
Třetím dítětem Anny Manclové byla Marie. Narodila se 4. 9. 1886 a je provdaná jako Suchá ve Zruči č. 15 u Plzně. V rodě Suchých je majetkem grunt od roku 1756. Má jediného syna Jaroslava, naroz. 26. 8. 1912. Vystudoval gymnasium v Plzni, ale po studiích vrátil se domů a je tam stále ještě soukromým sedlákem. Má čtyři děti. Anna provd. Honomichlová je narozena 26. 3. 1945 a má již dcerku Hanu roz. 29. 11. 1966. Další dcerou Jaroslava Suchého je Helena, naroz. 5. 9. 1948, Marie nar. 3. 11. 1951 a Jitka nar. 24. 7. 1955.
Čtvrtým dítětem Josefa Štěpánka byl Josef. Narodil se 6. 1. 1858. Byl dán na studie do Plzně, poněvadž bylo určeno, že grunt dostane jeho mladší bratr Jan. Stal se později berním úředníkem, ale vysedávání v kanceláři se mu nezalíbilo. Vrátil se poměrně brzy opět do svého rodiště a usadil se tam v č. 2 a sedlačil. Měl čtyři děti. Jeho dcera Barbora naroz. 10. 11. 1885 je provdaná Honomichlová a žije v Plzni, Slovanská tř. 67. Děti neměla. Druhým dítětem jeho byla Anežka. Narodila se 31. 10. 1893. Provdala se později za vdovce Václava Šíra, úředníka Kaolinky, který z prvního svého manželství má syna, který působí jako profesor v Chocni. Anežka sama vlastní děti neměla. Žije v Horní Bříze č. 219. Josef Štěpánek měl dále dva syny. Václav narodil se 8. 1. 1896 a hospodařil pak jako jeho otec v čísle 2. Zemřel 16. 2. 1962. Jeho děti jsou Václav naroz. 21. 2. 1922 a je dosud svobodný. Dlouho byl předsedou místního JZD. Sestra jeho Marie, provd. Zíková narodila se 19. 6. 1924 a žije v Dolanech u Třemošné. Má dvě děti, Václava nar. 18. 5. 1950 a Evu naroz. 2. 8. 1957. Druhým synem je Josef Štěpánek, nar. 25. 3. 1898. Je dělníkem v Keramických závodech a bydlí v domku č. 219 jako jeho sestra Eliška. Má tři děti. Zdeněk nar. 22. 3. 1941 bydlí v Třemošné č. 322. Má dvojčata dcerky Janu a Zdenku nar. 23. 1. 1964. Marta je provdaná Sýkorová v Senci u Plzně. Narodila se 28. 8. 1943 a má synka Miloslava nar. 1. 12. 1963. Konečně je Pavel Štěpánek nar. 9. 6. 1947.
Pátým dítětem Josefa Štěpánka byl Antonín. Narodil se 7. 7. 1865. Také on šel na studie. V roce 1885 absolvoval Hospodářskou akademii v Táboře a pak ještě Lihovarnickou školu v Praze. Stal se hospodářským správcem a působil na mnoha velkostatcích a také dlouho v pivovaře v Praze-Bráníku. Nejdéle byl v Mlázovech u Kolince, ale také na velkostatku hraběte Harracha v Sadové na Královéhradecku, v Žinkovech u Plzně a jinde. V pozdním věku se oženil a usadil na Roudnicku, kde také zemřel 20. 10. 1927. Měl jediného syna Jiřího, který se narodil 1. 1. 1916. Je elektrotechnikem a žije ve Straškově č. 127 na Podřipsku. Má dvě dcery. Anna provd. Nováková nar. 22. 6. 1946, jejíž trvalé bydliště je Praha Žižkov, Bořivojova 90. Má syna Jiřího, nar. 30. 11. 1967. Její sestra Jitka, nar. 23. 11. 1947 je provdaná Králová v Černuci u Velvar.
Šestým dítětem Josefa Štěpánka byl Jan, nar. 11. 5. 1868. Převzal snad nejhezčí grunt v Horní Bříze, ale hospodaření nebylo zvlášť šťastné. Měl osm dětí. Nejstarší byla Anna provd. za úředníka Kabáta v Otrokovicích u Zlína. Narodila se 13. 11. 1897. Zemřela na Moravě 25. 2. 1958. Měla dvě dcery. Starší je Anna nar. 28. 6. 1920. Je provdána za lékaře Dr. Jaska a v nedávných pohnutých dobách, zavál ji osud až do Austrálie. Žili tam již na různých místech jako ve státě Victoria, také v hlavním městě Cambeře a nyní v Melbourne. Jejich dcerka Marie narodila se v lednu 1964 a syn Michal 21. 11. 1964. Druhá dcera je Vlasta, provdána Sokolová a bydlí v Otrokovicích ul. Ivana Olbrachta č. 1193. Narodila se 11. 11. 1921. Má dvě děti, Alenu nar. 21. 3. 1942 provdanou Kedrovou, bytem v Otrokovicích č. 599. Ta má dva synky, Petra nar. 29. 6. 1963 a Jiřího nar. 9. 5. 1965. Milan Sokola, nar. 28. 4. 1944 má syna Bronislava nar. 19. 6. 1966. Po Janovi stal se držitelem gruntu Václav Štěpánek. Narodil se 3. 12. 1898. Když se ujímal hospodářství, bylo již velmi zadlužené. Chtěl celý grunt, mající asi 30 ha udržet a vypůjčil si peníze na velký úrok. Přišla neúroda, nemoce a vše šlo s kopce. Statek byl prodán v dražbě 20. 5. 1933. Václav se svou rodinou byl vystěhován na náves ke kapličce a začal pracovat v lese. Václav zemřel 21. 3. 1958 v Žilově, kde se nakonec postižená rodina usadila. Byl tedy Václav Štěpánek posledním hospodářem v č. 8 v Horní Bříze, kam se více než před 110 lety přivdala z Výrova Anna Prusíková. Děti Václava Štěpánka jsou: Václav nar. 7. 2. 1927, který dnes místo sedlačiny je zaměstnán u Stavebních závodů v Plzni a možná, že je mu tam lépe. Bydlí v Plzni, Dukelská ul.12. Má dvě děti Hanu, nar. 9. 3. 1958 a Václava nar. 26. 6. 1960.
Dcera Marie je provdaná Weberová a bydlí v Žilově v č. 9. Narodila 8. 12. 1930 a po svízelném mládí se jí opět dobře daří. Má dvě dcerky. Alenu nar. 1. 6. 1956 a Irenu nar. 21. 8. 1961.
Dalším dítětem Jana Štěpánka byla Marie. Narodila se 7. 12. 1900. Žije jako provdaná Marková v Záluží č. 29 u Plzně. Její dcera, Jaroslava nar. 13. 1. 1924 je provdaná Bláhová, a bydlí v Plzni, U tržiště 1. Druhá Olga, narodila se 2. 10. 1927, je provdaná Polcarová a žije s matkou v Třemošné. Syn František Marek, narodil se 15. 7. 1930 a když mu bylo 25 let skončil tragicky svůj život. Oběsil se 13. 2. 1955. Zanechal po sobě synka Jaroslava nar. 27. 4. 1949. Dcera Růžena nar. 22. 2. 1903 provdala se za úředníka Vyskočila a mají vilku v Plzni-Slovanech, Květná č. 37. Zůstala bezdětná. Její sestra Božena narodila se 13. 10. 1904 a provdala se za učitele Honomichla. Žije v Třemošné č. 98. Má jedinou dceru Boženu, provdanou Knákalovou. Narodila se 14. 5. 1925 a je profesorkou. Bydlí v Plzni, ul. Víta Nejedlého č. 18. Má syna Petra nar. 1. 8. 1955. Syn Jaroslav nar. 12. 6. 1906 zůstal svobodný. Pracuje v Keramických závodech v Třemošné a tam bydlí u své sestry Boženy. Jeho bratr Josef nar. 2. 2. 1909 je řídícím učitelem v Liticích nad Orlicí a je bezdětný. Jeho bratr Jan nar. 28. 2. 1912 je odborným učitelem v Oseku u Duchcova, Tyršova ul. 421. Má synka Kamila, nar. 8. 4. 1948.
Barbora byla druhou dcerou Anny Prusíkové provdané Štěpánkové, která dospěla. Narodila se v Horní Bříze č. 8, 3. 2. 1838 ještě v době roboty. Provdala se do statku, kde se říkalo U Kardátů, do Žilova. Její muž byl sedlák, V. Kabát. Usedlost č. 2 je na návsi a patří mezi nejvýstavnější v obci. Na Barboru Kabátovou, roz. Štěpánkovou vzpomínala dlouho její vnoučata jako na předobrou a štědrou babičku. Měla čtyři děti, které dospěly. Nejstarší byl Matěj Kabát, nar. 21. 2. 1862, který pak dále hospodařil na rodném statku. Zemřel 6. 11. 1914. Druhým dítětem byl Jan, nar. 25. 6. 1868. Byl inspektorem čsl. drah a zemřel v Plzni 28. 4. 1944. Dcera Marie narodila se 23. 1. 1871 a provdala se ke Švíglerům do Lhotky. Tam zemřela 14. 9. 1938. Nejmladší byla Anna, nar. 22. 12. 1877. Provdala se za Josefa Ebrle do dvora "U Kolečků“ v Třemošné. Zemřela tam 28. 11. 1957. Barbora Kabátová zemřela v 72 letech 18. 1. 1910 v Žilově.
Nejstarší syn Barbory Kabátové, Matěj nar. 21. 2. 1862, převzal po rodičích grunt v Žilově č. 2 a z jeho manželství narodilo se šest dětí. Nejstarší Vojtěch, nar. 5. 10. 1886 pracoval doma na statku, zůstal svobodný, ale jeho život skončil nešťastně. Oběsil se doma v Žilově, 28. 3. 1958. Druhým dítětem je Marie, provdaná Čechová, bytem v Žilově č. 21. Narodila se 25. 3. 1888 a má dva syny. Starší Ladislav Čech zůstal na statku. Narodil se 21. 3. 1915 a má děti: Marii nar. 26. 1. 1947, Ladislava nar. 2. 6. 1948, Miladu nar. 25. 8. 1951, Annu nar. 19. 4. 1954 a Helenu nar. 18. 3. 1961. Jeho bratr Karel nar. 7. 2. 1917 byl důstojníkem, ale nyní pracuje v jiném oboru. Bydlí v Praze — Žižkově, Sudoměřská 5. Má dceru Olgu, nar. 17. 12. 1946. Třetí je dcera Helena nar. 17. 4. 1897 a vzala si sedláka J. Dolejše z Hubenova u Plas. Tato dcera dostala rodný grunt. Má dva syny.
Josef nar. 18. 4. 1933 bydlí v Žilově č. 23. Má jedno dítě: Josefa nar. 16. 7. 1958. Bratr jeho Václav Dolejš narodil se 19. 4. 1931 a bydlí s rodiči. Má dvě děti, Václava naroz. 8. 1. 1956 a Drahuši nar. 11. 12. 1958. Dcera Božena naroz. 29. 1. 1896 provdala se za soustružníka Hořejše do Křimic u Plzně. Má dvě děti. Dcera Svatava narodila se 1. 12. 1936 a je provdaná Kučerová v Plzni-Škvrňanech, U dráhy 7. Má dcerku Svatavu, nar. 20. 3. 1959. Bratr její Vratislav Hořejš nar. 25. 8. 1941 je svobodný. Barbora, která dostala jméno po své bábě, roz. Štěpánkové narodila se 31. 3. 1894. Provdala se za hostinského v Nekmíři č. 9. Její syn Jaroslav Hyrát narodil se 8. 4. 1926 a bydlí také v Nekmíři. Pracuje v Plzni ve Škodovce. Má dva chlapce, Jaroslava nar. 18. 4. 1957 a Jana narozeného 13. 3. 1958. Bratr Jaroslavův je Miloslav a narodil se v Nekmíři 18. 9. 1928. Je inženýrem-agronomem.
Další dcera Matěje Kabáta byla Anna. Narodila se 21. 6. 1899 a poprvé byla provdána Týmrová a podruhé Mošnová. Bydlí v Plzni-Koterově, Na Hradčanech 100. Její dcera Jindřiška Mošnová nar. 1 .4. 1940 je dosud svobodná.
Třináct let před smrtí svého otce Matěje Kabáta, narodil se pak ještě Václav 11. 9. 1901. Zůstal svobodný, pracuje v zemědělství a bydlí u své sestry Heleny Dolejšové, v Žilově č. 2.
Druhým synem Barbory Kabátové byl Jan nar. 25. 6. 1868 v Žilově. Původně chtěl studovat lékařství, ale brzy toho zanechal a vstoupil do služeb čsl. drah. Dlouho působil ve Zlivi u Č. Budějovic, později byl na ředitelství drah v Plzni, kde zemřel 28. 4. 1944. Byl miláčkem své matky. Z jeho manželství narodili se tři synové a jedna dcera. František nar. 28. 11. 1896 byl elektromechanikem, usadil se v Brně. Dne 16. 10. 1942 narodil se mu syn Jan, který je dosud svobodný. František Kabát zahynul při náletu na Brno za druhé světové války 12. 4. 1945. Druhý syn Jan narodil se 2. 2. 1902. Byl úředníkem v Plzni, ale známé poměry po druhé světové válce, kdy často politika znamenala více než pracovní schopnost, donutily ho ke změně zaměstnání. Jan Kabát zemřel 14. 12. 1967 v Plzni raněn mrtvicí. Jeho syn Jan narodil se 15. 8. 1937 a bydlí v Plzni, U Radbuzy č. 18. Má syna Jana nar. 9. 10. 1961 a dceru Zdenku, nar. 31. 10. 1964. Jeho dcera Ludmila je provdaná Cibulková v Plzni. Narodila se 13. 4. 1942 a bydlí v Plzni - Bolevci, Čechova 71a. Má dcerku Markétu nar. 20. 3. 1965. Dcera Ludmila narodila se 9. 11. 1903 ve Zlivi jako ostatní děti a stala se magistrou farmacie. Byla provdaná Klímová, ale brzy ovdověla. Je bezdětná. Bydlí v Praze 7, Veletržní 15. Čtvrtým dítětem Jana Kabáta je Ladislav nar. 7. 12. 1904. Bydlí v Plzni, Lochotínská 57. Má tři děti. Dcera Jiřina, provdaná Veselá narodila se 22. 7. 1929. Bydlí v Litvínově, Žižkova 658/2. a má synka Václava nar. 7. 3. 1948. Syn Stanislav Kabát nar. 23. 10. 1936 bydlí s otcem v Plzni, je ženatý a má dva synky. Stanislava nar. 2. 7. 1955 a Jiřího, nar. 7. 12. 1956. Dcera Anna narodila se 21. 7. 1931. Byla provdaná Červencová, ale tragicky zahynula 31. 7. 1961. Skutečně, rodina Jana Kabáta ze Žilova byla často pronásledována neštěstím jak někdy se v životě stává.
Nejstarší dcerou Barbory Kabátové ze Žilova byla Marie. Narodila se tam 23. 1. 1871. Provdala se v r. 1899 za Václava Švíglera, sedláka ve Lhotce č. 1. Příbuzenstvo se strany matky tam již měla a to potomky její tety Marie Dobré. Ta, když se tam Marie provdala, ještě žila a jistě byla dobrou rádkyní své neteře. Marie Švíglerová zemřela ve Lhotce těsně před zřízením protektorátu, kdy hranice s říší byly vedeny téměř za humny obce. Zemřela 14. 9. 1938. Měla šest dětí. Nejstarší byla Anežka. Narodila se 8. 6. 1894 ve Lhotce a provdala se za sedláka Vojtěcha Beránka do Vladměřic č. 5 u Manětína. Zemřela tam 29. 12. 1956. Zanechala po sobě neobyčejně četné potomstvo. Měla osm dětí. Nejstarší Vojtěch Beránek narodil se 29. 1. 1920 a dnes žije v rodišti. Má
dvě děti, Václava nar. 22. 6. 1946 a Jarušku, nar. 31. 12. 1954. Marie nar. 3. 7. 1922 je provdaná Wollrábová v Plasích č. 53. Má četnou rodinu, tři dcery a dva syny. Dcera Marie je provdaná Soutnerová a žije také v Plasích č. 74. Narodila se 17. 2. 1941. Syn Josef je narozen 24. 10. 1960 a František nar. 7. 9. 1962. František Wollráb narodil se 29. 4. 1942, Růžena nar. 30. 5. 1947, Hanna 14. 12. 1951 a Vojtěch Wollráb 2. 12. 1955. Dalším dítětem Anežky je Helena. Je narozena 13. 8. 1924 a žije dnes, provdaná Bláhová v Manětíně č. 63. Má dva syny a dceru. Jaroslav je narozen 22. 8. 1949, Zdeněk 8. 10. 1951 a Helena Bláhová 29. 9. 1958.
Václav Beránek narodil se 10. 1. 1928 a žije ve Vladměřicích. Ještě je svobodný. Jeho bratr František pochází z dvojčat. Narodil se 29. 8. 1930 a žije dnes v Manětíně č. 1. Má synka Jiřího nar. 6. 4. 1958 a dceru Ludmilu nar. 16. 8. 1959. Jeho dvojče, sestra Anna je provdaná Pokorná a žije v Kolešově u Žlutíc. Má dceru Alenu nar. 18. 6. 1955 a dceru Jaroslavu nar. 7. 1. 1954. Další dcera Anežka, nar. 16. 11. 1932. Je provdaná Šedivá, a žije dnes v Krásném Údolí č. 68 u Toužimi. Má dvě dcerky, Miluši nar. 16. 12. 1955 a Hanu nar. 2. 9. 1958. Posledním dítětem Anežky Beránkové je Zdeňka. Narodila se 8. 1. 1938. Žije ve svém rodišti, kde se těší s nemanželskou dcerkou Bohuslavou nar. 11. 6. 1957.
Druhým dítětem Marie Švíglerové je Václav, nar. 17. 5. 1900. Převzal po rodičích statek ve Lhotce č. 1, který je dnes začleněn do JZD. Má dvě děti, Milada nar. 12. 1. 1938 je provdaná Čečilová a žije v Nevřeni č. 46. Má synka Milana nar. 16. 10. 1962. Její bratr Václav Švígler nar. 6. 2. 1939 zůstal ve Lhotce. Má dvě děti, Lenku nar. 1. 3. 1964 a Václava nar. 23. 6. 1965.
Třetí byla dcera Marie. Narodila se ve Lhotce 24. 6. 1903 a provdala se za rolníka Nového v Horní Bělé č. 18. Má dvě dcery. Miloslava nar. 19. 1. 1929 je provdaná Dobrá a má dvě děti; Miloslavu nar. 18. 8. 1953 a Oldřicha nar. 27. 2. 1957. Její sestra Marie nar. 21. 3. 1932 je provdaná Janouškovcová a má dvě dcery. Helenu nar. 7. 1. 1956 a Marii nar. 27. 12. 1957.
Další dcera byla Barbora. Narodila se 13. 5. 1908. Nejdříve byla provdaná Frundlová a z tohoto manželství má dvě dcery. Libuše je narozena 26. 5. 1933 a je provdaná Loukotová v Ledcích. Má dcerku Annu nar. 4. 6. 1959. Druhá dcera Anna je ještě svobodná. Narodila se 27. 10. 1935. Zemřela 10. 10. 1951. Barbora provdala se pak znovu jako Janouškovcová a žije v Trnové. Z tohoto druhého manželství má syna Václava nar. 10. 2. 1949.
Syn Josef Švígler nar. 27. 2. 1913 zůstal svobodný a pracuje v Plzni. Bydlí tam na Husově nám. č. 4. Posledním dítětem Marie Švíglerové ze Lhotky je Anna. Narodila se 28. 10. 1915. Provdala se do Plzně, za úředníka Škodovky. Bydlí v Plzni, Dobrovského ul. č. 7. Má dva syny: Jiřího Klímu, nar. 5. 11. 1940 a Jana nar. 2. 2. 1947.
Nejmladším dítětem Barbory Kabátové, roz. Štěpánkové, byla dcera Anna. Narodila se 22. 12. 1877. Provdala se v r. 1902 do Třemošné za rolníka Josefa Ebrle. Zemřela tam 28. 11. 1957. Měla šest dětí. Nejstarší byl Josef Ebrle. Narodil se 29. 6. 1904 a žije ve svém hospodářství v Třemošné č. 84 jako člen JZD. Má tři děti. Nejstarší Jindra narodila se 26. 7. 1929 a je provdaná Honomichlová v Třemošné. Má dva syny Stanislava nar. 1. 7. 1951 a Jindřicha, nar. 19. 5. 1959. Druhou dcerou je Miroslava provdaná Pašková, rovněž v Třemošné. Narodila se 25. 1. 1932 a má dvě děti. Otto nar. 9. 3. 1957 a dcera Miroslava nar. 27. 6. 1962. Druhé dítě Anny Ebrlové je Anna nar. 8. 7. 1906, provdaná za obchodníka Pospíšila v Plzni. Bydlí tam v Tylově ulici č. 47. Má syna Jiřího nar. 18. 4. 1941, který má již dcerku Ivettu nar. 26. 1. 1965.
Třetí byl syn Rudolf, nar. 4. 4. 1909. Je bezdětný a působí jako náčelník stanice ČSD v Berouně. Dalším synem je Václav Ebrle, nar. 2. 7. 1912 v Třemošné. Usadil se v Záluží č. 141. Je krajským dispečerem Západočeských elektráren. Má dva syny, Václava nar. 26. 12. 1943 a Vladimíra nar. 3. 10. 1950.
Marie narodila se 3. 6. 1914. Provdala se za rolníka Peška, který je nyní členem JZD v Záluží. Bydlí v č. 22. Má dceru Janu, nar. 21. 10. 1945 a syna Jana nar. 21. 9. 1952. Nejmladším dítětem Anny Ebrlové z Třemošné byla Miloslava. Narodila se 14. 4. 1918. Provdala se za plukovníka Bayerle, rodáka ze Žilova, který si však změnil jméno na Borský. Bydlí v Praze 6 Na větrníku č. 1487. Miloslava Borská má tři děti. Nejstarší Pavel nar. 8. 5. 1942 je inženýrem. Dcera Jana provd. Zábranská, nar. 19. 1.1945. Má dceru Tamaru nar. 19. 4. 1964 a Ivanu nar. 4. 4. 1966. Třetí dcera Miloslava Borská narodila se 6. 4. 1946 a je učitelkou.
Tím končíme stručné vyprávění o živých a mrtvých potomcích dcery rychtáře Vojtěcha Prusíka z Výrova, Anny provdané Štěpánkové v Horní Bříze před více než 165 lety. Snad bude zajímavé když uvedeme počet jejích potomku až k dnešku. Je to úctyhodné číslo 370 lidí, z toho 58 mrtvých. Samozřejmě, obrázek tento mění se velmi rychle, tak jak je náš život proměnlivý, ale ke dni, kdy končíme toto vyprávění, je snad počet potomků pozoruhodný.


Odnož Horní Bříza II - větve Výrov
Potomci Rosalie Prusíkové z Výrova provdané Karezové.
1807 - 1851
Druhé dítě Vojtěcha Prusíka a Anny rozené Fenclové z Výrova byla Rosalie. Byla jen o dva roky mladší než její sestra Anna. Narodila se 3. 9. 1807. Od roku 1822 byla Anna provdaná již v Horní Bříze jako Štěpánková a brzy potom dohodl se sňatek Rosalie také do této obce. Dne 6. června 1826 vdávala se z Výrova devatenáctiletá Rosalie za sedláka Vojtěcha Kareza. Karezové byli v Horní Bříze již dlouho předtím usedlí. Na křestním listě Vojtěcha Kareza je psáno jeho příjmení s "s" a mnozí jeho potomci píší se tak i dnes. Vojtěch Karez měl grunt č. 3 na staré návsi. Narodil se 22. 4. 1805. Zemřel 28. 9. 1864. Jeho žena Rosalie byla již třináct let po smrti. Zemřela náhle na mrtvici. Bylo to v době rozkvetlé přírody dne 9. 5. 1851. Jejich grunt č. 3 byl pak rozdělen 14. 12. 1850 mezi syny Josefa a Antonína. V čísle 3 hospodařil Josef a v nové usedlosti, která dostala číslo 71, jeho bratr Antonín Karez. Rodina Vojtěcha a Rosalie Karezových zůstávala vždy v nejpřátelštějším styku s Výrovem. Když bratr Rosalie, Václav Prusík osiřel po otci v roce 1841, stal se jeho poručníkem na dobu téměř dvou let jeho švagr, Vojtěch Karez. Dnes v obou usedlostech žijí sice ještě příbuzní, ale ne již se jménem Karez.
Rosalie s Vojtěchem měla čtyři děti, které dospěly. Nejstarší byl syn Antonín, který se narodil 29. 1. 1830 a zemřel v Horní Bříze v č. 71, dne 31. 7. 1908. Druhý byl Josef nar. 22. 1. 1833, hospodařil v čísle 3 od roku 1852 a tam zemřel 29. 12. 1904. Třetí syn Jan narodil se 6. 8. 1838. Na toho již doma nic nezbylo a přiženil se proto do Nýnic u Plzně. Zemřel pak u své dcery v Plzni dne 17. 5. 1918. Čtvrtým dítětem byla Marie, narodila se 12. 2. 1843, provdala se za Vojtěcha Maška, sedláka v Třemošné a tam zemřela 16. 6. 1924.
Antonín Karez, prvorozený syn narodil se 29. 1. 1830. Hospodařil v Horní Bříze č. 71. Měl tři syny: První byl Josef nar. 11. 10. 1852. Žil v Ledcích, Horní Bříze a dlouho v Plzni, kde zemřel 17. 7. 1938. Druhý byl Václav Karez nar. 8. 8. 1859, hospodařil v č. 71 a zemřel tam 21. 1. 1935. Poslední syn Antonín Karez, nar. se 20. 2. 1862. Hospodařil v č. 3 a zemřel 15. 9. 1927. Otec jejich, Antonín žil na výměnku v. č. 71 a zemřel ve věku 78 let dne 31. 7. 1908.
Antonínův syn, Josef Karez narodil se v Horní Bříze 11. 10. 1852. Jako jeho dva bratři nebyl on určen na sedlačinu. Již jako hoch se velmi dobře učil a toužil po studiích v Praze. Tento sen se mu však nevyplnil. Když se oženil, koupil si se svou manželkou, která pocházela z Nepomuka, chalupu v Ledcích, blízko Horní Břízy, kde měli
menší obchod. Byla tam však silná židovská konkurence, a tak jim šel obchod špatně. Přestěhovali se do Horní Břízy a v roce 1892 dále do Plzně, Na Zavadilku. Josef Karez pracoval pak v Plzni jako dělník v Měšťanském pivovaře a v pozdějším věku byl zaměstnán u města Plzně. Zemřel tam v chorobinci (dnešní domov důchodců) 17. 7. 1938. Josef Karez měl sedm dětí. Nejstarší byla Antonie, nar. 8. 4. 1882, provdala se za dílovedoucího ČSD v Plzni, Lokajíčka a zemřela 21. 12. 1925. Měla dceru Jiřinu nar. 4. 8. 1903 provd. Suchou v Chomutově, Čelakovského 24, a dalších pět dětí. Jiřina Suchá má dva syny Josefa nar. 15. 6. 1927, který bydlí také v Chomutově, Ul. Karoliny Světlé 36. Ten má dva synky Josefa, nar. 3. 1. 1953 a Jana nar. 17. 11. 1960. Další syn Jiří Suchý, nar. 27. 3. 1933 žije v Litvínově VI. č. 1617. Má synka Jiřího nar. 6. 8. 1957 a dceru Martinu, nar. 26. 9. 1964. Druhým dítětem Antonie Lokajíčkové je František. Narodil se 18. 5. 1905 a žije dnes v Plané u Mar. Lázní č. 186. Má tři syny, Františka nar. 3. 5. 1933, Zdeňka, nar. 16. 10. 1937, který je důstojníkem, bydlí ve Výškov u Tachova, má dceru Jarmilu nar. 23. 9. 1961. Třetím synem je Bohuslav Lokajíček nar. 7. 4. 1943. Třetím dítětem Antonie je dcera Antonie. Narodila se 17. 10. 1906 provdala se za důstojníka čsl. armády Zahradníka, a žije v Praze 6. Ul. Národní obrany č. 35. Má tři děti: její syn Zbyněk Zahradník nar. 1. 6. 1929 byl chemikem v Teplicích a v tomto povolání přivodil si předčasnou smrt 9. 5. 1960. Zanechal syna Zbyňka, nar. 18. 5. 1952, který bydlí s matkou v Teplicích, ul. Prokopa Holého 3. Dcera Blanka, provdaná Vávrová, narodila se 16. 12. 1930 a bydlí s matkou v Praze 6. Má dceru Blanku, nar. 3. 6. 1952. Třetí je Antonie, provd. Lábová, nar. 15. 7. 1942 a bydlí v Praze - Bráníku, ul. Ke Krči 43. Má dceru Janu nar. 6. 5. 1963. Třetí dcera Antonie Lokajíčkové, je Marie provd. Volfová v Plzni, Lobezská č. 3. Narodila se 9. 4. 1913. (Zemřela 19. 5. 1968.) Má syna Vladimíra nar. 12. 6. 1940 a ten má dcerku Danielu nar. v listopadu 1967. - Druhý syn Antonie je Bohuslav Lokajíček, nar. 29. 9. 1916 a bydlí v Plzni, Guldenerova 41. Jeho dcera Milada, provd. Němečková, je lékařkou. Narodila se 14. 1. 1943 a bydlí v Plzni- Koterovská 20. Má dceru Martinu nar. 11. 3. 1965. Druhá dcera Bohuslava Lokajíčka je Jindřiška, nar. 13. 1. 1947. Nejmladší syn Antonie je Stanislav Lokajíček. Narodil se 26. 11. 1923 a bydlí v Plzni, Lukavická 26. Jeho dcera Eva je nar. 5. 8. 1950.
Druhou dcerou Josefa Kareza byla Josefa. Narodila se 21. 6. 1883 v Ledcích, provdala se za zedníka Rubáše a zemřela 2. 9. 1957 v Plzni. Měla tři děti, syny. Karel Rubáš, nar. 19. 10. 1907 bydlí v Karlových Varech, nábř. A. Zápotockého 26. Byl čtyři roky členem MNV a velitelem požárního sboru z povolání. Jeho dcera Jana, zahynula malá, při náletu v Plzni. Dcera Zdeňka nar. 13. 10. 1934 provd. za architekta Kučeru, hrávala dosti dlouho v divadle Paravan. Bydlí v Praze 1, Pařížská 19. Má dcerku Kristinu, nar. 20. 8. 1961. Jindřiška Rubášová je narozená 3. 10. 1948. Bratr Karlův, Josef Rubáš nar. se 25. 10. 1905 a zemřel svobodný 6. 6. 1949 v Broumově. Třetí syn je František Rubáš
nar. 10. 4. 1910. Žije dnes v Povrlech u Ústí nad Lab., Labská č. 10. V roce 1929 začal jako tanečník v plzeňském divadle u ředitele Veverky a pak působil jako herec u ředitele Drašara v divadle v Bratislavě a Košicích a pak v Praze, v Tylově divadle až do roku 1948. (Dnešní divadlo v Nuslích Na Fidlovačce.) Má dceru Danielu nar. 18. 1. 1933. Ta bydlí v Plzni, sady 5. května č. 26. Je provdaná Franková. Její nemanželský synek Zdeněk Rubáš nar. 18. 7. 1952 žije v Bečově nad Teplou. Dcerka Daniela Franková nar. 27. 9. 1964.
Třetí dcerou Josefa Kareza byla Barbora, nar. 21. 2. 1885. (Zemřela 11. 6. 1949.) Provdala se za cihláře Majera. Měla šest dětí. Nejstarší její dcera Josefa narodila se 17. 3. 1902 v Bolevci. Měla “pestrý” život a rodina z toho důvodu se k ní nechtěla hlásit. Zemřela 4. 8. 1962 v Praze. Dcera její, Jiřina, provd. Jermanová nar. 21. 12. 1924 bydlí v Plzni, tř. 1. máje č. 16. Je nemanželské dítě Josefy, v pozdějším věku provdané Adamové. Jiřina Jermanová má čtyři chlapce. Jiří nar. 23. 4. 1947, Ladislav nar. 7. 8. 1948, Zdeněk nar. 23. 8. 1950 a Petr nar. 2. 9. 1954. - Druhou nemanželskou dcerou Josefy Majerové byla Věra, provdaná Plevniová, nar. 25. 8. 1927. Žila v Karvinné u Ostravy a tam zemřela v mladém věku 20. 9. 1967. - - Nejstarší syn Barbory Majerové Josef, narodil se 19. 3. 1906 a je bezdětný, bydlí v Plzni-Roudné, Lipová 10. Jeho bratr Karel nar. 24. 4. 1911 je také bezdětný a bydlí v Plzni, ulice U trati č. 11. - Dcera Barbory, Julie provd. Voříšková, narozená 17. 5. 1914 bydlí v Plzni, Denisovo nábř. č. 8. Má dvě děti. Syn Václav nar. 15. 12. 1932 pracuje u lesní správy v Beskydech. Bydlí v obci Bartošky č. 572 u Frenštátu pod Radhoštěm. Má synka Václava nar. 6. 5. 1958 a dceru Zdeňku, nar. 4. 2. 1962. Dcera Olga, provd. Draská 11. 7. 1940 bydlí v Plzni, Pařížská 3. Má syna Bohumila nar. 6. 1. 1957 a dceru Danu nar. 6. 8. 1960. – Třetím synem Barbory Majerové je Bohuslav. Narodil se 17. 1. 1916 a bydlí v Plzni, Prešovská č. 8. Má tři děti. Bohuslav Majer, nar. 4. 4. 1942 bydlí v Mariánských Lázních- Úšovicích, Dobrovského 164. Má dva synky. Pavel nar. 9. 2. 1964 a Zdeněk nar. 23. 2. 1965. - Ladislav Majer nar. 21. 1. 1945 a Jindřiška nar. 4. 2. 1959. Posledním synem Barbory Majerové je Ladislav. Narodil se 13. 1. 1918. Je vedoucím restaurace ve Strakonicích I.-28. Má dva syny. Pavel nar. 11. 6. 1946 a Milan nar. 5. 9. 1955.
Další dcerou Josefa Kareza byla Marie, provd. Kellerová. Narodila se 29. 1. 1888 v Horní Bříze. Její muž je dělníkem ve Škodovce. Marie si ho vzala jako vdovce s dětmi. Z jejího manželství narodila se pak dcera Marie 16. 4. 1921. Je provdaná Jiráčková. Marie Kellerová žije v Kněžmostě č. 175 u Mnichova Hradiště. Její dcera žije v téže obci v č. 154. Marie Jiráčková má dceru Ivanu provd. Prokorátovou nar. 10. 7. 1941. Jako učitelka žije blízko v obci Branžež. Má synka Jiřího nar. 3. 3. 1964. Další dcera Marie Jiráčkové je Marta, provdaná Liebischová nar. 7. 12. 1944. Má dva syny, Václava nar. 14. 2. 1964 a Jana nar. 8. 12. 1966. Marie Jiráčková má ještě dceru Janu Lejskovou, nar. 22. 2. 1949 a synka Jiřího Jiráčka, nar. 13. 3. 1956.
Nejmladší dcerou Josefa Kareza je Kateřina provd. Nerudová. Narodila se 28. 8. 1890 v Horní Bříze. Její manžel je úředníkem ČSD. Žije v Písku, Na spravedlnosti č. 1481. Má jen jednoho syna, Oldřicha, nar. 15. 12. 1915. Je podplukovníkem a bydlí v Hradci Králové, Orlická Kotlina č. 1068. Má dceru Annu, nar. 28. 8. 1953.
Nejstarším synem Josefa Kareza byl Josef, nar. 16. 9. 1895 v Plzni. Byl v první světové válce a vrátil se jako ruský legionář a zůstal pak vojákem z povolání. Byl bezdětný a jako důstojník spáchal v roce 1934 sebevraždu v Lysé nad Labem.
Posledním dítětem Josefa Kareza byl Rudolf nar. 17. 4. 1897. Byl vyučen truhlářem a v osmnácti letech šel dobrovolně na vojnu. Měl různá zaměstnání. Mimo jiné prodělal i speciální školu masérskou a býval osobním masérem presidenta T. G. Masaryka. Po druhé světové válce přišel do Karlových Varů, kde vstoupil do služeb státních lázní. Několik let byl předsedou MNV. Měl dvě děti. Irena provd. Hájková nar. 1. 8. 1923 bydlí v Praze -Nuslích, V Horkách 13. Má dceru Janu nar. 5. 5. 1944 a Pavla nar. 5. 1. 1950. Syn Dušan Karez, narodil 1. 4. 1930. Zemřel po infarktu ve svých 32 letech 11. 11. 1962. Měl tři děti, které bydlí v Plzni, Tř. 1. máje č. 87. Jsou to: Milada nar. 21. 3. 1962, Dušana nar. 11. 8. 1955 a Kateřina nar. 28. 4. 1954. Přes politické úspěchy nebyl soukromý život Rudolfa Kareza šťastný. Na štědrý den 24. 12. 1949 zastřelil svou manželku, napsal dopis na rozloučenou a podřezal se břitvou. Jeho život byl tedy velmi pohnutý.
Druhý syn Antonína Kareza byl Václav Karez. Narodil se 8. 8. 1859 v Horní Bříze. Sedlačil pak po celý život v usedlosti č. 71 a tam také zemřel 21. ledna 1935. Měl sedm dětí, pět dcer a dva syny.
Nejstarší dcerou byla Marie nar. 7. 6. 1881 a provdala se za cihláře Majera, jehož bratra měla za manžela její sestřenice Barbora. Marie Majerová žila v Bolevci. Zemřela tam 17. 2. 1942. Měla pět dětí. Nejstarší Josef Majer, nar. 26. 1. 1906 zůstal svobodný a bydlí v Plzni-Bolevci, Náves 34-5. Jeho sestra Albína, nar. 29. 11. 1909 měla za muže řezníka Salcmana. Je bezdětná a žije v Bolevci, jako její bratr Josef. Druhý syn je Václav Majer, nar. 2. 1. 1920. Žije v Nejdku, Osvětimská 727. Má ze dvou manželství tři děti. Dcera Pavla provd. Peroutová nar. 28. 2. 1946 má dcerku Marcelu, nar. 21. 3. 1964, která se jmenuje po otci Kozlíková. Václav Majer narodil se 23. 7. 1947 a Jaroslav, který žije s otcem v Nejdku, je narozen 15. 9. 1948. Třetí syn Marie Majerové, Bedřich narodil se 19. 10. 1922 a dnes žije v Malé Šitboři č. 27 u Mar. Lázní. Má čtyři děti; Alena nar. 13. 5. 1950, Karel nar. 26. 10. 1952, Bedřich nar. 18. 5. 1957 a Anna nar. 14. 7. 1963. Posledním dítětem Marie Majerové je Jaroslav, nar. 29. 7. 1924, je bezdětný a žije také v Bolevci se sourozenci.
Druhou dcerou Václava Kareza je Anna. Narodila se 26. 8. 1885 a je provdaná Kotková v Horní Bříze č. 161. Její dcera Milada provd. Winkelhöferová je nar. 22. 5. 1909. Její dcera Věra nejdříve provdaná Poppová a nyní Žižková je narozena 2. 8. 1940. Anna Kotková zemřela 20. 5. 1968.
Nejstarším synem Václava Kareza byl Josef. Narodil se 19. 5. 1887 a hospodařil v Horní Bříze č. 43. Zemřel 3. 6. 1948. Měl dvě děti: Josef Karez nar. 5. 5. 1924 je svobodný a dcera Stanislava nar. 20. 5. 1929 je provdaná Kahounová a bydlí ve svém rodišti. Její syn Přemysl Kahoun narodil se 25. 5. 1956.
Dcera Kristina Karezová, nar. 24. 7. 1889 zemřela svobodná u svého otce Václava 30. 9. 1906.
Druhý syn, Václav Karez narodil se 31. 10. 1892 a padl v první světové válce na Srbsku 11. 1. 1915 .
Čtvrtou dcerou Václava Kareza je Josefa. Narodila se 9. 8. 1894 a provdala se za V. Brťka a dostala po otci grunt č. 71. Josefa Brťková je jednou z nejlepších pamětnic rodu Karezů v Horní Bříze. Zná rodové detaily nejen z dnešní doby, ale i velmi vzdálené a nesčíslné množství přesných dat, narození i úmrtí členů četné rodiny Karezů, řekne Vám zpaměti. Je to učiněný lexikon. Při obtížném hledání všech potomků Rosalie Karezové poskytla neobyčejnou pomoc tomuto historickému dílu svou pamětí. Josefa Brťková má dva syny. Václav nar. 9. 2. 1924 má dvě děti, Jarmila nar. 28. 10. 1949 a Václav nar. 20. 6. 1951. Druhý syn Josef je narozen 29. 7. 1926 a bydlí v Horní Bříze č. 364. Má synka Josefa nar. 11. 7. 1952.
Posledním dítětem Václava Kareza je Albína, provdaná Burešová. Narodila se 3. 2. 1899 a bydlí v Plzni, Chotíkovská č. 40. Má jediného syna, učitele, Oldřicha Bureše, nar. 16. 4. 1927. Ten má dva synky Petra nar. 8. 12. 1953 a Oldřicha nar. 11. 1. 1956.
Posledním synem Antonína Kareza byl Antonín Karez. Narodil se 20. 2. 1862 v Horní Bříze a hospodařil v č. 3. Zemřel tam 15. 9. 1927 a měl jediného syna.
Jediné dítě Antonína Kareza byl Jaroslav Karez. Narodil se 24. 4. 1899 a hospodařil po svém otci na statku č. 3. Zemřel 27. 6. 1966. Měl dceru Jaroslavu, která je provd. Caltová v Ledcích č. 53. Narodila se 14. 4. 1922. Má dvě děti Jaroslavu nar. 18. 9. 1943 a Josefa nar. 31. 12. 1948. Jaroslava poprvé provdaná Kovandová má synka Jaroslava nar. 25. 5. 1965, podruhé Neužilová synka Václava nar. 5. 3. 1968. Josef Calta má dceru Věru narozenou 30. 10. 1967.
Druhým synem Vojtěcha Kareza a Rosalie, roz.Prusíkové byl Josef Karez. Narodil se 22. 1. 1833. Hospodařil samostatně od r. 1852 v gruntě č. 3, od něhož se dva roky předtím oddělila polovina pro jeho bratra Antonína. Josef Karez měl sedm dětí, dvě dcery a pět synů. Josef Karez zemřel ve věku 71 let dne 29. 12. 1904 ve svém domově v Horní Bříze, v témže stavení kde zemřela před 53 lety jeho matka Rosalie roz. Prusíková.
Nejstarším dítětem Josefa Kareza z Horní Břízy č. 3 byla Josefa provd. Švábová. Narodila se 29. 2. 1852 a zemřela v Horní Bříze 19. 10. 1917. Druhý byl syn Josef Karez nar. 14. 3. 1861, který se usadil v č. 32 a zemřel tam 6. 6. 1923. Třetí byla Barbora. Narodila se 18. 12. 1962 [sic, patrně 1862] a zůstala svobodná. Byla kuchařkou. Zemřela 29. 1. 1910. Dalším byl Antonín, který se narodil 10. 2. 1865. Stal se učitelem a zemřel ve Vraňanech u Mělníka 26. 5. 1930. Syn Jakub narodil se 13. 3. 1867, byl úředníkem ČSD a zemřel tragicky mladý v roce 1905. Bratr jeho Václav, narodil se 14. 11. 1870, měl hostinec v Horní Bříze č. 17 a zemřel tam 27. 9. 1934. Posledním dítětem byl František Karez nar. 29. 8. 1876. Byl také úředníkem na dráze jako jeho bratr. Zemřel v Jindřichově Hradci 29. 1. 1946.
První dítě Josefa Kareza byla Josefa. Narodila se 29. 2. 1852 a provdala se za dělníka Švába. Žila v Horní Bříze a byla to velmi pilná a houževnatá žena. Při tehdejším špatném dopravním spojení nosila sama zboží ze své pekárny v nůši na zádech až do Plzně. Při jedné takové cestě byla přepadena v boleveckém lese, ubránila se, ale potom podlehla leknutí, které při přepadení utrpěla a zemřela 19. 10. 1917. Měla šest dětí. Syni až na Josefa byli pekaři. Nejstarší byla dcera Anna. Narodila se 25. 5. 1874 v Horní Bříze a provdala se za hajného Čejku na polesí Hubenov u Kralovic. Měla dvě děti a při třetím porodu narodilo se jí mrtvé dítě a ona také dokončila svůj mladý život. Stalo se to 13. 2. 1905. Její muž padl ve světové válce. První její syn je Alois Čejka nar. 9. 3. 1900. Jako malozemědělec bydlí ve Vysoké Libyné č. 19, kde je cestářem. Má jediného syna Karla, nar. 23. 11. 1927, který bydlí v Čisté č. 184 u Rakovníka. Má tři děti: Karla nar. 19. 5. 1956, Milana nar. 11. 7. 1957 a Květu nar. 17. 8. 1958. Druhým synem je Václav Čejka nar. 13. 9. 1903. Bydlí v Modřanech u Prahy, Cholupická 320. Tam měl pěkné řeznictví. Má tři syny. Nejstarší Jaroslav Čejka narodil se 7. 1. 1928, vyučený asfaltér, má dva syny Miroslava nar. 25. 11. 1953 a Jaroslava nar. 14. 7. 1949. Druhý syn Václav Čejka je chemikem, narodil se 17. 2. 1931. Má dvě dcerky, Marii nar. 3. 9. 1959 a Markétu nar. 22. 8. 1965. Třetí, Jiří Čejka narodil se 19. 4. 1936. Je šoférem a dosud svobodný. Všichni tři bydlí s rodiči v Modřanech. Druhým, synem Josefy Švábové byl Josef. Narodil se 18. 7. 1876 a žil v Horní Bříze kde působil jako poštovní doručovatel. Zemřel tam 13. 6. 1926. Měl dvě děti. Josef Šváb narodil se 23. 2. 1921, vyučil se fotografem a měl pak různá povolání. Na začátku okupace uprchl z protektorátu přes Švýcarsko do Francie, kde se zařadil později do okupační armády americké s níž pak přišel při osvobozování domů. Nyní pracuje u Vojenských staveb. Bydlí v Praze 1, Loretánská č. 3. Z prvního rozvedeného manželství má dceru Vandu, nar. 4. 6. 1952, která žije s matkou v Příbrami č. 194. Druhým dítětem Josefa Švába je dcera Marie. Narodila se 28. 3. 1924 v Horní Bříze a má za manžela zahradníka, Šaška. Bydlí v Nové Roli u Karlových Varů, Sídliště č. 194. Má tři dcery. Jana, provdaná Pastorová nar. 6. 12. 1945. Má syna Luboše, nar. 10. 2. 1968.
Druhou dcerou Marie Šaškové, roz. Švábové, je Dagmar, provdaná Herzlová, naroz. 23. 11. 1947 a třetí Marie, narozená 7. 9. 1955. Třetím dítětem Josefy Švábové byl Jakub. Narodil se 19. 11. 1879 v Horní Bříze. V Plzni-Bolevci, Na Zavadilce měl hostinec a pekařství. Po brzké smrti svého syna Františka hostinec prodal. Jakub Šváb měl tři děti. Nejstarší je Anna nar. 29. 6. 1908 provd. Jandová a bydlí v Plzni, Krymská 15. Má jediného syna Miroslava nar. 21. 1. 1932. Jeho děti jsou Miroslav nar. 15. 6. 1954 a dcera Pavla nar. 15. 9. 1955. Další je Růžena, provdaná Vápeníková. Je narozena 14. 4. 1916 a je bezdětná. Bydlí v Plzni, Pallova č. 18. Syn František Šváb narodil se 1. 10. 1910 a zemřel na souchotiny ve 22 letech dne 1. 10. 1932. Jakub zemřel 20. 11. 1936.
Čtvrtým dítětem Josefy Švábové byl František. Narodil se 21. 8. 1881 v Horní Bříze a zemřel v Plzni 8. 3. 1936. Měl také hostinec jako jeho bratr Jakub. Měl tři děti, dvě dcery a syna. Nejstarší Helena provd. Pintová, narodila se 4. 7. 1910 a zemřela ve 39 letech v Plzni, Bolevci dne 1. 5. 1949. Měla dvě děti.František Pinta, nar. 5. 6. 1935 bydlí v Bolevci, Plasská 21. Tam také bydlí jeho sestra Eva, provdaná Krištofová narozená 10. 7. 1937. Má dceru Helenu nar. 14. 8. 1959 a syna Miloše nar. 30. 12. 1964. Druhá dcera Františka Švába je Růžena provdaná Kutzendörferová. Narodila se 5. 6. 1912 a bydlí také v Bolevci, Plasská 21. Má dva syny. Stanislav nar. 29. 3. 1937 má dvě dcerky Marii nar. 15. 4. 1956 a Stanislavu nar. 12. 2. 1962. Druhý syn Zdeněk je narozený 23. 10. 1941 má dcerku Alenu nar. 7. 7. 1960. Třetím dítětem Františka Švába je syn František. Narodil se 14. 1. 1920. Je chemikem a bydlí také v Bolevci, Plasská ul. Má čtyři děti. František, nar. 22. 1. 1942, Jaroslav nar. 27. 12. 1947, Olga nar. 11. 1. 1951 a Josef nar. 29. 5. 1953.
Poslední syn Josefy Švábové, Václav, zůstal doma. Narodil se 15. 4. 1892, byl pekařem v Horní Bříze č. 69 a zemřel tam 3. 3. 1965. Měl dva syny. Jiří Šváb nar. 7. 2. 1924 přiženil se do Obory č. 181 u Kaznějova. Je úředníkem v Plzni. Má dceru Drahoslavu nar. 8. 3. 1953. Druhý syn Václav, je narozený 23. 8. 1932, má synka Václava nar. 14. 4. 1960 a Luďka 10. 5. 1963. Nejmladší dcerou Josefy Švábové byla Barbora. Narodila se 7. 5. 1889. Provdala se za dílenského mistra Paška. Žila dlouho v Plzni, Na Roudné 13. Zemřela tam 2. 8. 1965. Žijí tam dvě její děti. Helena provdaná Kašparová nar. 29. 5. 1919 má dceru Janu, nar. 22. 4. 1958. Dále je to syn inž. Miloslav Pašek, nar. 13. 1. 1922. Má dvě děti, Jaroslavu nar. 19. 6. 1951 a Vladimíra nar. 15. 12. 1953. Václav Šváb bydlí nyní v Plzni-Doubravka, Hrádecká 12.
Druhým dítětem Josefa Kareza, byl syn Josef. Narodil se 14. 3. 1861 v Horní Bříze č. 3. Přiženil se pak do č. 32 v Horní Bříze, kde měl řeznictví a hostinec. Byl velmi oblíben a po dvacet let byl starostou obce. Zemřel 6. 6. 1923 ve svém domově. Měl tři děti. Prvním jeho dítětem byl syn František Karez. Narodil se 20. 8. 1895, vychodil vyšší reálku v Plzni a obchodní školu. Byl pak úředníkem v Kaolince v Horní Bříze a také určitou dobu na ředitelství v Praze. Vzhledem k tomu, že se podruhé oženil se židovkou, byl v roce 1944 internován v Postoloprtech. Odtud uprchl a dočkal se osvobození.
V posledních letech žil František Karez v Mýtě u Rokycan v č. 5 a zemřel tam 12. 4. 1964. Z prvního manželství měl dceru Ludmilu, nar. 9. 6. 1919. Ta je provdána za lékaře Duchka, v Kozolupech-Touškově u Plzně. Má dvě děti. Karel Duchek nar. 18. 11. 1946 a Ludmila nar. 14. 12. 1954. Dcera z druhého manželství je Asta provd. Langerová v Praze 6, Na Hubalce č. 8. Narodila se 30. 1. 1925. Ze svého prvního manželství má dceru Jiřinu Mezerovou nar. 5. 8. 1950.
Druhým dítětem Josefa Kareza byla Anna. Narodila se 16. 9. 1897. Byla učitelkou ručních prací a provdala se za finančního úředníka Pospíšila. Dlouhou dobu žila s ním na Slovensku. Tam se jí narodil syn Ladislav Pospíšil, 5. 3. 1925. Ten je technickým úředníkem v Tesle a bydlí v Praze - Hloubětíně, Poděbradská 142. Má dva syny. Ladislava nar. 22. 11. 1952 a Zdeňka nar. 18. 6. 1957. Anna Pospíšilová zemřela krátce po své sedmdesátce 3. 10. 1967 v Praze, kde žila u syna.
Posledním dítětem Josefa Kareza, bývalého Hornobřízského starosty, byl Václav. Narodil se 31. 5. 1900 a žil se svým otcem v Horní Bříze č. 32. Zemřel 15. 9. 1963. Zanechal po sobě jediného syna Pavla Kareza, nar. 29. 1. 1946.
Třetím dítětem Josefa Kareza byl Antonín. Narodil se v Horní Bříze č. 3 dne 10. 2. 1865. Jelikož se již v obecné škole velmi dobře učil, poslali ho rodiče na studie do Plzně. Tam studoval na gymnasiu až do kvinty a pak odešel na další studie do tehdy nově zřízeného gymnasia, v Roudnici nad Labem. Zde působil jako ředitel jeho blízký příbuzný František Xaver Prusík, který se narodil ve Výrově č. 18 jako jeho babička Rosalie. Po maturitě měl Antonín Karez jíti na přání rodičů do semináře v Praze, aby se stal knězem. K tomu však neměl žádnou chuť. V jeho dalším osudu byl mu nápomocen bratr jeho babičky, vikář Blažej Prusík, působící tehdy na Hradčanech u sv.Víta. Ten rozmluvil, jako osvícený kněz, rodičům jejich úmysl. Antonín Karez stal se pak učitelem a první jeho působiště byla škola v Zálezlicích na Mělnicku. Později učil také ve Vrbně a ve Vraňanech u Mělníka a tam také zemřel 26. 5. 1930. Učitel Antonín Karez měl dvě dcery. Anna, naroz. 14. 6. 1902 provdala se za knihovníka v Předsednictvu vlády Julia Kettnera. Bydlí v Praze 6, Nad Šárkou 12. Má dvě dcery. Anna, provdaná Němcová nar. 14. 12. 1923 žije v Zahrádce u Náměště nad Oslavou na Moravě. Má dvě děti. Petra nar. 16. 10. 1945 a Annu naroz. 4. 12. 1952. Druhá dcera Anny Kettnerové je inž. Jiřina Tomanová naroz. 16. 9. 1925. Žije s rodiči v Praze a je bezdětná. Druhým dítětem Antonína Kareza je Marie, naroz. 12. 6. 1907, provdala se za J. Němce, úředníka Hospodářského družstva v Mělníce a tam bydli v Sídlišti čp. 438. Má dceru Jarmilu, provd. Rezkovou, která se narodila 24. 2. 1931 a působí jako učitelka a také bydlí ve Vraňanech. Petr Němec z Náměště nad Oslavou se přiženil do Velké Bíteše.
Dalším dítětem Josefa Kareza byl Jakub Karez. Narodil se 13. 3. 1867. Studoval také v Plzni a stal se později výpravčím dráhy v Klobukách u Slaného. Byl velkým hudebníkem.
Když jednou orchestr, jehož byl kapelníkem, pořádal koncert v Praze, spadl s pódia, utrpěl těžké vnitřní zranění a po operaci brzy zemřel. Stalo se to v roce 1905. Nejen on, ale i celá jeho rodina měla tragický osud. Syn Miloš Karez, naroz. 10. 5. 1900 v Klobukách, zemřel jako student 19. 5. 1916 v Praze. Druhý syn František nar. 5. 4. 1903 zemřel také, když ještě studoval, 31. 3. 1917 v Praze. Sestra jejich, Julie Karezová, nar. 20. 4. 1901 zemřela jako mladá úřednice 15. 11. 1920 v Praze. Nejmladší byl Václav, který se narodil 12. 9. 1904. Byl dělníkem a žil jako samotář v Praze. Ke konci svého krátkého života ohluchl. Zemřel 31. 3. 1939 právě na počátku protektorátu v Praze.
Dalším synem Josefa Kareza byl Václav. Narodil se 14. 11. 1870 v Horní Bříze č. 3 a hospodařil pak v č. 17, kde měl také hostinec. Zemřel 27. 9. 1934. Měl dvě dcery. Anna provd. Kroftová narodila se 15. 11. 1896 a zemřela 5. 8. 1966. Měla 4 děti a o nich jsme vyprávěli již krátce jako o potomcích Václava Krofty, jejich otce, který byl opět potomkem Anny Prusíkové, provdané Štěpánkové v Horní Bříze.
Druhou dcerou byla Albína provdaná Kuglerová. Narodila se 22. 2. 1907, ale zemřela již 8. 9. 1948 v Praze. Měla dva syny. Milan Kugler narodil se 7. 10. 1928, je lékařem a bydlí v Plzni, Slovanská alej č. 8. Má syna Milana, nar. 17. 9. 1957. Druhý syn je Jaroslav Kugler, nar. 3. 12. 1931, je úředníkem Centrotexu v Praze a bydlí v Praze - Hloubětíně, Zelenečská 52. Má dceru Irenu naroz. 5. 5. 1960 a synka Jaroslava naroz. 5. 5. 1963.
Nejmladším dítětem Josefa Kareza byl syn František, naroz. 29. 8. 1876. Také on byl dán na studie. Dostal se do jižních Čech, kde působil u dráhy jako úředník ve Veselí nad Luž., v Ševětíně a naposled byl přednostou stanice v Jarošově nad Nežárkou u Jindř. Hradce. Zemřel 29. 1. 1946 v Jindřichově Hradci a je pohřben v Třeboni. František Karez měl pět dětí. Nejstarší byl František. Narodil se 6. 12. 1900 ve Veselí nad Luž. Byl také zaměstnán u dráhy. Dlouho působil v Pelhřimově. Tam zemřel 28. 6. 1967. František Karez patří také mezi ty, který jako výborný pamětník starých časů dopomohl ke zdaru tohoto díla. Byl dvakráte ženat. Z prvního manželství narodil se syn Roman 13. 2. 1931. Je strojním inženýrem a přednáší dnes na Vysoké škole technické v Praze. Bydlí v Praze 6, Farní 11. Je bezdětný. Bratr jeho Otomar, narozený z druhého manželství Františka Kareza narodil se 16. 10. 1933 a je technikem ve Škodovce v Plzni. Bydlí v Plzni - Slovany, ulice Mládežníků 22. Má dvě děti. Roman nar. 7. 5. 1962 a dcera Radka naroz. 9. 8. 1966. Druhým synem Františka Kareza je Miloslav. Narodil se 15. 12. 1901, působil také u železnic celý život a bydlí u nádraží v Třeboni. Má dva syny. Zbyněk Karez naroz. 12. 6. 1925 působí na ředitelství ČSD v Praze. Bydlí v Praze-
Spořilově, Jihovýchodní č. 894. Má syna Michala, naroz. 24. 1. 1958. Druhý syn je Miroslav Karez, nar. 15. 8. 1929. Je lesním úředníkem v Třeboni a tam také bydlí. Má dvě děti. Dcera Miroslava nar. 8. 3. 1958, druhá Jarmila naroz. 11. 3. 1960.
Třetím synem Františka Kareza byl Bohuslav. Narodil se 12. 12. 1903 ve Veselí nad Luž. Byl úředníkem Úrazové pojišťovny, byl třikráte ženat, ale šťastný život neměl. Zemřel 4. 2. 1958 v Praze. Měl dva syny. Bohuslav nar. 13. 8. 1932 jako student utekl do ciziny a jeho poslední známé bydliště bylo malé místo Glencoe ve státě Novém Jižním Walesu v Austrálii. Podle pátrání tam však dnes již nežije a není známo, kam ho dál zavál osud. Druhý syn Bohuslavův je Milan Karez, nar. 7. 12. 1949, který bydlí s matkou v Praze, Strašnicích, Na hroudě 23.
Čtvrtým synem Františka Kareza byl Jindřich. Narodil se 3. 7. 1905 v Ševětíně. Byl učitelem a žije v důchodu v Děčíně, Máchovo nám. 2. Má dvě děti. Jaroslav je odborným učitelem a bydlí v Děčíně, Sídliště, Kamenická ul. Narodil se 17. 4. 1938 a má jednoho synka Tomáše, narozeného 4. 8. 1963. Druhé dítě Jindřichovo je dcera Jindřiška. Narodila se 4. 6. 1939, vystudovala konservatoř v Praze a je provdaná Soukupová, ale ponechala si jako operní zpěvačka své rodné jméno Karezová. Působí dnes v opeře v Českých Budějovicích. Odborný časopis, Divadelní noviny v jedné z posledních kritik o hereckých výkonech v Českých Budějovicích píše o ní toto: "Ze sólistů upoutá přirozeným hereckým projevem J. Karezová, která má i nemalé pěvecké předpoklady ve svém pěkně zbarveném, příjemně znějícím hlase." Iša Karezová, jak si říká, má synka Jana, narozeného 1. 7. 1966. Posledním dítětem Františka Kareze byla dcera Květoslava. Narodila se 30. 4. 1910. Provdala se za inž. chemie Vladimíra Emmera a dlouho spolu žili na Slovensku. Bydlí v Praze 6, U zeměpisného ústavu č. 2. Má dvě děti. Její syn Vladimír narodil se 1. 7. 1929 a je očním lékařem v Kladně. Bydlí však v Praze 6, Na Babě, Na ostrohu 3. Má tři děti. Jarmila nar. 1. 6. 1954, Jan nar. 26. 6. 1960 a Halka Emmerová nar. 19. 12. 1962. Druhým dítětem Květoslavy je Naděžda, nar. 16. 2. 1931, je provdaná za inž. Michala, který pracuje ve Výzkumném ústavu rud. Bydlí s rodiči v Praze 6. Má dcerku Naděždu nar. 21. 12. 1953.
Třetím synem Vojtěcha Kareza a Rosalie rozené Prusíkové z Výrova, byl Jan. Narodil se v Horní Bříze 6. 8. 1838. Protože doma rozdělený grunt na polovinu dostali bratři Antonín a Josef, odešel z domova, přiženil se do Nynic na Plzeňsku, kde hospodařil. Později žil u syna ve Starém Plzenci a pak v Plzni, Na Roudné u dcery, kde zemřel 17. 5. 1918. Podle vyprávění byl to veselý člověk. Měl pět dětí. Vojtěch Kares, jak se kdysi psal jeho pradědeček, narodil se 15. 11. 1881 v Nynicích č. 12, přiženil se pak do Starého Plzence č. 15 kde hospodařil na statku a zemřel 17. 5. 1961. Druhý syn byl Josef Kares, nar. 14. 11. 1869 v Nynicích. Byl poštovním úředníkem na různých místech a
zemřel v Praze 30. 12. 1927. Třetí byl František Kares nar. 14. 5. 1872. Odešel do světové války jako svobodný a tam padl v r. 1915. Čtvrtý syn byl Václav Kares. Narodil se 14. 1. 1879 také v Nynicích, byl úředníkem Akademie výtvarných umění a Uměleckoprůmyslové školy v Praze. Zemřel v důchodě v Krupce u Teplic 16. 4. 1957. Posledním dítětem Jana Karesa byla dcera Marie. Narodila se 13. 9. 1876, provdala se pak za plzeňského měšťana Beringera a zemřela v Plzni 13. 3. 1952.
Nejstarší syn Jana Karesa Vojtěch, nar. 15. 11. 1881 v Nynicích usadil se jako sedlák ve Starém Plzenci. Zemřel tam 17. 5. 1961. Měl tři děti. Nejstarší Josef Kares narodil se 10. 2. 1909 a převzal po svém otci statek a dnes je členem JZD. Bydlí ve Starém Plzenci č. 15. Má tři děti. Syn Josef Kares nar. 29. 5. 1945, Eva nar. 9. 12. 1946, a Ladislav nar. 10. 6. 1954. Druhý syn Jaroslav Kares nar. 5. 4. 1914 je dělníkem ve Škodovce. Bydlí také ve Starém Plzenci, Bezručova 547. Má dvě děti. Syna Jaroslava nar. 11. 1. 1943 a dceru Janu nar. 27. 2. 1945. Poslední dítě Vojtěcha Karesa je Anna provd. Herejková. Narodila se 11. 6. 1920. Bydlí rovněž ve Starém Plzenci, jako oba její sourozenci ve Smetanově ulici č. 114. Má syna Oldřicha, nar. 26. 4. 1947.
Druhé dítě Jana Karesa byl Josef. Narodil se 14. 11. 1869 v Nynicích, vystudoval gymnasium a stal se pak úředníkem na poště. Působil na různých místech, zvláště také dlouho v Liberci a v Praze. Zde zemřel 30. 12. 1927. Byl dvakráte ženatý. Zůstal po něm jediný syn Jaroslav, který se narodil 25. 8. 1901 v Liberci. Byl inženýrem a zaměstnán v ministerstvu dopravy, dodnes ještě vyučuje letectví na Vysoké dopravní škole v Žilině. To bylo vždycky jeho láskou. Bydlí v Praze 7, Kamenická 7 a je bezdětný. Další syn Jana Karesa Václav narodil se 14. 1. 1879 v Nynicích. Vystudoval klasické gymnasium v Plzni, ale práva na Karlově universitě v Praze nedokončil. Byl zaměstnán řadu let na Akademii výtvarných umění v Praze na Letné jako tajemník za rektora prof. Švabinského a Myslbeka. Později přešel na Umělecko-průmyslovou školu v Praze, kde byl až do pense do roku 1939. Ke konci života usadil se v Krupce u Teplic, kde zemřel 16. 4. 1957. Měl jedinou dceru Helenu, nar. 16. 12. 1914. Ta je provdaná Slováková, je bezdětná a žije v Krupce u Teplic, Libušín č. 237. Posledním dítětem Jana Karesa byla dcera Marie. Narodila se 13. 9. 1876 v Nynicích a později se provdala za podnikavého měšťana plzeňského Beringera. Marie zemřela 13. 3. 1952 v Plzni Na Roudné. U ní také zemřel v r. 1918 její otec. Měla jediného syna Bohuslava Beringera. Narodil se 30. 3. 1896 v Plzni a tam zemřel 30. 3. 1954. Ten má dva syny. Miroslav Beringer je narozen 22. 5. 1919 a bydlí v Plzni, Pod záhorskem č. 9. Má dva syny, Jiřího nar. 7. 12. 1945 a Jaromíra nar. 15. 7. 1953. Druhý syn Marie Beringerové je Jaroslav nar. 26. 9. 1928. Bydlí ve stejném domě jako jeho bratr. Má rovněž dva syny, Miloše Beringera nar. 19. 5. 1956 a Jiřího nar. 14. 7. 1958.
Posledním dítětem Vojtěcha Kareza a Rosalie, roz. Prusíkové z Výrova byla dcera Marie. Narodila se ještě za roboty 12. 2. 1843. Byla jedinou dcerou, která dospěla. Sestra její Barbora zemřela ještě malá. V roce 1865 provdala se za sedláka Vojtěcha Maška do nedaleké Třemošné č. 17. Měla velmi četné potomstvo, devět jejích dětí dospělo. Nejstarší byl syn Josef nar. 11. 2. 1866, převzal později rodný statek, ale zůstal bezdětný. Aby nepřišla usedlost do cizích rukou, jak se říkalo, předal ještě za života grunt dceři, po své brzy zemřelé sestře Marii Kimmlové, Anně, která byla později provdaná Andrlíková. Josef Mašek zemřel v Třemošné 8. 5. 1933. Druhým dítětem byl František, narodil se 20. 12. 1869, byl pekařem v Plzni, Bolevci a zemřel 2. 8. 1946. Třetí byl Václav Mašek, který se narodil 6. 5. 1873, zůstal v Třemošné a zemřel 14. 1. 1933. Čtvrtým synem byl Antonín Mašek nar. 26. 3. 1875, žil v Plzni a zemřel 30. 3. 1941. Pátým dítětem byla dcera Marie, nar. 18. 9. 1879 v Třemošné, provdala se za zemědělce Kimmela v Ondřejově u Plas. Zemřela tam mladá 13. 4. 1916. Další byl Jakub Mašek nar. 26. 6. 1881 v Třemošné, usazený pak jako pekař v Plzni, Škvrňanech, kde zemřel 22. 3. 1958. Pak byla dcera Anna. Narodila se 19. 9. 1883 v Třemošné, byla provdaná Ehegartnerová v Plzni, Na Roudné. Dožila se nejdelšího věku ze svých sourozenců, zemřela 27. 3. 1963 v nemocnici v Rokycanech. Třetí dcerou byla Josefa Mašková. Narodila se 31. 3. 1889, byla provdaná Harmáčková v Plzni, kde zemřela 23. 7. 1952. Poslední byl Martin Mašek nar. 3. 2. 1891 v Třemošné. Žil pak v Horní Bříze, kde jeho manželství bylo bezdětné. Zemřel tam 27. 9. 1957. Přesto, že byla Marie Mašková matkou tolika dětí, zemřela 84 letá, 16. června 1924.
O prvním synu Vojtěcha a Marie Maškových z Třemošné, Josefovi, jsme se již zmínili. Neměl potomků.
Jeho bratr František Mašek narodil se 20. 12. 1869. Měl pekařský závod v Plzni, Bolevci a byl to typ starého českého, poctivého, bodrého i bystrého venkovana. Zvláštní jeho zálibou byla hra na dudy. Naučil se tomu od svého strýčka v Třemošné, který jako mladý hoch při hře "na špačky" přišel o zrak. František Mašek se ve hraní na dudy tak zdokonalil, že se stal pozorností hudebních odborníků, jimž předzpíval a zahrál na dudy mnohé staré a neznámé písničky. Zachyceny jsou na gramofonových deskách. František Mašek měl pět dětí. Zemřel 2. 8. 1946 v Plzni. Nejstarší byla dcera Eliška. Narodila se 20. 12. 1903, provdána byla Vavříková v Plzni, kde zemřela v červenci 1954. Její syn inž. František Vavřík nar. 20. 7. 1922 bydlí v Plzni, Mánesova 32. Má dva syny Romana, nar. 27. 8. 1952 a Jiřího nar. 23. 3. 1954. Sestra její Františka narodila se 28. 6. 1902 a bydlí v Plzni, Bolevci, Frunzeho 3. Má dceru Emilii provd. Seberovou, nar. 3. 5. 1924. Ta má syna Karla, nar. 24. 9. 1949. Syn Vojtěch Mašek nar. 21. 3. 1904 zemřel svobodný již 28. 3. 1925. Dcera Emilie nar. 4. 1. 1906 byla provdaná Bernášková a zemřela 28. 3. 1964. Měla jediného syna Václava Bernáška, nar. 5. 8. 1934. Bydlí v Plzni, Bolevci, Frunzeho č. 3. Má dceru Jindřišku nar. 22. 12. 1958.
Posledním dítětem Františka Maška je Cecilie. Narodila se 15. 10. 1911 a je provdaná za obchodníka Kunzmana. Pěkný obchod není již jejich majetkem. Bydlí v Plzni-Bolevci, Lidická 42. Její dcera Jindřiška nar. 20. 5. 1934 je provdaná za lékaře Machovského, Má synka Josefa, nar. 2. 2. 1955.
Dalším dítětem Vojtěcha a Marie Maškových v Třemošné byl Václav. Narodil se 6. 5. 1873. Když se oženil dali mu rodiče část polí a vystavěli nové obytné stavení na témže dvoře. Václav Mašek měl 4 děti. Zemřel 14. 1. 1933 v Třemošné. První jeho dítě, dcera Marie narodila se 29. 1. 1902. Je provdaná Roubalová a žije v České Bříze č. 69. Má jednu dceru Vlastu nar. 21. 7. 1925, která je provdaná Pešková v Plzni - Letné, Revoluční 57. Ta má dva syny Jiřího nar. 20. 9. 1949 a Zdeňka Peška nar. 6. 5. 1954. Druhou dcerou je Františka, provd. Denková a bydlí v Třemošné č. 62. Narodila se 9. 12. 1906. Má dvě děti. Dcera Zdeňka provdaná Jílková je narozena 29. 8. 1935 a bydlí v Plzni - Zátiší, Línská 5. Má dva syny: Karla nar. 21. 8. 1957 a Zdeňka nar. 21. 6. 1964. Václav Denk nar. 13. 3. 1942 žije v Třemošné. Syn Václav Mašek nar. 15. 9. 1910 žije v Třemošné č. 129. Je zedníkem. Když se pátralo po osudech neobyčejně rozvětvené rodiny Marie Maškové, roz. Karezové, která je členem našeho rodu Prusíků, byl Václav Mašek prvním, kdo uvedl na stopu a tím vytvořil předpoklady k nalezení všech potomků Marie Maškové. Václav Mašek má jednu dceru Miluši provd. Dobrou v Třemošné č. 733. Je narozena 11. 8. 1934 a má synka Václava nar. 23. 9. 1955 a Irenu nar. 8. 2. 1959. Posledním dítětem Václava Maška je Zdeňka. Narodila se 22. 7. 1913 a je provdaná Pašková v Trnové č. 10. Její dcera Miluše je provdaná Zelenková, bydlí v Trnové. Narodila se 9. 7. 1940 a má dceru Pavlu nar. 3. 4. 1965. Jiří Pašek, nar. 6. 12. 1942 přiženil se do Kaceřova č. 7. Má synka Jiřího nar. 29. 8. 1966. Dále je Anna Pašková, nar. 13. 7. 1948 a Zdeňka nar. 20. 6. 1953.
Antonín Mašek, další dítě Vojtěcha a Marie Maškové z Třemošné, narodil se tam 26. 3. 1875. Žil v Plzni a tam zemřel 30. 3. 1941. Jeho jediný syn Antonín narodil se 21. 10. 1901, byl v Plzni úředníkem a zemřel v domově důchodců v Liblíně, bez potomků 30. 7. 1961.
První dcerou Marie Maškové roz. Karezové byla Marie. Narodila se 18. 9. 1879 v Třemošné. Provdala se brzy za zemědělce Kimmela do Ondřejova blízko Plas. Tato rodina měla však špatný osud. Její muž padl na začátku první světové války v Srbsku a ona zemřela již 13. 4. 1916 také velmi mladá. Měla šest dětí a všechny tedy brzy osiřely. Starali se pak o ně babička s dědečkem z Třemošné. Nejstarší byla Anežka. Narodila se 28. 2. 1904 a zůstala jako provdaná Hauznerová, ve svém domově v Ondřejově č. 4. Má dceru Boženu nar. 27. 1. 1923. Ta je provdaná Sinkulová a bydlí v blízkém Křečově č. 13. Její dcera Pavla, provd. Sachrová je narozena 8. 1. 1946. Má dcerku Petrušku nar. 13. 1. 1965. Další dcera Boženy je Valentina nar. 20. 9. 1950.
Bohuslav Hauzner nar. 6. 1. 1927 a žijící v Ondřejově č. 4 je bezdětný. Další byla Marie. Narodila se 18. 3. 1905 je provdaná za zaměstnance ČSD Kubelíka. Bydlí v Mladoticích, na zastávce č. 99. Má dceru Věru nar. 14. 12. 1932. Je provdaná Hofraitrová a bydlí v Plzni - Slovanech, U Lomu č. 13. Má dceru Evu nar. 8. 9. 1953. Ludmila narodila se 8. 9. 1906 v Ondřejově a jako provdaná Kriegrová bydlí v Borku u Žlutic č. 6. Má tři děti. Ladislav Kriegr nar. 6. 6. 1927 bydlí také v Borku. Má dva syny Miloslava nar. 2. 5. 1961 a Jiřího nar. 16. 8. 1962. Václav Kriegr narodil se 23. 11. 1932. Je usazen také v Borku. Má tři syny. Václava nar. 1. 10. 1957, Ladislava nar. 26. 6. 1961 a Petra nar. 23. 6. 1964. Dcera Marie je provdaná Soukupová, narodila se 26. 10. 1928 a žije ve Stodě u Plzně č. 595. Má dceru Janu, nar. 6. 7. 1956. Další je Anna. Narodila se 25. 3. 1908 v Ondřejově, ale ještě za první světové války vzali si ji jako sirotka do Třemošné dědeček s babičkou. Když její strýc, Josef Mašek zůstal bezdětný, předal jí pak, když se vdala za sedláka Andrlíka, hospodářství. Na tomto gruntě v Třemošné č. 17 žila Anna Andrlíková dosud. Má jednu dceru Andělu, nar. 29. 7. 1929. Je provdaná Hájková a bydlí v Třemošné, v ulici Ke staré cihelně č. 285. Má dvě děti, Pavla nar. 5. 7. 1949 a Alenu nar. 7. 3. 1956. Dne 24. 4. 1909 narodil se v Ondřejově první syn Jaroslav Kimmel. Bydlí v Plzni - Bolevci, Pod Mihulkou č. 273. Jeho dcera Jaroslava, provd. Bělíková je nar. 17. 9. 1933 a má dceru Olgu nar. 17. 3. 1953. Syn Václav Kimmel, nar. 8. 7. 1942 má synka Jaroslava nar. 11. 6. 1965. Druhý syn Marie Kimmelové, Václav byl zaměstnán u ČSD. Narodil se 29. 11. 1911 v Ondřejově, byl ženatý, ale zůstal bezdětný a zemřel poměrně mladý 10. 6. 1959 v Praze, kde je pochován. Jaroslava Bělíková bydlí v Praze 6, Leninova 676.
Dalším synem Vojtěcha a Marie Maškových z Třemošné, byl Jakub. Narodil se 26. 6. 1881 a byl pekařem. Byl usazen v Plzni - Škvrňanech, Hornická 66, kde bydlí dosud jeho syn František. Jakub měl čtyři děti. Zemřel v Plzni 22. 3. 1958. První byla Anna nar. 26. 7. 1906, je provdaná Vildmanová a bydlí v Plzni, tř. 1. máje 133. Má dvě dcery. Irena je narozená 20. 4. 1933 je provdaná Bernatová a bydlí v Plzni - Slovanech, Slovanská 81. Má synka Ivo, nar. 5. 1. 1960. Druhá dcera Eva je provdaná Votípková, je narozená 11. 4. 1943. Má syna Karla nar. 5. 11. 1965. Syn František narodil se 6. 2. 1908. Vyučil se pekařství u svého otce Jakuba, bydlí v Plzni - Škvrňanech, Hornická 66. Má dvě dcery. Jiřina provd. Němcová je narozená 21. 4. 1930 a bydlí v Plzni, Koperníkova 32. Má syna Jiřího nar. 18. 9. 1951 a dceru Václavu nar. 13. 6. 1954. Druhá dcera Františka Maška je Zdeňka nar. 16. 11. 1928. Jako provd. Reiserová bydlí v Č. Budějovicích, Plzeňská. 19. Má dva syny, Aloise nar. 28. 8. 1952 a Petra nar. 5. 11. 1964. Druhý syn Jakubův, Josef Mašek nar. 22. 2. 1912 zemřel jako bezdětný v Plzni 9. 6. 1958. Čtvrtý je Ladislav Mašek nar. 10. 5. 1914 a je úředníkem ČSD. Bydlí v Praze - Vinohradech, Bělehradská č. 22.
Marie Mašková měla dále dceru Annu. Narodila se 19. 9. 1883 v Třemošné a byla provdaná Ehegartnerová. Dosáhla nejdelšího věku ze svých sourozenců. Téměř osmdesátiletá zemřela v rokycanské nemocnici 27. 3. 1963 . Měla dva syny, kteří si pozměnili jméno na Zahradník. Josef Zahradník nar. 17. 2. 1906 vyučil se truhlářem. Bydlil v Plzni - Bolevci, Lidická ul. 58. Zemřel 30. 12. 1965. Měl syna Miloše nar. 17. 12. 1940 a dceru Marii, která je provdaná Tvrdíková. Je narozena 23. 3. 1946 a bydlí v Plzni, jako její matka vdova. Má dcerku Lenku nar. 30. 6. 1966. Druhý syn, Václav Zahradník je narozen 24. 6. 1914 a je požárníkem u ČSD. Bydlí v Plzni, Pittnerova č. 11. Má syna Václava naroz. 24. 1. 1940, který bydlí v Plzni. Nepomucká 2. Ten má dvě dcerky; Irenu naroz. 29. 3. 1960 a Danu naroz. 9. 4. 1962. Druhá dcera je Božena Zahradníková, naroz. 18. 7. 1945. Bydlí s rodiči.
Poslední dcera Marie Maškové byla Josefa. Narodila se 31. 3. 1889 v Třemošné a provdala se za malíře pokojů, Harmáčka. Zemřela v Plzni 23. 7. 1952. Měla dvě děti. Dcera Marie je naroz. 25. 12. 1905 a žije jako provdaná Kovaříková, ale bezdětná, v Plzni, Tylova 17. Její bratr Rudolf Harmáček narodil se 20. 2. 1910. Má dvě děti. Jeho syn Rudolf nar. 27. 11. 1942 a dcera Vlasta provd. Biberlová je narozena 17. 2. 1937. Bydlí v Plzni- Škvrňanech, Emingerova 18. Má dceru Martu nar. 3. 3. 1962 a syna Vlastimila nar. 10. 5. 1964. Posledním synem Maškových z Třemošné č. 17 byl Martin. Narodil se 3. 2. 1891, oženil se a odstěhoval do Horní Břízy. Dětí však neměl. Zemřel tam 27. 9. 1957.
Tím jsme skončili krátké líčení o životě a osudech potomků Rosalie Karezové z Horní Břízy, která se narodila v roce 1807 ve Výrově u Kralovic. Její otec, Vojtěch Prusík byl tam rychtářem. Jako její starší sestra Anna, provdaná Štěpánková, také v Horní Bříze, měla i ona, četné potomstvo. Na začátku roku 1968, kdy jsme toto vyprávění skončili, je opravdu počet potomků značný. Jde o 378 lidí z nichž 70 již zemřelo.
O dobrodinci rodu, knězi Blažejovi Prusíkovi
Jako třetí dítě Vojtěcha Prusíka a jeho ženy Anny, roz. Fenclové ve Výrově, narodil se 1. února 1810 první jejich syn. Při křtu v Kralovicích dostal jméno po svém dědovi Blažejovi, který žil tehdy již na výměnku jako osmašedesátiletý v Sedlci. Tento Blažej Prusík, který se stal později knězem, zaujímá zvláštní postavení v dějinách našeho rodu. Otec jeho, výrovský rychtář, Vojtěch Prusík dal svého prvorozeného syna na studie. Přáním rodičů bylo, aby se stal knězem. Ti byli vedle učitelů v té době předvojem inteligence v národě a zásluhou mnohých uvědomělých českých kněží vniklo do našeho lidu nejen národní uvědomění, ale i hospodářský pokrok, zvlášť v zemědělství. Podobnou úlohu sehrál v dějinách výrovské větve rodu Prusíků Blažej Prusík. Je plným právem pojmenován v našem rodě jako "dobrodinec“.
Po studiích v Praze byl Blažej vysvěcen na kněze 6. srpna 1837. Bylo to za panování císaře Ferdinanda Dobrotivého. 1. prosince 1837 nastoupil Blažej jako kaplan do Dobříše, kde působil do 15. července 1841. To byla ještě doba roboty. Odtud dostal se do Prahy a dalším jeho působištěm byl kostel u sv. Mikuláše na Malé Straně. Toto místo bývalo velmi často přestupní stanicí pro další vyšší povolání. A skutečně i Blažej Prusík odešel v roce 1850 odtud na Hradčany ke sv. Vítu. Stal se tam průběhem let vikářem, arcibiskupským notářem, ceremoniářem liturgie a později i zpovědníkem tehdejšího Tereziánského ústavu šlechtičen na Hradčanech. Do té doby, než byl zpovědníkem měl ročně 800 zlatých. Ani potom, když zlepšil své hmotné postavení o 400 zlatých ročně, není možno tvrdit o něm, že to byl bohatý kněz. Jistě by 100 zlatých měsíčně utratil se svou hospodyní snadno sám. Blažej bydlil těsně u svatovítské katedrály vedle nynější restaurace Vikárky, kterou tak nezapomenutelně zvěčnil básník Svatopluk Čech svým „Výletem pana Broučka do XIV. století" [sic, správně XV.]. Dům, kde Blažej léta bydlil a prokazoval dobrodiní, má číslo 8 a kdokoliv ze členů rodu našeho jde kolem při návštěvě Hradu, může si na tohoto šlechetného člověka s láskou vzpomenout.
U vikáře Blažeje bydlili postupem let a v Praze studovali četní Prusíci. I když jejich otcové dovezli pro své děti ty nejnutnější potraviny jednou za rok povozem, více již nemohli věnovati na výchovu svých dětí. Doma měli rodiny početné a tak pro ně jejich bratr, kněz Blažej byl opravdovou spásou, když chtěli, aby jejich děti vystudovaly.
Do Prahy jezdil tedy ročně Tomáš Prusík z Horní Břízy, Matěj z Hodyně a Václav z Výrova a dovezli svým dětem k bratrovi do Prahy to nejnutnější. Jezdilo se tehdy přes velké lesy. Leckdy nebylo v nich bezpečno. Teprve od roku
1861 nastal velký pokrok, kdy se počalo cestovat dostavníkem. Pak mohli i synovci vikáře Blažeje jako studenti používati tohoto dopravního prostředku. V Praze u svého strýčka studoval jako první Jan Prusík z Horní Břízy. Později tam byl jeho bratr Tomáš, který se stal knězem. Z Hodyně byl to synovec vikářův František a Jan, kteří sice nestudovali na universitě, ale přece jen nižší studium jim pomohlo k pozdější lepší existenci. Z výrovské usedlosti přišli k Blažejovi v průběhu let dokonce čtyři jeho synovci. Nejdříve tam byl Blažej, který se stal později profesorem, dále jeho bratr František, pozdější známý slavista, Václav, který byl magistrátním úředníkem v Praze a nejmladší Josef, který také díky podpoře svého strýce, domohl se pak slušné existence.
Vikář Blažej Prusík působil 35 let na Hradčanech za arcibiskupa Bedřicha Schwarzenberka a ještě pak tři léta za arcibiskupa Františka Schönborna. Byl z vikářů jako jediný Čech.
Že úkol, který na sebe vzal Blažej Prusík, nebyl snadný vidíme i z upřímného doznání v jednom dopise, který píše do Klatov svému synovci Blažejovi, mladému profesorovi. Bylo to 28. října 1871. Píše mimo jiné: "Všecko jsem ti tedy zevrubně vypsal a z toho vidíš, jak velké břímě já letos na sobě mám. S Janem jest nás 9 osob, Tomáš v semináři také ledacos potřebuje, z domova jemu téměř nic dáti nemohou, kam se tedy má obrátit než ke mně, když něco potřebuje. Zajisté jest to div, že já přece tak vycházím. Jak jsi o té velké láci v Klatovech psal, divili jsme se tomu všichni a pravili, že nejméně ještě jednou tolik všecky ty věci zde v Praze stojí. Dříví jest tam u Vás také poměrně laciné, kup si na zimu buď březové nebo habrové a sice hezky mnoho, neboť budeme mít letos zase velmi krutou zimu. Buď dobře zdráv a v ochranu Boží Tebe poroučeje zůstávám vždy Tvůj upřímný strejček, Blažej Prusík."
Osm synovců Blažejových děkuje tedy za mnoho dobra. Nepřímo jsou to však i další jejich potomci. Ve vzpomínkové knížce o svém výrovském rodu opravdu správně připomíná všem dalším generacím Prusíků jeden z vystudovaných synovců u vikáře Blažeje, Josef. Napsal toto: „Vy všichni, kteří toto čtete, byli jste a jste přímým i nepřímým způsobem účastni jeho dobrodiní. A nikdy toho nezapomeňte. Nebýti jeho, nebylo by studií synů, neprovdaly by se bývaly tak dobře dcery, nýbrž by se byl rodný statek rozpadl na mnoho drobných dílů. Ze synů stali by se chalupníci a malí řemeslníci a jméno jejich a dílo by bylo sotva proniklo do veřejnosti. Proto Blažej Prusík, vikář na Hradčanech má lví podíl na lepší existenci celého rodu Prusíků, který vzešel v jedné větvi z Výrova.
Vikář Blažej nepodporoval však jen své synovce, studenty. Svou vzdělaností a přehledem o hospodářském pokroku ve světě, k němuž měl v Praze dobrý přístup, pomáhal cennými radami i materielně v modernějším hospodaření
svých bratří, sedláků. Že jako první začal používati kosy při žních jeho bratr Václav ve Výrově, či nových strojů tam v Hodyni i Horní Bříze, je jeho nepřímou zásluhou. I ovocné stromy dával zasílati domů do Výrova i jinam a tak pomáhal zkrášlovati svůj rodný kraj. Sám byl neobyčejně skromný. Jen o svátcích přišel na stůl jeden litr piva, pod klerikou nosil celou řadu let koženky, které si sám spravoval. Velice se zlobil, když mu jednou k svátku koupili nové koženky. Všechno, co měl, věnoval na své svěřence a když mohl ještě něco bratrům při návštěvě v Praze, daroval.
Blažej chystal se ke konci svého života odstěhovati se svou hospodyní na Staré město do blízkosti bytu, kde byl usazen jeho synovec profesor F. X. Prusík. Dříve však než k tomu došlo, zemřel. Zápal plic ukončil jeho záslužný život dne 22. srpna 1888. Byl pochován na hřbitově u sv. Markéty v Břevnově. Od těch dob je stále jeho hrob vyplácen a udržován na jeho věčnou paměť. Leží blízko hromadného hrobu břevnovských řeholníků a u jeho hrobu měli by se zastavit členové našeho rodu a vzpomenout, co vlastně i pro ně vykonal.
Do sbírky svých básní napsal vděčný synovec ušlechtilého kněze Blažeje, Josef Prusík tuto elegii:
Zde ležíš tedy - zde Tvá rakev hnije,
kde smutná vrba nad hrobem se sklání,
kde tichý větřík dumy popohání -
a duma - list, jenž uschlý, hrob Tvůj kryje?
Jen duše Tvá snad na nás dolů hledí,
jak pro Tebe tu synovci my lkáme
a Tebe z hrobu temna voláváme -
leč modrý ret v útěchu slova neví.
Spi dobrodinče náš ve hrobu stíně
za život přejem věčné Tobě slasti,
že jím‘s nám dával příklad lásky k vlasti
a nové budil syny domovině.
Zde ležíš, strýče, tu že dřímáš tedy,
kde smutná vrba dumkou dlouhou šumí-
ó spi jen, spi - můj duch Ti porozumí,
a vykoná, cos šept mně naposledy.
Napsáno 13. prosince 1890.





Odnož Horní Bříza I I I - větve Výrov
Potomci Tomáše Prusíka, rodáka z Výrova.
1812 - 1897
Čtvrtým dítětem rychtáře Vojtěcha Prusíka a jeho ženy Anny byl syn Tomáš, narodil se 19. 11. 1812. Bylo to v době po porážce Napoleonově u Lipska [sic; bitva u Lipska byla v říjnu 1813, nesedí tedy buď datum narození, nebo tato poznámka]. Když bylo v pozdějších letech určeno, že rodný grunt ve Výrově dostane nejmladší syn Václav, začala se hledat nevěsta pro dospívajícího Tomáše. Tomášovi se nechtělo dlouho do ženitby a doma byl nejvýše spokojen. Protože však bylo dětí mnoho, neušel odchodu z domova. Dvě jeho sestry Anna a Rosalie byly již provdané v Horní Bříze a tam také našly nevěstu svému bratrovi. Byla to Kateřina Beránková z gruntu č. 26. Narodila se v roce 1816 na statku, jemuž se říkalo postaru "Fakanovský". První zápis v gruntovní knize o této usedlosti je ze 14. 3. 1662, kdy byl majitelem kovář Kabát. V roce 1790 byl již majitelem Antonín Beránek. Sem se 24. 2. 1835 přiženil z Výrova Tomáš Prusík. Družka jeho života, Kateřina Beránková předešla ho ve smrti o 18 let, zemřela 20. 5. 1879 v Horní Bříze. Výměnkář Tomáš Prusík zemřel tam ve stáří 87 let [sic, patrně 84] dne 19. dubna 1897.
Tomáš byl velmi uvážlivý sedlák, spíše konservativního ražení a některým moderním směrům nebyl vždy rychle přístupný. Mnoho let se mu v Horní Bříze stýskalo po domově a často, nejen o poutích a jiných významných příležitostech, sebral se a putoval pěšky do Výrova. Zvláštní pozornost budíval tím, že místo řemenu míval kolem pasu povříslo. Tomáš s Kateřinou měli devět dětí, které dospěly.
Nejstarším dítětem byl syn Jan. Narodil se 17. 5. 1840 v Horní Bříze, byl profesorem filologie, působil mimo jiné v Rusku, kde se utopil v r. 1875. Druhá byla dcera Marie, provdaná Krausová v nedaleké obci Nevřeni č. 48. Narodila se 19. 3. 1844 v Horní Bříze a zemřela 23. 4. 1904 v Nevřeni. Třetím dítětem byla Anna narozená 22. 1. 1847. I ona byla provdaná Krausová v Nevřeni č. 7, ale tam zemřela jako čtyřicetiletá 14. 3. 1887. Druhým synem byl Tomáš, nar. 5. 8. 1849 v Horní Bříze, stal se knězem a zemřel 16. 7. 1903 v Dolních Břežanech u Zbraslavě. Pak byla dcera Kateřina provdaná Schneibergová v Plzni. Narodila se 3. 8. 1856 v Horní Bříze a zemřela v Plzni 30. 6. 1942. Dožila se nejdelšího věku ze svých sourozenců. Čtvrtou dcerou Tomáše Prusíka byla Josefa. Narodila se 27. 7. 1857 v Horní Bříze, neprovdala se a zemřela za tuhé zimy 24. 1. 1929 ve svém rodišti. Syn Václav nar. 8. 3. 1858 zemřel jako svobodný 1. 6. 1940 v Horní Bříze. Jeho bratr Blažej nar. 7. 1. 1861 byl prvním držitelem gruntu po otci. Zemřel již ve věku 42 let dne 27. 3. 1903 v Horní Bříze. Druhým držitelem se stal po něm jeho bratr Josef nar. 11. 3. 1863. Zemřel za dva dny po svém bratru Václavovi 3. 6. 1940.
Nejstarší syn Tomáše Prusíka a jeho ženy Kateřiny jmenoval se Jan a narodil se 17. 5. 1840 v Horní Bříze č. 26. Jako první využil dobrodiní svého strýčka vikáře Blažeje Prusíka v Praze, Na Hradčanech a přišel studovat na staroměstské gymnasium do Prahy. Studoval pak klasickou filologii na universitě. Vedle češtiny a němčiny učil latině, řečtině i dějepisu. Jan Prusík se stal nejdříve suplentem na gymnasiu v Plzni, od roku 1863 učil v Sučavě, ležící v tehdejší Bukovině v Rakousko-Uhersku. Od roku 1865 do 1866 učil v České Lípě. Na podzim roku 1868, tedy před sto lety, stal se řádným profesorem právě založeného nižšího gymnasia v Třeboni. Profesor Jan Prusík byl menším rebelantem, nebyl spokojen s platem a své slavjanofilství dával příliš na odiv. To se ovšem nelíbilo c.k. ministerstvu osvěty a dalo Jana Prusíka, do tzv. příkaznosti. Dnes by se tomu řeklo, že byl dočasně zbaven místa. Stalo se to 23. září 1870. Předtím se Jan Prusík oženil 29. 2. 1870 [sic; rok 1870 neměl 29. únor] s Marií Magdalenou Ottovou, dcerou mlynáře z Třemošné u Plzně. Manželství toto nebylo však příliš šťastné. Jeho žena narodila se v r. 1843 ve mlýně v Třemošné č. 48, dala svému manželi jednoho synka, ale zemřela v Třemošné na souchotiny již 12. 4. 1873. V té době byl již Jan Prusík v Rusku. Tehdy tam odešlo mnoho Čechů jako řemeslníci, podnikatelé, hudebníci, učitelé a jiní. Byli tam velmi vítáni.
Jan Prusík učil v Rusku také filologii v některém městě na Volze. Bohužel, nepodařilo se zjistiti přesné místo jeho působiště. Pobyl tam asi čtyři roky a nikdy se již domů nevrátil. Jeho žena s ním do Ruska jeti nechtěla a zůstala s děckem u rodičů. Podle starých pamětníků utopil se Jan Prusík ve Volze v r. 1875. Dostal křeč při koupání. Stalo se to v Kazani. V popisu jeho osoby, což je zachováno v archivech bývalého Místodržitelství, je v „kádrovém posudku" vylíčen Jan jako horlivý a čistý charakter ve svém chování, ale trochu "levý". Hlavně však jeho politické chování nebylo bez úhony.
Jediný syn Jana Prusíka a jeho manželky, roz. Ottové byl Josef Prusík. Narodil se 19. 3. 1871 v Třemošné. Již ve dvou letech stal se sirotkem po matce a ve čtyřech letech i po otci. Byl vychován u rodičů své matky ve mlýně v Třemošné. Tak byl nešťastně poznamenán jeho začátek i další jeho život. Stal se obchodním příručím, pak kancelistou u advokáta Dr. Jindry v Plzni, působil pak jako podúředník na hejtmanství a ke konci života byl dělníkem ve Škodovce. Propadl i pití, často nemíval i co na sebe a tu se objevoval v Horní Bříze, v domově svého otce, kde vždy na čas mu byla podána pomocná ruka. Byl vášnivým rybářem. Za manželku vzal si dceru potulných komediantů Vilemínu Pelíškovou, nar. v Horšovském Týně 18. 2. 1878. Ve smrti ho předešla, zemřela v Plzni 10. 6. 1914. Děti spolu neměli. Také Josef Prusík, potomek profesora Jana Prusíka z Horní Břízy zemřel ještě za první světové války. V Plzni byl celkem dvacet let a tam v opuštěnosti zemřel 10. 10. 1916.
Druhým dítětem Tomáše Prusíka a jeho ženy Kateřiny v Horní Bříze byla dcera Marie. Narodila se 19. 3. 1844 a provdala se za Josefa Krause do Nevřeně. V usedlosti č. 48 říkalo se „U Seflů“. Její muž, Josef Kraus byl o 10 let starší než ona, narodil se roku 1834, ale svou ženu přežil o 13 let. Zemřel 10. 4. 1917. Marie Krausová, rozená Prusíková byla výbornou selkou, předobrou mámou, jak nám o ní vyprávěla její dcera Marie, provdaná Kabátová, která pak žila dále na tomto statku. Marie Krausová měla pět dětí. První byl Václav, narozený 1873, ale již jako čtrnáctiletý chlapec zemřel v Nevřeni v r. 1887. Druhým synem byl Jan Kraus. Narodil se 11. 3. 1878 a myslelo se, že on bude dědicem gruntu. Neoženil se však a zemřel svobodný již 8. 2. 1909 v Nevřeni. Pak se narodila dcera Anna dne 8. 1. 1881. Byla provdaná v blízké, malé vesnici Kokořově a měla tři děti. Neštěstí provázelo Annu Majerovou, neboť oba její nadějní synové brzy zemřeli. Na Annu Majerovou vzpomínají všichni jako na velikou dobračku. Zemřela 8. 10. 1949. Její dcera Marie, nar. 23. 9. 1908 je provdaná Randová a žije ve Stýskalech č. 18. Má dceru Marii provd. Němcovou v Tatiné č. 9. Ta má tři děti. Věru nar. 20. 2 . 1952, syna Ladislava nar. 10. 2. 1956 a dcerku Jaroslavu nar. 17. 4. 1957. Syn Josef Randa nar. 21. 12. 1936 bydlí v Plzni - Doubravce, Ulice družby 5 . Má dceru Lenku nar. 2. 3. 1964. Jeho bratr Jaroslav nar. 27. 7. 1944 zůstal ve Stýskalech a má synka Petra Randu nar. 16. 6. 1966. Syn Anny Majerové Josef nar. 5. 3. 1911 zemřel svobodný 5. 7. 1944 a jeho bratr Jan Majer nar. 14. 6. 1913 přišel o život tragicky již 26. 5. 1926.
Třetí syn Marie Krausové, roz. Prusíkové byl Josef Kraus. Narodil se 2. 2. 1883 a ani tomu nechtělo se nikdy do ženitby. Pomáhal doma v hospodářství, někdy i u jiných příbuzných a zemřel 21. 6. 1950 u Elišky Mádrové, roz. Prusíkové v Bučí. Josef Kraus býval sládkem.
Posledním dítětem Marie Krausové byla dcera Marie. Narodila se 22. 12. 1886 a všeobecně se jí říkalo Marienka. Vynikala neobyčejnou pamětí a znalostí celé rozvětvené rodiny. K ní se sjížděli o různých příležitostech všemožní příbuzní a každý býval přátelsky přijat. Marie provdala se za kameníka Kabáta, rodáka z Bolevce, který se však výborně vžil do zemědělské práce. Marie Kabátová měla s ním pět dětí. Zemřela na leukemii dne 8. 10. 1963. Nejstarší její dítě byla Eliška. Narodila se 18. 11. 1911 a provdala se do Žilova za sedláka Bayerle. Žije tam v čísle 22. Má tři děti. Její dcera Eliška, narozená 16. 11. 1931 provdaná Kohoutová bydlí v Bolevci, Ledecká ul.. Má dva syny, Pavla nar. 17. 2. 1953 a Václava 20. 10. 1950. Vojtěch Bayerle narozený 3. 4. 1933 zůstal s matkou v Žilově. Jeho otec, průkopník JZD, ukončil sebevraždou svůj život. Druhý syn Jan Bayerle naroz. 15. 5. 1937 bydlí v Teplicích – Řetenicích, v Sídlišti č. 17. Má dceru Hanu narozenou 17. 9. 1961. Druhá dcera Marie Kabátové je Anna. Provdala se za zedníka, malozemědělce Rajšla, velmi bystrého člověka. Byl také starostou v Nevřeni. Bydlí v č. 29. Anna narodila se 20. 7. 1914 a má tři děti [sic; níže jsou jmenovány jen dvě]. Syn Václav Rajšl nar. 18. 1. 1940 pracuje ve Škodovce a bydlí v Čemínech č. 18. Má dcerku Janu, nar. 11. 7. 1964. Dcera Anna narozená 12. 11. 1941 je provdaná Lerchová. Bydlí nyní v Klatovech, Leninova 484/2. Má
dvě dcerky. Je to Vladimíra Lerchová, nar. 11. 4. 1965 a Lenka Lerchová, nar. 2. 12. 1967. Dalším dítětem Marie Kabátové je Marie nar. 2. 2. 1919. Provdala se za sedláka Benedu do Tymákova č. 44. Má dvojčátka, dcerky Marii a Annu nar. 5. 3. 1959. Jediným synem Marie Kabátové je Martin. Narodil se 5. 1. 1923 a zůstal na gruntě v Nevřeni č. 48. Má synka Martina, nar. 8. 7. 1963 a dva nevlastní syny, které si přivedla jeho žena z prvního manželství. Posledním dítětem Marienky Kabátové je Miloslava. Narodila se 26. 9. 1925 a je provdaná opět Kabátová v Horní Bříze č. 90. Má tři chlapce a bylo již o nich psáno u potomků Anny Štěpánkové, roz. Prusíkové z Výrova. Její muž Jaroslav Kabát, patří totiž do této rodové odnože Prusíků.
Marie Krausová roz. Prusíková z Horní Břízy usazená ve statku "u Seflů" zemřela tam ve věku šedesáti let na zápal plic dne 23. 4. 1904. Ještě dnes ji staří pamětníci v Nevřeni vděčně vzpomínají.
Druhou dcerou Tomáše Prusíka a Kateřiny v Horní Bříze byla Anna. Narodila se 22. 1 1847. Provdala se také, jako před tím její sestra Marie, do Nevřeně. Mužem jejím se stal Václav Kraus, bratr Josefa Krause, muže její sestry. A tak dvě sestry měly dva bratry za muže. Václav Kraus narodil se 1842, byl dlouhou dobu starostou v Nevřeni a přežil svou ženu o 36 let. Zemřel 22. 2. 1923. Anna Krausová roz. Prusíková zemřela náhle, raněna mrtvicí dne 14. 3. 1887 v Nevřeni. Bylo jí jen 40 let. Anna Krausová měla 4 děti, které dospěly. Nejstarší byla po matce Anna. Narodila se 25. 4. 1869 a provdala se za obuvníka Zetka z Hedčan. Žila pak v Plzni, kde zemřela 19. 3. 1943. Anna Zetková měla čtyři děti, dcery. Nejstarší byla Růžena nar. 19. 4. 1894, provdaná Motlová v Chotíkově č. 45. Zemřela tam 9. 12. 1937. Měla tři děti. Její dcera Růžena nar. 5. 6. 1920 je svobodná a je úřednicí v Ústí - Krásném Březně, Svádovská č. 6. Druhá dcera Květa, narodila se 28. 2. 1923 a zemřela jako desetiletá 22. 2. 1933. Syn Jaroslav Motl nar. 7. 8. 1925 bydlí v Chotíkově č. 45. Má dcerku Věru nar. 1. 5. 1951. Druhou dcerou Anny Zetkové je Anežka, narodila se 29. 12. 1896 a neprovdala se. Byla kuchařkou v závodním hotelu Škodovky. Žije nyní se svou neteří Miluší v Plzni - Košutce, Karlovarská 160. Třetím dítětem Anny Zetkové byla Kateřina. Narodila se 20. 4. 1902, měla za muže dělníka Škodovky a zemřela 11. 1. 1948. Měla dvě děti. Miluše, nar. 15. 7. 1920 je provdaná Feilová. Bydlí v Plzni, Karlovarská 160. Má dceru Janu, nar. 9. 4. 1943 provd. Brabcovou. Ta má již dcerku také Janu nar. opět 9. 4. ale v roce 1965. Miluše Feilová je narozena 20. 11. 1948. Synem Kateřiny Urbánkové roz. Zetkové je Stanislav. Narodil se 14. 8. 1926. Je leteckým inženýrem a bydlí v Praze 5, Kvapilova 11. Má tři děti. Ludmila Urbánková nar. 4. 8. 1954, Olga nar. 15. 6. 1956 a Stanislav nar. 18. 10. 1957.
Poslední dcerou Anny Zetkové roz. Krausové byla Barbora. Narodila se 31. 1. 1908. Provdala se za sedláka Pešíčka do Dražně č. 11. Tam dosud žije. Má pět dětí. Její dcera Alžběta nar. 14. 10. 1934 je provdaná za mlynáře Joudala. Bydlí v Plzni Jablonského 43. Její dcera Dana, nar. 7. 6. 1959 zemřela na leukemii 13. 10. 1962. Po tomto jejím neštěstí narodila se jí dcerka Jana 3. 2. 1963 a Jindřiška 3. 3. 1965. Syn Alois Pešíček nar. 6. 1. 1936 je svobodný. Dále je syn Ladislav nar. 6. 4. 1937, který bydlí v Horní Bělé č. 108. Má dvě děti, Ladislava Pešíčka nar. 19. 1. 1959 a dcerku Ludmilu nar. 28. 9. 1963. Čtvrtý je Václav Pešíček nar. 12. 6. 1940 a Helena nar. 14. 10. 1948. Václav je ženatý v Hrádku u Manětína.
Druhým dítětem Anny Krausové roz. Prusíkové ze statku „u Martinů" v Nevřeni č. 7 byl syn Jan. Narodil se 27. 12. 1872. Stal se dědicem gruntu. Oženil se s Terezií Malecovou a měli spolu tři děti. Nejstarší byl Vojtěch Kraus nar. 1. 2. 1896. Odešel do první světové války a tam se nakazil tyfem a zemřel 17. 3. 1917 v ruském Lucku, kde je pochován. Smrt svého syna Vojtěcha nesl až do konce svého života velmi těžce jeho otec Jan. Dalším synem Jana Krause byl František, nar. 6. 2. 1899. S manželkou Cecilií roz. Benešovou měl dvě děti. Dcera Květoslava nar. 26. 9. 1931 je úřednicí Škodovky a je svobodná, také syn František Kraus, nar. 10. 7. 1936 je dosud svobodný. Jejich otec František Kraus zemřel v Nevřeni 15. 1. 1948. A tak "u Martinů" v Nevřeni je poměrně smutno. Třetím dítětem Jana Krause je dcera Anna. Narodila se 5. 8. 1902 a je provdaná Duchková v Křimicích č. 159 u Plzně. Má dva ještě svobodné syny. Vladimír Duchek, nar. 29. 10. 1933 a Jan nar. 18. 10. 1935.
Třetím dítětem Anny Krausové, roz. Prusíkové byla dcera Eva. Narodila se 5. 7. 1874 a provdala se později za sedláka Martínka do Příšova. Tam se jí narodily dvě děti. Její syn Václav Martínek nar. 20. 1. 1908 je ředitelem devítiletky v Třemošné, kde bydlí v č. 488. Má dva syny. Jiří je narozen 26. 6. 1938 a Zdeněk 30. 9. 1943. Václavova sestra Marie narodila se v Příšově 2. 2. 1918. Provdala se za dělníka Škodovky Bureše a s ním měla dvě děti. Vladimír Bureš nar. 3. 3. 1939 bydlí v Plzni, Pod záhorskem 26 a má dcerku Helenu nar. 10. 7. 1964. Druhý syn Jan Bureš, narodil se 18. 3. 1942 a bydlí v Plzni, Žižkova 61. Marie Burešová, jejich matka, skončila tragicky. Za druhé světové války účastnila se intensivně podpůrné akce persekvovaných postižených českých rodin, byla zatčena Gestapem a zemřela 14. 11. 1944 v Terezíně.
Posledním dítětem Anny Krausové a jejího muže Václava z Nevřeně č. 7 byla dcera Marie. Narodila se 2. 9. 1876. Dne 7. 2. 1898 provdala se za Antonína Tägla rodáka z Krašovic. Byl dělníkem v pivovaře, později pracoval ve Škodovce v Plzni. Marie Täglová zemřela v Plzni, 31. 3. 1959. Naposledy bydleli ve Škvrňanech, Křimická ul. Z jejího manželství se narodily čtyři děti. Syn Antonín Tägl nar. 14. 8. 1897 byl soustružníkem kovů ve Škodovce. Byl to významný tělocvikář a odborářský pracovník. Měl
tři děti. Anna Täglová nar. 3. 2. 1927 je provdaná Jílková a je bezdětná. Bydlí v Plzni, Prokopova 19. V témže domě bydlí její sestra Libuše nar. 16. 8. 1928 provd. Weinfurterová. Má syna Josefa nar. 11. 11. 1947. Syn Antonín Tägl nar. 11. 6. 1931 je úředníkem ve Škodovce, bydlí v Plzni Žižkova 61. Má dceru Helenu nar. 27. 4. 1961. - Druhým synem Marie Täglové, roz. Krausové je Václav. Narodil se 9. 4. 1900. Zemřel 16. 4. 1969. Byl dělníkem ve Škodovce a později úředníkem ministerstva nár. obrany. Bydlí v Praze 6, Bělohorská 96. Měl jedinou dceru Danu, nar. 11. 5. 1931. Je doktorkou práv a pracuje v úřadu státní kontroly. Bydlí v Praze 6, Červený vrch, Sudanská 598. Má dceru Irenu Melionovou, jak je provdaná její matka, nar. 29. 10. 1956. Dalším dítětem Marie Täglové je dcera Marie. Narodila se 12. 5. 1902, je provdaná Píšová a bydlí v Plzni, Lukavická 14. Její manžel Píša, býval členem zastupitelstva města Plzně za první republiky. Mají jediného syna Zbyňka, naroz. 3. 2. 1924. Stal se lékařem. Pracoval delší dobu ve Výzkumném ústavu chorob oběhu krevního v Praze - Krči a má za sebou již řadu vědeckých prací. Je kandidátem lékařských věd. Pro své výborné vědecké schopnosti byl poslán na delší dobu praxe do Anglie a nyní působí v evropské filiálce Světové zdravotnické organisace v Kodani v Dánsku. Dr. Zbyněk Píša má svůj byt v Praze Podolí, Na svahu č. 17. Je otcem dvou dětí. Pavel Píša nar. 20. 11. 1955 a Irena nar. 15. 7. 1961.
Posledním dítětem Marie Täglové, byla Anna. Narodila se 3. 11. 1904, v Plzni. Byla provdaná Dvořáková. Zemřela brzy 21. 12. 1945. Její muž je konstruktérem Škodovky. Měla jedinou dceru Olgu nar. 11. 5. 1930, která se stala profesorkou filologie. Je provdaná Příhodová a žije v Rosicích u Brna, Fučíkova ul. 1088. Má dcerku Alenu, nar. 13. 4. 1967.
Čtvrté dítě sedláka Tomáše Prusíka a Kateřiny byl syn pokřtěný po otci Tomáš. Narodil se 5. 8. 1849 v Horní Bříze. Zásluhou svého strýce Blažeje Prusíka, vikáře u sv. Víta v Praze, vystudoval bohoslovectví. Byl to po svém strýci, dobrodinci našeho rodu, opět první kněz Prusík. Byl ordinován 13. 7. 1873. Nejdříve stal se kaplanem v Lounovicích pod Blaníkem. Od roku 1887 do roku 1892 byl farářem v Oužicích u Uhlířských Janovic. Kratší čas také působil ve Vrcholtovicích u Votic. Jeho zdraví nebylo valné. Odešel již jako pensista do Vysokého Mýta, kde pobyl několik let. V tomto východočeském městě bydlela s ním jeho svobodná sestra Josefa se svým nemanželským synem Václavem a ten tam pomoci svého strýčka kněze začal studovat na tamním gymnasiu. Kněz Tomáš Prusík za svého pobytu ve Vysokém Mýtě sestavil modlitby pro celou diecési hradeckou, které byly pak v této oblasti všude užívány při bohoslužbách. Z Vysokého Mýta odešel již churavý do Dolních Břežan u Zbraslavi, kde byl ustanoven jako arcibiskupský kaplan. Bylo to za kardinála Lva Skrbenského. Tomáš byl velmi demokratickým knězem, pokrokově smýšlejícím. Staří lidé, ještě nedávno žijící
v Dolních Břežanech, pamatovali se na něho velmi dobře a vyprávěli jak Tomáš Prusík rád chodil mezi lidi, zúčastňoval se divadelních ochotnických představení i jiných akcí v obci. Kněz Tomáš Prusík měl i zde u sebe sestru Josefu a svého synovce Václava který se tam také vyučil truhlařinu. Kromě toho měl Tomáš Prusík také několik let v opatrování dvě dcery po svém předčasně zemřelém bratru Blažejovi z Horní Břízy . Žily u něj Anna, později provdaná Šefčíková a Božena, která zůstala svobodná. Tomáš Prusík sbíral rád svému bratranci profesoru F. X. Prusíkovi neznámé písničky, lidová přísloví z kraje plasského, což pak bylo dále reprodukováno v tisku. Příliš dlouho nebylo však dopřáno Tomáši Prusíkovi, aby v Dolních Břežanech žil. Zemřel tam 9. 7. 1903 [sic; výčet dětí jeho otce výše uvádí 16. 7. 1903, nesedí tedy jedno z obou dat] a byl pohřben na hřbitově ve Zlatníkách u Jílového. Až do roku 1958 existoval tam jeho hrob.
Další dcerou Tomáše Prusíka byla dcera Kateřina. Narodila se v Horní Bříze 3. 8. 1856. Provdala se v roce 1882 za zaměstnance drah Matěje Schneiberga z Plzně. Měli spolu čtyři děti. Kateřina Schneibergová dosáhla vysokého věku 86 let. Zemřela v Plzni 30. 6. 1942. Nejstarší byla dcera Anna. Narodila se 21. 3. 1883, byla provdaná Slavíková a žila jeden čas v Uhrách. Zůstala bezdětná a zemřela v Plzni 6. 12. 1918. Druhé dítě byl syn Matěj. Narodil se 11. 7. 1884, vystudoval architekturu a stal se úspěšným stavitelem-architektem. Jeho dílem je na příklad částečná projekce pražské vilové čtvrti Hanspaulky, hotel Slovan u Hlavního nádraží v Praze a mnohé jiné budovy. Již ve starších letech zúčastnil se také velké soutěže na novou zástavbu u Národního divadla a byl odměněn cenou. Matěj Schneiberg, nebo také Hora, jak si někdy k vůli českosti přidával ke svému jménu, byl dvakráte ženat, ale zůstal bezdětný. Bydlí v Praze, Žižkově, Bořivojova 114.
Třetím dítětem Kateřiny Schneibergové, roz. Prusíkové z Horní Břízy byla Alžběta. Narodila se v Plzni 15. 11. 1886. Byla dvakrát provdána. Poprvé Weidlichová a podruhé Fahnerová. Z prvního manželství měla jednu dceru. Je to Marie, provdaná Šímová nar. 17. 4. 1916. Bydlí v Plzni, Bendova 32. Má dceru Evu provdanou Dienstbierovou nar. 13. 5. 1946 a ta má synka Petra nar. 17. 1. 1965. Druhým synem Kateřiny a posledním jejím dítětem byl Bohumil Schneiberg. Narodil se 16. 8. 1890 v Plzni. Byl dlouhá léta zaměstnán v železničních dílnách a bydlel v Plzni, Slovanská 25. Zemřel tam 4. 1. 1961. Měl jediného syna Bohumila nar. 11. 5. 1921, který je zaměstnancem ČSD. Má syna Zbyňka nar. 21. 5. 1956.
Dcera Josefa byla dalším dítětem Tomáše Prusíka v Horní Bříze. Již před ní jedna dcerka měla jméno Josefa, ale záhy zemřela. Josefa Prusíková narodila se 27. 7. 1857 v Horní Bříze. Život neměla příliš šťastný. Zamilovala se do Antonína Hory, rodáka z Bujesil a s ním měla nemanželské dítě, synka Václava. Tato událost způsobila v rodině
veliký rozruch a její rozezlený otec Tomáš Prusík vykazoval jí za obydlí s dítětem stodolu. Teprve na domluvu svého syna kněze Tomáše mohla slušně s dítětem v domě svých rodičů bydleti. Nemanželský otec chtěl prý na rodičích Josefy, aby mu prodali nějaký menší pozemek, na němž by si mladí lidé vystavěli domek. Aby se neztratil ani kousek půdy z gruntu Tomáš Prusík to své dceři Josefě nepovolil. Jaká to byla tehdy úzkoprsost! Roztrpčený svůdce Josefy Prusíkové, Hora, odjel pak brzy do Ameriky, nikdy se již domů nevrátil a zemřel v Chicagu v USA. Tím vším byl poznamenán další život Josefy Prusíkové a jejího nemanželského synka Václava. Josefa žila střídavě na statku u Prusíků ve Výrově, u svého bratra kněze Tomáše Prusíka, se svým synem v Praze a jinde a nakonec hospodařila u svého bratra Josefa Prusíka, tehdy již vdovce, v Horní Bříze. Tam také zemřela 24. 1. 1929.
Jediné dítě Josefy Prusíkové byl nemanželský syn Václav. Narodil se 12. prosince 1879 v Horní Bříze č. 26. Obecnou školu vychodil v Úžicích u Uhlířských Janovic, kde byl farářem jeho strýček Tomáš. Od roku 1892 chodil do gymnasia ve Vysokém Mýtě, ale studium ho příliš netěšilo a již po dvou letech gymnasium opustil. Když se pak jeho strýc Tomáš odstěhoval z Vysokého Mýta do Dolních Břežan u Zbraslavě, vzal tam sebou i Václava a ten se tam vyučil truhlářskému řemeslu. V některých staveních mají dodnes v bytech některý jeho pěkný nábytek. Václav Prusík oženil se 18. 1. 1913 s Karolinou roz. Suchanovou z Prahy Smíchova. Ta se narodila 10. 11. 1892. Když vypukla světová válka odešel tam Václav a zanechal doma malou dcerku. Vrátil se domů až v roce 1920 jako ruský legionář. V té době byla mu jeho žena nevěrná a proto se s ní rozvedl. Ta se znovu provdala jako Hampejzová a zemřela v r. 1948. Václav Prusík působil po návratu z války jako truhlář nejen ve svém samostatném podniku, ale později i v některých továrnách. Zemřel 17. 3. 1941 a byl pohřben na hřbitově Malvazinky v Praze. Na své dětství nerad vzpomínal.
Jeho jediným dítětem byla dcera Emilie. Narodila se 14. 3. 1914 v Praze a svého tatínka poznala až za šest let, kdy se vrátil z války. Provdala se později za učitele Bohuslava Kracíka z Kunratic u Prahy. Tam s ním žila až do jeho předčasné smrti v r. 1966. Emilie Kracíková, roz. Prusíková bydlí v Kunraticích č. 474. Má jedinou dceru Růženu nar. 24. 9. 1940. Je učitelkou. Nyní žije v Hradci Králové, Labská 5 a je provdaná Havrdová. Má dva synky. Zbyněk nar. 10. 10. 1962 a Robert 7. 9. 1966.
Třetím synem Tomáše Prusíka a jeho ženy Kateřiny z Horní Břízy byl Blažej Prusík. Narodil se 7. 1. 1861. Doma bylo rozhodnuto, že se on ujme po otci hospodářství. Oženil se s Markétou Hnátovou nar. 11. 7. 1866 v Žilově. Po svatbě začal Blažej a Markéta samostatně hospodařit v usedlosti č. 26 v Horní Bříze. Stalo se to v roce 1887. Blažej Prusík a Markéta měli spolu pět dětí, vesměs dcery. Nejstarší byla Marie provdaná Sinkulová ve Výrově. Narodila se
21. 10. 1888. Její muž Antonín Sinkule byl zedníkem. Manželství bylo bezdětné. Marie Sinkulová zemřela poměrně brzy 15. 8. 1945 na rakovinu.
Druhou dcerou byla Anna nar. 6. 5. 1891. Je provdaná Šefčíková. Třetí je Josefa nar. 21. 12. 1893 a byla dvakrát provdána. Poprvé Lomičková, podruhé Benešová. Čtvrtým dítětem byla Eliška nar. 16. 7. 1896. Ta po brzké smrti svých rodičů byla na vychování v rodině svých příbuzných, Kouklů u Kralovic, ve vesnici Bílově. Jako starší byla pak hospodyní u kněze Mikuláše Koukla v Praze a po jeho smrti v r. 1926 působila v mnoha jiných domácnostech. Pracovala v rodině někdejšího generálního ředitele Škodovky Dr. Löwensteina, také na faře u sv. Václava na Smíchově u preláta Paulyho. Nakonec se vdala za Josefa Součka, který je správcem kostela u sv. Voršily v Praze. Eliška Součková, roz. Prusíková z Horní Břízy bydlí dosud v Praze, Voršilská č. 5. Dětí nemá.
Poslední dcerou Blažeje Prusíka je Božena. Narodila se 3. 10. 1899 a po dosti krušném životě, který měla jako úplný sirotek, žije dnes svobodná ve Výrově č. 40 v domku, kde bydlila dnes již zemřelá její sestra Marie Sinkulová.
Blažej Prusík a jeho žena Markéta skončili předčasně svůj život. Markéta Prusíková zemřela již 4. 11. 1901 a její muž Blažej po prodělaném zápalu plic podlehl srdeční mrtvici 26. 3. 1903 [sic; výčet dětí jeho otce výše uvádí 27. 3. 1903, nesedí tedy jedno z obou dat]. Náhle osiřelého statku ujal se pak Blažejův bratr Josef, o němž budeme vyprávěti. Z dětí Blažeje Prusíka a Markéty, které měly potomky, byla jen dcera Anna a Josefa.
Anna naroz. 6. 5. 1891 po smutném dětství provdala se za Václava Šefčíka, průvodčího drah. Žili spolu ve Výrově, Plzni a měli jen jediného syna. Jejich syn Rudolf Šefčík narodil se 30. 8. 1912. Byl úředníkem a nakonec se usadil v Liberci. Tam žil se svou matkou a celou svou rodinou a zemřel 24. 2. 1964. Anna Šefčíková roz. Prusíková žije dosud v Liberci, Nám. sovětské armády č. 6. Její syn Rudolf měl čtyři děti. Nejstarší je Jiří Šefčík, nar. 30. 5. 1939 a pracuje u Rozvodných elektrických závodů. Je ženatý. Druhý syn Václav je stavebním inženýrem. Narodil se 11. 8. 1941 a bydlí v Liberci I, Purkyňova 588. Má dva syny. Jana nar. 3. 6. 1964 a Václava nar. 20. 10. 1966. Třetí je Jan Šefčík, který žije v Chrastavě u Liberce, Nádražní 47. Narodil se 9. 3. 1944 a má synka Jana, nar. 30. 7. 1966. Jan Šefčík je zaměstnán jako průmyslovák ve strojírenství v Chrastavě. Poslední je Milan Šefčík, nar. 24. 1. 1950.
Druhá dcera Blažeje Prusíka z Horní Břízy, která zanechala po sobě potomky, je Josefa. Narodila se 21. 12. 1893 a po brzkém úplném osiření byla vychovávána po různých příbuzných, také ve Výrově u Prusíků. Poprvé se vdala za Františka Lomičku z Kopidla u Výrova. Ten však padl v první světové válce. S ním měla dceru Elišku nar.19. 11. 1913. Eliška měla nejdříve za muže lesníka Jindru a žila v Krašovicích. Nyní je znovu provdaná, její muž je učitel, pensista Petřík. Bydlí spolu v Horní Bříze č. 104. Z prvního manželství narodil se jí syn František Jindra, 5. 11.
1940. Je strojním inženýrem, ženatý, má syna Pavla, nar. 6. 3. 1968. Bydlí ve Slaném, Palackého 205. Z druhého manželství měla Josefa Benešová, roz. Prusíková dceru Marii. Narodila se 13. 11. 1922 a je provdaná Hrnčířová. Bydlí v Plzni - Slovanech, Rychtaříkova 38. Její muž pracuje v dřevařském průmyslu, jako úředník. Má dvě dcery, Olgu nar. 3. 10. 1947 a Hanu nar. 7. 4. 1951. Josefa Benešová žije po druhém ovdovění v Kopidle 46 u Kralovic.
Dalším synem Tomáše Prusíka z Horní Břízy byl syn Václav. Narodil se 8. 3. 1858 [sic; jeho sestra Josefa výše se narodila 27. 7. 1857, jen o sedm a půl měsíce dříve, nesedí tedy jedno z obou dat] a zůstal svobodný. Pomáhal v hospodářství jak svému bratru Blažejovi tak později Josefovi. Byl to veselý člověk, ale ve dvaceti letech stihlo ho neštěstí, které mu pak ztrpčovalo život až do smrti. Po jedné pouťové zábavě odcházel domů z hostince a přistihl u jednoho stavení zloděje. Ti, aby se zbavili nevítaného svědka, těžce ho poranili a Václav Prusík jen velmi nesnadno se vyléčil z této rány. Trvalá stopa mu však zůstala po celý život v úplném ohluchnutí. Onemocněl téměř současně se svým bratrem Josefem a zemřel dva dny před jeho smrtí, 1. 6. 1940 na rodném gruntě v Horní Bříze. Několik dní před smrtí štípal Václav ještě dříví. Jak nenáročně žil, tak také odešel.
Posledním dítětem Tomáše Prusíka a Kateřiny v Horní Bříze byl syn Josef. Narodil se 11. 3. 1863. Nebyl určen za dědice gruntu a dostal menší usedlost pod dnešní zastávkou v Horní Bříze. Dne 4. 3. 1889 oženil se s Annou Petříkovou, nar. 27. 7. 1861 v Hodyni. Ta se dožila jen padesáti let a zemřela v Horní Bříze 7. 8. 1911. Ve svém prvním domově žil Josef Prusík až do roku 1903 a po smrti svého bratra Blažeje převzal rodný grunt a stal se mu domovem až do smrti. Josef Prusík se svou ženou Annou měli dvě děti. Dcera Alžběta nar. 27. 11. 1889 provdala se za Jana Mádra do Bučí č. 4, kde zemřela 20. 1. 1963. Syn Ladislav Prusík, nar. 2. 2. 1891 oženil se později s Boženou, roz. Valentovou z Výrova, která také již byla členem našeho rodu. Ladislav Prusík hospodařil pak po svém otci Josefovi v usedlosti č. 26 v Horní Bříze a zemřel v mladém věku 20. 5. 1943.
Prvním dítětem Josefa Prusíka a Anny z Horní Břízy, byla dcera Alžběta. Narodila se 27. 11. 1889 a doma žila až do roku 1923. Tehdy již v usedlosti hospodařil její bratr Ladislav se svou ženou Boženou. Alžběta provdala se v tom roce za Jana Mádra, hostinského a sedláka z Bučí č. 4. Měla čtyři děti. Patřila k výborným pamětnicím o našem rodu a z jejích vzpomínek mohli jsme proto načerpati řadu dosud nám neznámých vědomostí. Jen ona si ze všech nedávno ještě žijících lidí pamatovala přesně životní osudy svého strýce, profesora Jana Prusíka, který se utopil v Rusku. Alžběta Mádrová, roz. Prusíková, zemřela v Bučí, malebné to vesničce blíže Horní Břízy, dne 20. 1. 1963. Nejstarší její dcera je Božena. Narodila se 15. 1. 1924 a provdala se za zemědělce Kalouse. Bydlí v Bučí č. 18.
Má velmi pěknou usedlost. Její děti jsou: Josef, nar. 9. 12. 1944, Marie nar. 6. 8. 1946 a Jan nar. 6. 6. 1948. Její sestra Květa narodila se 14. 4. 1925. Je provdaná Kočová, její muž je úředníkem v Kaznějově. Se dvěma svými dětmi bydlí v Rybnici č. 61. Mají syna Jana nar. 24. 3. 1950 a Květoslavu nar. 21. 1. 1957. Třetí dcerou je Eliška nar. 5. 5. 1927 a hospodařila se svou matkou v Bučí až do její smrti. Pak se provdala za rolníka Karáska do Dražně č. 2. Rodná usedlost v Bučí osiřela. Eliška Karásková má dvě děti, Marii nar. 8. 4. 1965 a Josefa nar. 3. 7. 1967. I ona, jako její matka, byla vždy neobyčejně ochotnou pomocnicí v tomto historickém díle o rodu Prusíků. Čtvrtým dítětem Alžběty Mádrové, roz. Prusíkové je syn Jan. Narodil se 1. 3. 1932, ale doma nezůstal. Pracuje u lesní správy a přiženil se do Dolní Lukavice u Přeštic č. 132. Má dceru Šárku Mádrovou, nar. 3. 2. 1961. Marie Kalousová je nyní provdána Bischofová v Kaznějově č. 401.
Syn Josefa Prusíka, Ladislav, narodil se 2. 2. 1891. Byl to velký, silný muž, ale v tempu hospodaření jistě vyrovnal se svému otci. Jeho rozhodování bylo často opravdu velmi prozíravé. Za manželku vzal si Boženu Valentovou z Výrova. Narodila se tam 19. 7. 1897 a již její matka byla také rozená Prusíková. Jejich svatba, konaná v únoru 1921, byla velice slavná a dodnes se jí vzpomíná ve Výrově. Ladislav Prusík, předposlední držitel gruntu č. 26 v Horní Bříze zemřel 20. 5. 1943. Málokdo věřil, při jeho zdraví a statné postavě, že mohl tak předčasně odejít ze života. Zanechal dvě děti. Dcera Eliška nar. 1. 1. 1922 provdala se za Karla Noska. Ten se později stal strojním inženýrem a dnes přednáší jako profesor na průmyslovce v Plzni. Dosti dlouho byli usazeni v Plané u Mar. Lázní a nyní bydlí v Plzni, Rychtaříkova 13 ve svém domku. Mají dva syny. Jiří Nosek nar. 27. 2. 1945 je vychovatelem v internátní škole, kde učí jeho otec, a dále je jeho bratr Karel Nosek, nar. 16. 1. 1955. Druhým dítětem Ladislava Prusíka a jeho ženy Boženy je Ladislav Prusík. Narodil se 16. 2. 1925 v Horní Bříze. Vystudoval nejdříve Vyšší hospodářskou školu v Plzni, stal se po druhé světové válce členem JZD a přitom dálkově vystudoval Vysokou zemědělskou školu, kterou absolvoval v roce 1958. Inženýr Ladislav Prusík je dosud svobodný a pracuje nyní v Plzni.
Tomáš Prusík,výrovský rodák a usazený v Horní Bříze zanechal po sobě 157 potomků, z toho již 38 mrtvých.
Tím je skončeno líčení o životě a osudu potomků Tomáše Prusíka, který se v r. 1812 narodil ve Výrově a usadil se v roce 1835 v Horní Bříze č. 26. Grunt tento míval před novým očíslováním v r. 1805 jiné číslo a to č. 7. Je tedy rod Prusíků již v tomto gruntě usazen 133 let, ale působení tohoto rodu v gruntě hornobřízském chýlí se již asi ke konci. Nejen proto, že posledním hospodářem, jímž je Ladislav Prusík, nejsou jeho svobodným stavem zajištěni další potomci, ale podporuje to i ten fakt, že ani bydliště pravděpodobně nebude míti zde rod Prusíků, tímto posledním svým členem. Přesto v Horní Bříze žijí dnes členové rodu našeho ve 25 staveních.


Odnož Výrov I - větve Výrov
Potomci Marie Šteflové z Výrova, narozené tam Prusíkové.
1815 - 1844
Páté dítě Vojtěcha Prusíka, výrovského rychtáře a jeho ženy Anny roz. Fenclové byla dcera Marie. Narodila se ve Výrově v č. 18, ve stavení, kde se říkalo "u Boudů", dne 20. 5. 1815. Právě v tom roce byl poražen císař Napoleon u Waterloo. Při narození nebyly Marii asi její sudičky nakloněny. Život měla krátký. Dne 26. 11. 1833 vdala se ve věku 18 let za sedláka Josefa Štefla ve Výrově č. 6. Rodina Šteflů hospodařila ve Výrově již v prvním pololetí 18. století, a na tom gruntě ještě dnes je potomek s tímto jménem. Je to tedy jedna z nejstarších rodin usedlých ve Výrově. Josef Štefl manžel Marie, narodil se 24. 12. 1809. Bylo to v čísle 6, ačkoliv před očíslováním mělo toto stavení ve Výrově číslo 12. Z tohoto manželství narodily se dvě děti, které dospěly. Byl to syn Josef Štefl, nar. 3. 2. 1838 a dcera Marie nar. 22. 8. 1840. Josef Štefl stal se pak dědicem gruntu a zemřel ve Výrově 12. 4. 1891. Marie provdala se k Soukupům do Potvorova a tam zemřela 4. 6. 1918. Marii Šteflové, roz. Prusíkové narodil se v roce 1841 syn Vojtěch, který brzy zemřel a 7. 12. 1844 narodila se jí dcerka Barbora. Toto děcko také brzy zemřelo, ale bylo osudné matce, neboť ta následkem tohoto porodu, zemřela již 27. 12. 1844 [sic; v oddílu o zakladateli Vojtěchu Prusíkovi výše zemřela po porodu třetího dítěte, zde po porodu čtvrtého, nesedí tedy jeden z obou údajů]. Bylo jí pouze 29 let. Žila tedy na gruntě u Šteflů jenom 11 let. Její manžel Josef oženil se pak v dubnu 1845 po druhé a to s Marií Škubalovou z Hodyně. S ní měl pak ještě řadu dětí. Josef Štefl zemřel 21. 7. 1879 a přežil svou první ženu Marii roz. Prusíkovou o 43 let [sic, patrně 34].
Prvním dítětem Marie Šteflové roz. Prusíkové byl syn Josef. Narodil se 3. 2. 1838 ve Výrově č. 6. Ve svých třiceti letech oženil se s Annou Vlkovou, jedinou dcerou selskou z Hrádecka. Ta se pak ukázala v hospodářství jako výborná hospodyně a v řízení celého statku jistě předčila svého muže, Josefa. Josef Štefl zemřel 12. 4. 1891 ve Výrově. Měl čtyři děti. Jeho syn František Štefl narodil se 2. 3. 1873. Snad by byl dostal on, jako prvorozený, statek po svém otci, ale vzhledem k tomu, že nevykazoval řádnou pracovitost a iniciativu, grunt mu dán nebyl. František Štefl zůstal, snad vlivem tohoto roztrpčení, až do smrti svobodný a vypomáhal pak doma co bylo třeba. Zemřel 13. 3. 1947.
Druhým dítětem Josefa a Anny Šteflových, byla dcera Josefa. Narodila se 11. 3. 1875 ve Výrově a provdala se k Urbanům ve Výrově, kde se dříve říkalo "u Půtů". Urbanové přišli do Výrova z Kopidla. Josefa Urbanová, roz. Šteflová měla osm dětí, které dospěly. Nejstarší byl Václav. Narodil se 6. 11. 1896 a bydlí ve Výrově č. 26. Ze dvou manželství má čtyři děti. Nejstarší Václav Urban nar. 31. 10. 1914 je zaměstnancem ČSD a žije v Podbořanech, Strejcova ul. 187. Má dvě děti. Jaroslav Urban je nar. 17. 4. 1941 a Eva nar. 27. 2. 1944. Druhý syn Josef Urban narodil se 17. 9. 1921. Je zaměstnancem státního statku v Manětíně, kde
bydlí v čísle 157. Má synka Jiřího Urbana, nar. 22. 3. 1962. Další je Jaroslav Urban, nar. 5. 12. 1924, je náměstkem ředitele RaJ (Restaurace a jídelny) v okrese Sokolov. Bydlí v Karlových Varech-Tuhnicích, Krymská 19. Má dcerku Alenu nar. 1. 2. 1953 a syna Václava nar. 31. 1. 1964. Čtvrtým dítětem Václava Urbana je dcera Jarmila, nar. 29. 1. 1927. Má za manžela člena JZD Vaška, a bydlí v Borku č. 4 u Kozojed. Mají tři děti. Jarmila nar. 3. 11. 1950, Miloslav nar. 21. 2. 1953 a Vladislav nar. 23. 9. 1957.
Druhým dítětem Josefy Šteflové, provdané Urbanové je dcera Božena. Narodila se 30. 11. 1898 a je provdaná Sládková v Kopidle č. 8. Je členem JZD. Má tři děti. Její syn Václav Sládek nar. 27. 9. 1921 adoptoval cizí dítě. Je to synek Václav. Dcera Miluše nar. 23. 10. 1923 je provdaná Juhová v Kopidle č. 23 a pracuje se svým mužem ještě jako soukromníci. Má dvě dcery. Miluška Juhová nar. 13. 2. 1947 a Jitka Juhová nar. 10. 9. 1950. Třetím dítětem Boženy Sládkové je dcera Božena. Narodila se 26. 8. 1926 provdala se za truhláře Kovaříka a žijí v Teplicích I, Čapkova 1854. Mají dvě děti. Jaroslav nar. 11. 8. 1950 a dcera Jana nar. 7. 7. 1958.
Dalším dítětem Josefy Urbanové je dcera Marie. Narodila se ve Výrově 20. 1. 1901. Později provdala se za výrovského rodáka Vojtěcha Vopata. Ten byl zaměstnancem drah a spolu pak žili dlouho v Ústí nad Lab. Nyní jako důchodci bydlí v Praze 6, Ruzyně, K mohyle 456. Mají dvě děti. Syn Josef Vopat nar. 12. 12. 1927 je konstruktérem a bydlí v Praze - Malešicích, Černokostelecká 2016. Má dvě děti. Květa nar. 12. 5. 1959 a Blanka nar. 24. 5. 1965. Druhým dítětem Marie a Vojtěcha Vopatových je dcera Libuše. Je zdravotnickou dietní sestrou a má za manžela vedoucího lázeňského domu "Rudá hvězda" v Mar. Lázních, Štolbu. Libuše narodila se 17. 12. 1936 a má synka Marka nar. 14. 8. 1964.
Čtvrtým dítětem Josefy Urbanové je syn Josef. Narodil se ve Výrově 9. 3. 1903. Později zakoupil si zemědělskou usedlost v Kožlanech č. 325 a tam je dnes členem JZD. Josef Urban má čtyři děti. Nejstarší dcera je Marie, prov. Krocová v Bučku č. 1. Narodila se ve Výrově 23. 6. 1928. Krocovi měli v Bučku hostinec a dnes pracují v JZD. Mají tři děti. Nejstarší Eva nar. 24. 12. 1948 je provdaná Černá a bydlí v Praze 9 Čakovice, Sokolská 357. Pracuje v televisi. Druhá je Bohunka nar. 13. 12. 1950 a Miloš Kroc nar. 15. 1. 1954. Syn Josef Urban nar. 19. 4. 1930 je svobodný a pracuje v Kožlanech v JZD. Dcera Božena je provdaná Klausová, v Kožlanech. Narodila se 3. 11. 1931 rovněž ve Výrově jako všichni její sourozenci. Má dvě děti, Vladimíra nar. 24. 1. 1960 a dceru Jarušku nar. 18. 6. 1955. Čtvrté dítě Josefa Urbana je dcera Vlasta. Narodila se 13. 10. 1934 a dnes je provdaná Knotová v Bučku č. 19. Má čtyři děti, Pavel nar. 27. 7. 1954, Jindřiška nar. 1. 9. 1955, Drahuše nar. 27. 7. 1959 a Ivana Knotová nar. 17. 5. 1966. Knotovi pracují v JZD. Josef Urban zemřel 9. 2. 1968.
Třetím synem Josefy Urbanové byl syn Vojtěch. Narodil se 3. 5. 1905, vyučil se zámečnictví a zemřel mladý, svobodný již 26. 6. 1927.
Dalším dítětem Josefy Urbanové, roz. Šteflové je dcera Anna. Narodila se 8. 10. 1908 a provdala se za hajného Antoše, který dlouho působil v Trojanech. Nyní žijí oba jako důchodci ve svém domku v Sedlci č. 20. Oba jejich synové stali se lesníky. Inž. Jaromír Antoš nar. 8. 11. 1930 bydlí v Manětíně č. 7. Je zaměstnán na lesní správě. Má dceru Jaromíru Antošovou nar. 3. 1. 1959. Druhý syn, inž. Jaroslav Antoš, narodil se 20. 12. 1931. Je zaměstnán u lesní správy v Trhanově na Domažlicku. Bydlí v Trhanově č. 98. Má dva synky. Jaroslav nar. 6. 8. 1957 a Kamil nar. 20. 3. 1959. Jeho manželkou je dcera sedláka Růžičky z Výrova, jehož otec koupil v roce 1912 usedlost "u Boudů". Tam od roku 1803 působil rychtář Vojtěch Prusík.
Dalším dítětem Josefy Urbanové, byl syn Jaroslav. Narodil se 12. 1. 1911, byl zaměstnancem železnic a zemřel svobodný 10. 11. 1958.
Posledním dítětem Josefy Urbanové, byla dcera Jarmila. Narodila se 23. 1. 1913 ve Výrově. Provdala se za zaměstnance lesní správy Antoše v Kopidle č. 47. Měla řadu let slabou nervovou soustavu a ta také způsobila její předčasnou smrt. Utopila se 15. 6. 1964 v rybníku v Kopidle. Jarmila Antošová měla čtyři děti. Nejstarší Jarmila nar. 24. 5. 1934 provd. Novotná bydlí dnes v Rovince, číslo 78 u Habartova v okrese Sokolov. Má dva syny. Josef Novotný nar. 26. 3. 1963 a Václav Novotný nar. 16. 3. 1965. Druhá je Zdeňka provdaná za dělníka Nového, narodila se 11. 4. 1936 a bydlí v Kopidle č. 47. Její synové jsou Jaroslav nar. 17. 10. 1957 a Miroslav nar. 4. 2. 1961. Třetí je syn Václav Antoš. Narodil se 29. 5. 1943 a pracuje v traktorové stanici v Kralovicích. Bydlí v Lomanech č. 18 u Plas. Má dceru Ivanu nar. 16. 5. 1964, a synka Václava Antoše nar. 21. 8. 1965. Poslední je Jana nar. 8. 5. 1945, provdaná Rýdlová. Má synka Václava nar. 6. 1. 1967. Bydlí v Kaznějově. Má též dcerku Janu, nar. 2. 10. 1968.
Třetím dítětem Josefa Štefla, sedláka ve Výrově č. 6 byl syn Václav. Narodil se 18. 9. 1878. Ten se brzy ukázal, na rozdíl od svého bratra Františka, býti dobrým hospodářem. Proto se také stal dědicem gruntu. Pro své schopnosti byl také šest let starostou Výrova. Této funkce ujal se po Vojtěchu Prusíkovi, který byl starostou Výrova několik desetiletí. Václav Štefl nakazil se v létě 1918 tyfem, který tam tehdy řádil, a podlehl mu 27. 8. 1918. Nedočkal se tedy již prohlášení československé samostatnosti. Václav Štefl měl pět dětí, které dospěly. Nejstarší je Marie Čihová nar. 5. 3. 1903 a bydlí Na Hadačce č. 55. Měla tři děti. Její syn Rudolf Čihák narodil se 28. 12. 1924 a zemřel jako dvanáctiletý chlapec 15. 12. 1936. Syn Josef Čihák, narodil se 6. 3. 1926, bydlí se svou matkou ve Výrově-Hadačce č. 55 a má dvě děti. Helena nar. 15. 12. 1951 a Josef nar. 22. 9. 1954. Třetí dítě je Marie, provd. Aksamitová ve Výrově č. 35. Narodila se 4. 1. 1940 a má dvě děti. Pavlu nar. 18. 3. 1963 a Luboše nar. 11. 6. 1966. Čihovi i Aksamitovi pracují v JZD.
Druhou dcerou sedláka Václava Štefla z Výrova č. 6 byla dcera Anežka, provdala se za majitele starobylého hostince Dyškánky, Hocha, Na Hadačce č. 12. Narodila se 3. 9. 1904. Má dvě děti. Její dcera Marie nar. 8. 12. 1930 bydlí v Praze 9, Nad Kolčavkou 1438. Má za muže konstruktéra Glückseliga, sama je úřednicí. Mají dvě děti. Dcera Iva je nar. 25. 4. 1956 a syn Pavel je narozen 21. 12. 1958. Druhé dítě Anežky Hochové je syn Alois. Narodil se 20. 10. 1934, bydlí rovněž na Dyškánce ve Výrově-Hadačce č. 12 a pracuje v JZD. Má dceru Jiřinu nar. 3. 11. 1957 a synka Jiřího nar. 9. 7. 1962. Rod Hochů je ve Výrově již dlouho usedlý. Hospodu Dyškánku vystavěl v XVIII. stol. plasský klášter a po jeho zrušení Náboženský fond prodal roku 1788 panský hostinec "Duškánku" Václavu Hochovi, Němci z Minic. Za hostinec bylo zaplaceno 602 zlatých rýnských. Dostala se tedy Anežka Šteflová do rodu, který žije na témže místě ve Výrově již 180 let.
Dalším dítětem Václava Štefla byl syn Josef. Narodil se 17. 3. 1906 ve Výrově č. 6. Stal se dědicem gruntu po svém otci, byl to výborný zemědělec. Při hledání všech potomků Marie Šteflové roz. Prusíkové, napomohl on neobyčejně ke zdaru tohoto pátrání. Zemřel poměrně brzy, dne 1. 12. 1964. Měl tři děti. Dcera Marie, nar. 18. 7. 1932 provdala se za úředníka Skuhrovce do Rokycan, kde bydlí v č. 799. Má dceru Danu nar. 13. 4. 1958. Druhá dcera Josefa Štefla, Zdeňka je narozena 21. 4. 1934. Provdala se za ředitele hospodářské školy a bydlí v Mýtě č. 13 u Rokycan. Má dceru Zdeňku nar. 31. 10. 1954. Na rodném gruntě ve Výrově č. 6 žije dnes syn Josef Štefl. Je již pátou generací rodu Šteflů, jehož pramátí se stala Marie Prusíková z Výrova č. 18. Josef Štefl narodil se 7. 7. 1941 a jeho dcerka Jana, šestá generace v rodě, narodila se 3. 10. 1962. Josef Štefl pracuje v JZD.
Třetím [sic, správně čtvrtým] dítětem Václava Štefla je syn Václav. Narodil se 25. 7. 1913 a byl zemědělcem v Kočíně č. 19 u Kralovic. Má tři děti. Václav nar. 29. 1. 1946, dcera Zdeňka nar. 4. 5. 1948 a Jitka nar. 25. 6. 1957. Václav zemřel 23. 4. 1968.
Poslední je Božena Šteflová, narozena 26. 5. 1915. Provdala se za rolníka Koču do Žebnice č. 9. Oba tam hospodaří stále soukromně a mají vzdor tomu výborné výsledky. Božena Kočová má dvě děti. Marie nar. 30.12. 1938 je provdaná Bulínová a bydlí v Plzni-Slovanech, Motýlí ul. 28. Má dvě dcery: Jana nar. 23. 6. 1962 a Hana Bulínová nar. 10. 8. 1964. Syn Václav Koča nar. 8. 12. 1941 pracuje ve svém hospodářství s rodiči. Má synka Václava nar. 6. 5. 1966.
Posledním dítětem Josefa Štefla byla dcera Marie. Narodila se 1. 1. 1881 ve Výrově č. 6, provdala se později za rolníka Slámu ve své rodné obci do čísla 14. Marie Slámová zemřela 29. 9. 1960. Od Slámů již dávno předtím, než se tam Marie přivdala, odešli dva členové do Ameriky. Marie Slámová měla pět dětí. Nejstarší byla Marie. Narodila se 15. 5. 1903, provdala se za rolníka Mancla do Kralovic č. 134. Zemřela 18. 7. 1967. Měla dvě děti. Její syn Václav Mancl nar. 25. 9. 1924 bydlí v Kralovicích a pracuje v JZD. Dcera Marie nar. 4. 4. 1942 je provdaná Horáková
v Zábřehu na Moravě. Má synka Ladislava nar. 13. 12. 1966.
Druhou dcerou Marie Slámové roz. Šteflové, je Božena. Narodila se 27. 6. 1905 a je provdaná za zaměstnance drah Polívku. Bydlí v Kralovicích č. 515. Má dvě děti. Její syn Jaroslav Polívka nar. 31. 5. 1933 bydlí v Kralovicích č. 550. Má syna Jaroslava nar. 5. 2. 1958, a druhého Pavla nar. 24. 1. 1963. Dcera Věra je provdaná Bulínová a bydlí Na Hadačce, č. 50. Narodila se 19. 6. 1935 a má synka Vladimíra nar. 9. 11. 1959.
Třetím dítětem Marie Slámové je Anna. Narodila se ve Výrově 19. 10. 1907 a žije jako provdaná Králová na Hadačce, č. 13. Pracuje v JZD. Její dcera Anna provd. Urbanová v Trojanech č. 3 narodila se 12. 11. 1940. Má synka Romana Urbana nar. 17. 7. 1964. Druhá dcera Božena, provd. Horynová, Na Hadačce, narodila se 9. 11. 1945.
Čtvrtá dcera Marie Slámové je Blažena. Narodila se 25. 3. 1913 ve Výrově č. 14, bydlí dosud v této usedlosti a jejím manželem je rolník Slach, dnes člen JZD. Blažena Slachová má dva syny. Její syn František nar. 27. 6. 1937 je instruktorem zemědělského učiliště v Nečtinech. Bydlí tam v místě Hrad Nečtiny č. 4. Má dcerku Hanu Slachovou nar. 1. 7. 1962. Druhým synem Blaženy je Jaroslav Slach, nar. 4. 2. 1940. Má dvě děti. Jaroslav nar. 1. 11. 1963 a Dana Slachová, nar. 10. 1. 1965.
Posledním dítětem Marie Slámové roz. Šteflové, byl konečně syn, pokřtěný Vojtěch. Narodil se 19. 12. 1916 a přiženil se do Dolního Hradiště č. 7 u Kozojed. Má tři syny. První syn Vojtěch nar. 2. 9. 1944 bydlí doma a pracuje v JZD. Má dcerku Janu nar. 4. 11. 1966. Druhý syn, Jiří Sláma nar. 14. 11. 1945 pracuje v traktorové stanici v Kralovicích a tam též bydlí. Má syna Petra nar. 10. 8. 1967. Třetí je Václav Sláma nar. 9. 11. 1947.
Druhým a posledním dítětem Marie Šteflové, roz. Prusíkové ve Výrově byla dcera Marie. Narodila se 22. 8. 1840. Provdala se za rolníka Františka Soukupa v Potvorově. Měla tři děti, které dospěly. Byl to syn Josef Soukup nar. 11. 4. 1966 [sic, patrně 1866; další odstavec uvádí 1. 4. 1866] a on pak převzal usedlost po rodičích. Zemřel 13. 1. 1951. Druhá byla dcera Josefa, nar. 10. 8. 1872 provdaná Romová v Chrašťovicích. Tam zemřela 30. 1. 1936. Třetí byl syn František Soukup, nar. 12. 3. 1875 v Potvorově. Byl hostinským v Žilově. Zemřel 17. 12. 1957 u své dcery v Plzni. Marie Šteflová provdaná Soukupová v Potvorově, často vzpomínala na svůj výrovský domov a přesto, že její maminka Marie roz. Prusíková zemřela když jí bylo čtyři roky a tedy si ji nepamatovala, hlásila se vždy ráda ke všem členům rodu Prusíků. Ať žili v Potvorově, nebo Bílově, Sedlci a blízkém okolí, navštěvovala tyto příbuzné a oni ji. Zemřela jako poloslepá 4. 6. 1918 v Potvorově.
Její první syn Josef narodil se 1. 4. 1866. Sedlačil řadu let na rodné usedlosti, ale později hospodářství chátralo a dnes nejsou již v Potvorově stopy po tomto jejich stavení. Josef Soukup zemřel v Potvorově 13. 1. 1951.
Josef Soukup z Potvorova měl čtyři děti, které dospěly. Nejstarší je dcera Marie Soukupová, nar. 22. 9. 1897. Neprovdala se a žije dnes v Horním Hradišti u Plas se svou sestrou Ludmilou Krejčovou.
Další byl syn Bohuslav Soukup. Narodil se 23. 5. 1900 v Potvorově a přiženil se do Trojan č. 1. Tam míval hostinec a při něm hospodářství. Má dvě dcery. Bohuslava nar. 2. 12. 1925 je provdaná Šmídlová a žije v Lomu u Mostu č. 458. Má tři děti. Dcera Bohuslava je narozena 29. 9. 1947, syn Jiří Šmídl nar. 23. 1. 1950 a dcera Jana nar. 10. 10. 1958. Druhá dcera Bohuslava Soukupa z Trojan je Marie, nar. 4. 2. 1931. Je provdaná za Josefa Kroupu, který se tam přiženil z Bukoviny. Pracují v JZD. Mají také tři děti. Jaroslava Kroupová nar. 9. 12. 1953, Václav nar. 1. 11. 1956 a Jiří nar. 23. 8. 1963. Bohuslava Šmídlová je nyní provdaná Hynková v Kralovicích č. 52.
Třetí dítě Josefa Soukupa z Potvorova je Václav. Narodil se tam 28. 10. 1905 a přiženil se do Hrádecka u Kralovic. Tam bydlí v č. 3 a je členem JZD. Má tři děti. Nejstarší je Olga nar. 3. 2. 1932 a je provdaná Prýmasová v Kozlovicích č. 53 u Nepomuka. Má dceru Olgu nar. 7. 11. 1956. Syn Václav Soukup je narozen 14. 10. 1938 a bydlí v Hrádecku s rodiči. Druhou dcerou Václava Soukupa je Vlasta, narozená 14. 4. 1941. Provdala se za technika Spojů Pekárka a bydlí v Praze, Kobylisích, Sedlecká 31/808. Mají dvě děti. Pavel je narozen 10. 5. 1963 a Ivana 30. 4. 1965.
Poslední byla dcera Ludmila, narozená 9. 2. 1908 v Potvorově. Provdala se za zemědělce Krejču do Horního Hradiště č. 18 u Plas. Její syn Jaroslav Krejča, nar. 16. 12. 1944 zemřel po tragické leukemii jako dvanáctiletý, 24. 8. 1956. Jedno malé děcko se Ludmile utopilo v rybníčku a tak jedinou její útěchou je dcera Jarmila, nar. 7. 1. 1947.
Druhým dítětem Marie Soukupové, roz. Šteflové byla dcera Josefa. Narodila se v Potvorově 10. 8. 1872 a byla pak provdaná Romová v Chrašťovicích. Tam měli pěknou usedlost. Zemřela 30. 1. 1936. Josefa Romová měla toliko jednu dceru. Byla to Marie narozená 2. 7. 1898 v Chrašťovicích, zůstala ve své rodné usedlosti a byla později provdaná Hlousová. Zemřela bezdětná 17. 7. 1952.
Posledním dítětem Marie Soukupové z Potvorova, která se narodila jako Šteflová ve Výrově, byl syn František. Narodil se 12. 3. 1875. Usadil se v Žilově, kde měl hostinec až do roku 1945. Tam přímým jeho sousedem byla usedlost Bayerlů, kde byla přivdána Eliška, roz. Kabátová z Nevřeně, také člen našeho rodu, o níž jsme již vyprávěli jako o potomku Tomáše Prusíka z Horní Břízy. Když František Soukup nemohl dále již provozovati svou živnost, jak to bylo znemožněno i dalším tisícům jiných v tehdejších porevolučních dobách, odstěhoval se ke své dceři do Plzně a tam zemřel 17. 12. 1957. Byl třikráte ženat a z těchto všech manželství narodily se mu dvě děti a to z prvního a třetího. Prvním jeho dítětem byla dcera Marie, naroz. 2. 2. 1903. Její matka pocházející z Nevřeně po porodu zemřela. Marie provdala se za Josefa Škoulu, techn. úředníka Škodovky, a žila s ním v hezkém domku v Plzni - Škvrňanech.
Otec její František Soukup, žil u ní až do smrti. Ona nepřežila jej dlouho, zemřela na rakovinu 30. 8. 1963. Marie Škoulová měla jediného syna Stanislava. Narodil se 27. 5. 1929, je technickým úředníkem Škodovky a bydlí v Plzni - Slovanech, Náměstí 16. Svůj domek ve Škvrňanech prodali. Stanislav Škoula má synka Pavla, nar. 10. 8. 1963.
Druhým dítětem Františka Soukupa je ze třetího manželství syn František. Narodil se 7. 4. 1923 v Žilově, a byl tedy o 20 let mladší než jeho sestra Marie. Je inženýrem ve Škodovce a pro své odborné schopnosti je často vysílán do ciziny, i jako instruktor našich montérů. Zvláště dlouho působil v Egyptě. Bydlí v Plzni, Čechova 33. Inženýr František Soukup má dvě děti. Synka Františka nar. 4. 8. 1946 a Svatopluka nar. 28. 7. 1949.
S rodinou Šteflů býval vždy úzký vztah. Asi také proto, že pramáti tohoto rodu Marie Prusíková se přivdala do usedlosti ve své rodné obci. S rodinou Prusíků nestýkaly se jen její vlastní děti a pak zase jejich potomci, ale také její nevlastní děti, které pocházely již z druhého manželství Josefa Štefla, když ona tak předčasně, mladá zemřela. Zvláště syn, František Štefl narozený z druhého manželství Josefa Štefla, měl k rodu Prusíků ten nejpřátelštější vztah. Když mu zemřel jeho otec v roce 1879 bylo mu patnáct let. Jeho poručníkem se stal Václav Prusík, bratr Marie Šteflové. Ten pak studoval s podporou Blažeje Prusíka, profesora v Klatovech, který byl o 20 let starší. Velkým jeho přítelem již od mládí až do konce života byl další bratr Blažejův, Josef Prusík. Studovali spolu v Klatovech a později se stýkali i v Praze, kde oba bydleli. František Štefl napsal krátké paměti své usedlosti ve Výrově a svého rodu, které osvětlují velmi zajímavě život v minulém století v této vesnici. Ve svých vzpomínkách zmiňuje se také o krátké historii školy ve Výrově. Píše: "Na počátku roku 1869 přistěhoval se do Výrova učitel Fišer. Přezdívali mu „šlapant“. Byl již před tím v několika obcích, často se opíjel, stal se tam nemožným a musel zase "šlapati" do jiné obce. Obec najala u dolejšího Vopata větší světnici, učitel měl několik školních lavic, černou tabuli, na velikém archu psanou velkými ciframi násobilku, zavěšenou na stěně. Pak tam byl černý kříž a školní síň zdobila také jeho postel. Jeho učení záleželo hlavně ve štědrém vyplácení březovou metlou přes ruce, jestliže žák mu dosti rychle neodpovídal. Násobilka se učila denně, společně a nahlas. Psaní se učilo nejdříve švabachem podle tehdejších úředních příkazů a až později latinkou. Učitel dostával "sobotáles“ za žáka. Na obědy chodil do stavení, kde měli školní děti. Za jedno dítě byl vždy jeden oběd, až zase přišla řada v celé vsi vystřídáním. Na sv. Řehoře v březnu, naučil každého žáka malý veršík o jarních polních pracích a vodil je od statku ke statku, aby všude své veršíky odříkali.
Někde dostal učitel Fišer od sedláka čtyrák a od selky nějaké vajíčko, nebo kousek másla, buchtu nebo koláč, což mu sjednaná stará žena odnášela do školy. To byly prastaré zvyky staré nepovinné školy a všelijakých učitelů. Po roce 1870 to novými školskými zákony přestalo. První a poslední učitel ve Výrově, Fišer vystěhoval se pak se svojí školou do Petrovic. Škola ve Výrově zanikla, takže existovala tam pouze dva roky. V roce 1871 na základě nových školských zákonů bylo úředně jednáno též o tom, aby ve Výrově byla zřízena a postavena škola, alespoň jednotřídní se dvěma odděleními, jak tehdy bylo zvykem. Aspoň pro ty nejmenší děti. Pro silný odpor dvou sedláků, starého Háži, který měl už tři dospělé syny a dolejšího Jirky Kozla, který už měl také dceru škole odrostlou, škola ve Výrově zřízena již nebyla. Často lidé říkávali, že výrovské malé děti vždy budou musit láteřit na ty dva sedláky až v mrazu, chumelenici nebo lijáku povlekou se do vzdálených Kralovic do školy."
František Štefl dále vzpomíná na polní hospodaření ve svém rodišti, Výrově: „Až do mých dětských let /kolem r. 1864-1867/ třetina všech výrovských polí ročně zahálela. Ouhořila, ležela ladem, aby nabrala prý nové síly k vydání úrody v příštím roce. Do těch dob se také všechno obilí u nás žalo srpy. Teprve v té době začal strýc Václav Prusík, který měl staršího bratra vikáře v Praze, u sv. Víta, na jeho upozornění zaváděti nové způsoby v rolnictví. Byl proti úhoření polí, začal je vápnit a zavedl sekání pšenice a žita, kosou. K novotám, jež zaváděl strýc Prusík, mnozí sousedé nejen u nás, ale i v širokém okolí vážně kroutili hlavou. Druhým rokem se již připojili k této novotě a třetím rokem sekali obilí kosami u nás již všichni i v širším okolí. Toho využil i můj otec Josef Štefl a začal vyráběti doma nejen hrábě jako dříve, ale i hrabišťata t. j. násady pro kosy s malými i velikými roubíky. Výrobky jeho šly velmi dobře na odbyt, dodával je dobrým i neznámým lidem, ale nepamatuji se, že bychom z této nové živnosti zbohatli.“
“V roce 1870 [sic; metrické míry a váhy zavedl zákon z 23. 7. 1871, povinné byly od 1. 1. 1876],“ píše ve svých pamětech František Štefl, „byly v celém Rakousku a tudíž i v Čechách, zavedeny nové metrické míry a váhy. Přestaly lokte a sáhy, žejdlíky a věrtele, aspoň úředně. Je samozřejmé, že dlouho trvalo než se metry, kilometry, kilogramy a centy, hektolitry a litry vžily. Na začátku žní v roce 1871 byl jsem na poli se svou sestrou. Odpoledne jsme najednou spatřili nad Výrovem veliký sloup dýmu. Tehdy vyhořeli na vršku Výrova Chalupák, hořejší Vopat a Vojtík. -Kráva tehdy stála 60 až 80 zlatých. Kůň až 200 zlatých. Holba piva /o něco víc než půl litru/ byla za čtyrák. /4 krejcary = 8 hal/. Pekař prodával housky za jeden nebo dva krejcary, podle velikosti. Cukr a sůl kupovali jsme domů na homole. Náš statek u Šteflů byl kdysi rozdělen na dva stejné díly, půllány. Celý lán se zachoval jen u Boudů /Prusíků/. Rozdělení našeho gruntu se však stalo dávno již v XVIII. století. Zdá se však, že tam kde se říká "u Šteflíků“ byla druhá, nová polovice rozděleného gruntu. A to nejen podle jména, ale i podle způsobu a zachovalosti stavby obou usedlostí.
František Štefl dále vzpomíná: „Jako kluk běhával jsem se džbánem pro pitnou vodu, když se naše studna po velkém dešti zakalila, za potok ke Slachům, k Hážům nebo dolejším Maršům. Břidlicový útvar, který se prý táhne od Bílé Hory od Prahy přes Kladensko a Rakovnicko, končí právě ve vršku nad naším statkem. Nedává dobrou pitnou vodu a druhá strana Výrova za potokem měla vždy lepší pitnou vodu. Pamatuji se, že v roce 1872 nebo 1873 rozšiřovala se všude pověst, že jednoho dne v pravé poledne, veliká kometa narazí na naši zemi a celou ji zničí. Čekal jsem toho dne u potoka, aby mne kometa nespálila, ale nic se nestalo, jen ve Vídni v ten čas nastal na burse velký úpadek a zasáhl mnohé i na venkově zakládané "ouly", to je kupecké obchody, zvláště v Potvorově, Kralovicích a jinde. - Jediná větší zahrada ve vsi byla u Boudů, kde hospodařil můj někdejší poručník, Václav Prusík. Pamatuji se také živě na den 25. května 1872. Šli jsme jako děti, ráno do školy do Kralovic. Před samým polednem zatáhla se obloha černými mraky, blýskalo se a hrozně hřmělo a brzo spustil se liják. Všude se valilo strašně vody, louky pod farou a pěšinka jimi jdoucí, byly zatopeny vysoko přívalem vod. Teprve před samým večerem, když déšť již přestal, přijela pro nás z Dyškánky Hochovic bryčka a odvezli nás do Výrova. Celý náš dvůr byl zaplaven, zeď zahrádky do návsi byla stržena a jinde ve Výrově také mnoho škody. I soudnímu sluhovi Šimlovi v Kralovicích odnesla voda malý baráček na lukách a byl mu postaven později nový pěkný, zděný domek u silnice na kraji města. Teprve třetí den jsme se dozvěděli jakou zkázu na majetku a na životech způsobila tato průtrž a potom povodeň na řece Střele v Plasích, Nebřežinech, a jinde.“
Tím končíme vyprávění o osudu a životě Marie Prusíkové, provdané Šteflové ve Výrově a připojili jsme k tomu několik vzpomínek na mladá léta jejího nevlastního syna Františka Štefla. Přestože Marie Šteflová narozená u Boudů ve Výrově, zemřela tak mladá a měla jen dvě děti,které dospěly, zanechala po sobě až k dnešku dosti velký počet potomků. Je to 157 lidí s krví prusíkovskou a z toho již 20 mrtvých.
Odnož Hodyně - větve Výrov
Potomci Matěje Prusíka, výrovského rodáka ,usazeného v Hodyni.
1818 - 1900
Šestým dítětem výrovského rychtáře Vojtěcha Prusíka a jeho ženy Anny byl syn Matěj. Narodil se ve statku „u Boudů“ 22. 2. 1818. Byl to od dětství velmi nábožný člověk a ve svém domově, kde pomáhal až do svých 25 let, byl spokojen. Teprve když jeho bratr Václav se 30. ledna 1843 oženil, začalo se uvažovati o tom, aby i on nezůstal svobodný a usadil se třeba v jiné blízké vesnici. Když se ve Výrově dozvěděli, že v Hodyni je na prodej usedlost č. 17, kde tehdy hospodařil Jan Tischer, byl tento statek zakoupen. S pomocí rodičů koupil jej Matěj Prusík se svou nastávající družkou života Annou Fakanovou z Hodyně. Stalo se to 3. 11. 1843. Usedlost tato mívala do roku 1805 číslo 10. Až do roku 1830 byla jejím majitelem rodina Janečků. Je zajímavé, že v roce 1782 hospodařil zde Adam Janeček, který měl za ženu Barboru Prusíkovou, narozenou 6. 5. 1756 v Sedlci. A tu, počátkem listopadu 1843 dostává se sem hrou osudu opět člen našeho rodu, Matěj Prusík z Výrova. Usedlost byla koupena za 2.800.- zlatých.
V Hodyni dnes žije asi 140 lidí. Samozřejmě, před 125 lety bylo jich tam méně. Ves tato, ležící blíže Kralovického potoka, patřila zpočátku komoře královské, ale kolem roku 1220 dostala se klášteru plasskému směnou za Všehrdy. Průběhem mnoha staletí byli majiteli obce různí šlechtici jako Hanuš Kolovrat na Krašově, nebo Jan z Gutštejna na Nečtinách a částečně byl zde majetníkem i proslulý Florian Gryspek na Kaceřově. Ve vsi bývala výsadní rychta a v době, kdy majetníkem byl klášter Plasy, a ten Hodyni měl nejdéle, robotoval mimo rychtáře každý sedlák. V této malé, půvabné vesničce u Kralovic narodila se Prokopu Fakanovi a Anně Jindříškové z Kočína 11. 7. 1820 dcera Anna. Tu si tedy vzal za manželku Matěj Prusík. Bylo to 28. 11. 1843. Od toho dne byl tedy usedlý rod Prusíků v Hodyni. Anna Prusíková, rozená Fakanová zemřela ve svých 47 letech na psotník 21. 11. 1867.
Matěj Prusík se svou ženou Annou měli mnoho dětí, ale dospělo jen pět synů. Všechny jejich dcery, Barbora, Marie, Anna a Josefa předčasně v dětství zemřely. Matěj Prusík byl konservativnějším hospodářem než jeho bratr Václav a to se projevovalo i v jeho vlastním životě. Tak na příklad zrcadlo znamenalo pro něho marnost a po celý život se do něho nepodíval. Byl to velmi dobrosrdečný muž a v jeho statku byl každý vždy upřímně vítán. On zemřel jako poslední ze čtyř bratrů Prusíků, narozených ve Výrově "u Boudů". Dožil se 82 let. Žil spokojeně na výměnku přes třicet let, když na usedlosti hospodařil samostatně již jeho prvorozený syn Vojtěch. Matěj Prusík zemřel na marasmus 17. 10. 1900.
Nejstarší syn Matěje a Anny byl Vojtěch Prusík, narozený 11. 4. 1847. Zemřel v Hodyni 31. 12. 1924. Stal se dědicem gruntu. - Další byl Josef narozený 20. 3. 1849. Ve svých dvaceti letech se vystěhoval do Ameriky, založil tam četnou rodinu a zemřel 4. 8. 1927. Na své farmě u Shawano ve státě Wisconsin v USA dokončil svůj život. Do své vlasti se již nikdy nevrátil.
Třetí syn byl Václav. Narodil se 13. 8. 1853, usadil se v blízkých Kozojedech a zemřel tam v krásném věku 90 let 28. 7. 1943. - Čtvrté dítě Matěje a Anny byl František Prusík. Narodil se 14. 3. 1857, usadil se nakonec v Lounech, kde byl skladníkem v cukrovaru a tam zemřel 1. 8. 1941. Poslední byl Jan Prusík, nar. 25. 5. 1859. Byl u finanční stráže a působil dlouho v Hrádku nad Nisou a zvláště v Königshahnu /Královec/ u Žacléře. Zemřel v Praze u svého syna 26. 10. 1937.
Prvním synem jak jsme již uvedli, byl Vojtěch Prusík. Narodil se na statku v Hodyni č. 17 dne 11. 4. 1847. Vystudoval šest tříd gymnasia v Plzni, ale když jeho maminka Anna roz. Fakanová tak brzy zemřela, studia svá již nedokončil a vrátil se domů, kde převzal po otci usedlost. Jeho otec Matěj se již znovu neoženil. Vojtěch Prusík byl velmi inteligentním sedlákem. Dlouho byl starostou obce Hodyně, také jeden čas byl členem Okresního výboru v Kralovicích. Po velké přírodní katastrofě v devadesátých letech minulého století, která také téměř zničila celou úrodu v Hodyni, byl vyslán s jinými delegáty z okolních obcí k císaři do Vídně, s prosbou o pomoc. Protože dovedl německy, stal se tam mluvčím této deputace. Rád citoval výrok císaře Františka Josefa I., který mu při odchodu od audience řekl česky: „Ti s Pohem a já Ti pudu napomocen". - Vojtěch Prusík podporoval rád vše nové co se uvádělo v hospodaření, ať to bylo hnojení, nové nářadí či stroje. Jako již před tím jeho strýc Václav Prusík ve Výrově začal sekati obilí kosou místo srpem, i on šel příkladem vstříc v Hodyni. Jako ve Výrově byli zpočátku nedůvěřiví, tak i v Hodyni následovali ostatní zemědělci Vojtěchova příkladu až za rok po něm.
Vojtěch Prusík vyvolil si za družku svého života Annu Jánskou z Dřevce. Narodila se tam 28. 1. 1851, ale tak jako Vojtěchova maminka Anna i jeho manželka Anna zemřela poměrně mladá. Bylo jí 41 let když zemřela v Hodyni na zánět pobřišnice 24. 1. 1892. Vojtěch se svou ženou měli dvanáct dětí. Dospělo jich sedm. Měli tři dcerky se jménem Marie, které zemřely v dětství a teprve čtvrtá, pokřtěná tímto jménem, dospěla. Také jejich dvojčata Cyril a Anna, zemřela, když jim byl jeden rok. Vojtěch Prusík oženil se začátkem XX. století znovu a to s Marií Štěpánovou ze Dřevce. Toto manželství již bylo bezdětné. Marie Prusíková, druhá žena Vojtěchova, zemřela v Hodyni 4. 12. 1939. Usedlost č. 13, která patřila rodině Fakanů a odkud pocházela žena Matěje Prusíka, byla v roce 1871 prodána
kováři Janu Kožíškovi za 1170 zlatých, ale jen s částí pozemků. Ostatní pole a louky přešly na Vojtěcha Prusíka, takže tím si zvětšil výměru. Po smrti své matky vyplatil Vojtěch Prusík každému bratru a nebo zaručil jim podíly po 200 zlatých. První podíl vybral hotově jeho bratr Josef, který emigroval do Ameriky. Vojtěch Prusík byl v Hodyni vážený a oblíbený a to nejen proto, že býval starostou, ale i pro svou dobrosrdečnou a pohostinnou povahu. Zemřel na výměnku na zápal plic dne 31. 12. 1924.
Vojtěch Prusík se svou ženou Annou měl těchto sedm dětí: Nejstarší byla dcera Františka nar. 7. 4. 1870. Ta se stala dědičkou usedlosti č. 17, kde se odedávna říkalo „u Laibů“ a v roce 1912 zakoupila se svým mužem Františkem Hanzlíčkem, rodákem z Obory u Kaznějova, pěkný dvůr Machkův, a ten také později předala svému bratru Vojtěchovi. Manželství Františky Hanzlíčkové, roz. Prusíkové bylo bezdětné. Její muž byl sice bystrým, sčetlým člověkem, ale hospodář to nebyl vynikající. Hlavní tíhu nesla jeho žena. Františka Hanzlíčková zemřela 27. 1. 1938. Druhé dítě, které dospělo, byl syn Václav. Narodil se 6. 12. 1873, stal se strojvůdcem na dráze, mnoho let byl usazen v Plzni a zemřel v Třemošné 3. 3. 1938. Třetí byla Anežka provdaná Kasalová. Narodila se 1. 3. 1878 a zemřela 24. 7. 1928 v Praze. Druhým synem Vojtěcha Prusíka z Hodyně byl Josef. Narodil se 30. 10. 1879, působil jako úředník u dráhy a zemřel tragicky v květnu 1945 blíže Walczu v nynějším Polsku, když již věznice v Golnowě, kde byl zavřen, byla osvobozena. - Další byl František Prusík, narozený 23. 8. 1881 v Hodyni, byl majitelem drogerie a zemřel v Hodyni [sic; podle jeho vlastního odstavce níže zemřel v nemocnici v Plzni], kde se usadil ke konci života 31. 12. 1959. Šestým dítětem Vojtěcha Prusíka z Hodyně byl syn Vojtěch. Narodil se 21. 3. 1888, hospodařil po své sestře Františce Hanzlíčkové v Hodyni a zemřel 18. 8. 1948. Poslední je dcera Marie, narozená 22. 9. 1890. Poprvé provdala se za učitele Ladislava Vodáka. Vzala si ho v roce 1914, ale po deseti letech bylo toto manželství rozloučeno.
Žila s ním v Čivicích a Kožlanech. V roce 1930 se znovu provdala za úředníka drah Františka Bílka a nyní jako vdova žije v Praze 7, Na Maninách č. 32. Delší čas žila také u své sestry Anežky, provdané Kasalové, kterou také ošetřovala do její předčasné smrti.
K Marii Bílkové, roz. Prusíkové, která zůstala bezdětná, obracejí se často s důvěrou četní její synovci a neteře i další jejich potomci, jako k poslednímu členu rodiny Vojtěcha Prusíka z Hodyně. Zemřela 31. 12. 1974.
Prvním synem Vojtěcha Prusíka a Anny roz. Jánské v Hodyni, který dospěl, byl Václav. Narodil se 6. 12. 1873. Studoval krátce na gymnasiu v Klatovech. Tam však prováděl všelijaké nedobré kousky. Prodal, ačkoliv nouzí netrpěl, jako student, peřinu. A když se ukázalo, že soustavné učení a vysedávání ve škole se mu nelíbí, byl dán na učení zámečnictví. Toto řemeslo si velmi oblíbil a stal se později velmi schopným strojvůdcem drah. Prvním jeho působištěm byly Karlovy Vary. Pak byl přeložen do Rakovníka a největší část života strávil v Plzni. Vzal si za manželku Marii
Němcovou, nar. 25. 3. 1882 v Plzni. Měli pět dětí. Václav Prusík zemřel ve své vilce v Třemošné, kde žil na pensi, 3. 3. 1938 a byl pochován v Plzni. Jeho žena Marie přežila ho jen o rok, zemřela v Třemošné 21. 6. 1939.
Nejstarší dítě Václava Prusíka a Marie, byla dcera Milada. Narodila se v Karlových Varech 19. 7. 1900. Několik let žila také v Praze a později provdala se za obchodníka Václava Langa a bydlí dnes v Plzni, Divadelní 4. Milada Langová, rozená Prusíková má čtyři děti. Její syn Václav Lang narodil se 16. 10. 1926. Je stavebním technikem a bydlí v Plzni, Škrétova 43. Má dvě děti. Dcera Libuše nar. 19. 12. 1952 a synek Václav nar. 24. 5. 1961. Druhá byla dcera Marie, nar. 22. 9. 1927. Její dcera Alena Langová je nemanželská. Narodila se 19. 12. 1949.
Marie Langová provdala se pak jako Bobková a měla ještě další dvě dcerky. Jindřiška Bobková narodila se 21. 11. 1954 a Marie Bobková narodila se 22. 2. 1956. Jejich maminka Marie Bobková zemřela mladá na rakovinu 1. 7. 1956. Sirotků ujala se obětavě babička s dědečkem a vychovali je. - Další je dcera Milada, provdaná Martinková. Narodila se 28. 10. 1934, je zdravotní sestrou a je bezdětná. Bydlí v Plzni, Tomanova 5 a zvláště ona stará se obětavě o děti své předčasně zemřelé sestry Marie. - Posledním dítětem Milady Langové je dcera Josefa. Narodila se 5. 3. 1939. Bydlí v Plzni, Kollárova č. 5. Má synka Václava Zunu, jak je jeho matka provdaná. Narodil se 8. 2. 1959.
Dalším synem strojvůdce Václava Prusíka rodáka z Hodyně byl Václav. Narodil se v Plzni 1. 4. 1902, byl šoférem pošty v Praze, ale brzy onemocněl a zemřel na souchotiny v mladém věku 24 let, 1. 4. 1926. Je pochován v Plzni. Další byl syn Ervín Prusík. Narodil se 20. 8. 1904 v Rakovníce. Vyučil se drogistou u svého strýce Františka Prusíka, měl pak svou drogerii v Chudenicích u Klatov a v Plzni, ale v tomto podnikání se mu příliš nedařilo. Naposledy byl spolumajitelem továrny na mýdlo v Praze - Libni pod firmou Prusík a spol., ale ani zde neuspěl. Jeho manželkou se stala Marie Jirásková, narozená 18. 5. 1903. Ervín Prusík zemřel v mladém věku 38 let, 5. července 1942 a je pohřben v Plzni. Vdova po něm, Marie Prusíková bydlí v Praze – Košířích, Holečkova 52. Ervín se svou ženou Marií měli spolu jediného syna, Ervína. Narodil se 11. 5. 1934 v Plzni. Měl v sobě talent na cizí jazyky, ale nemohl se stále uchytiti na místě, kde by mohl uplatniti své schopnosti. Nějaký čas byl zaměstnán jako mechanik, ale to ho nebavilo. Toužil po světě. Jednoho dne v roce 1953 odešel ještě s několika kamarády ilegálně přes hranice do Rakouska a odtud dostal se po svízelném putování nakonec do USA. Počátky tam měl těžké, jako snad každý, ale nyní se tam již velmi dobře uplatnil jako úředník v pojišťovně a současně jako výpočtový technik v jednom průmyslovém podniku. Bydlí u New Yorku v New Foundland 11, Midlesex Court New Jersey. Jeho manželkou
je Francouzka roz. Monika Guiffantová 21. 8. 1931 v Brestu v Bretani. Ervín a Monika nemají zatím děti. Monika pracuje také jako úřednice. S Ervínem postavili si pěkný domek na sever od New Yorku v lesnatém a jezernatém kraji u Wanda-lake. Z kamarádů, kteří s Ervínem kdysi opustili svou vlast, žije ještě pouze jeden jako Ervín v USA. Ostatní jsou roztroušeni jinde po světě.
Další dítě Václava Prusíka, rodáka z Hodyně, je syn Karel. Narodil se 8. 9. 1907, v Plzni. Vyučil se v koloniálním obchodě, také kdysi u známé velké pražské lahůdkářské firmy Dřevo. Kratší dobu měl v tomto oboru i svůj podnik. Naposledy byl revisorem Krajské správy restaurací a jídelen v Plzni. Za manželku vzal si Hermu Echtnerovou, která se narodila 27. 3. 1911 v Nýřanech u Plzně. Karel Prusík se svou ženou Hermou mají dvě děti. Bydlí v Plzni, Zámečnická 32. Jejich syn Václav Prusík narodil se 28. 9. 1933, vyučil se fotografem a v tomto oboru je stále zaměstnán v Plzni. Jeho manželkou je Jitka Hoblová, nar. 12. 10. 1936 ve Starém Plzenci. Tam také manželé bydlí v Nerudově ulici 766. Mají dvě děti. Syn Václav Prusík nar. 27. 12. 1960 a dcerka Jitka narozená 8. 5. 1964. Václav Prusík patří k těm mladým lidem u nichž to není zdaleka pravidlem, kteří se mimořádně zajímají o historii rodu, k němuž patří. Je vždy velmi ochotným pomocníkem v tomto našem historickém díle. - Dcera Karla Prusíka, Jana provd. Kudrová, narodila se 25. 1. 1940 v Plzni, má za manžela technika Josefa Kudru. Bydlí v Plzni, Čermákova 62. Mají spolu syna Pavla, narozeného 22. 5. 1964.
Posledním dítětem strojvůdce Václava Prusíka, je dcera Jarmila. Narodila se v Plzni 7. 3. 1910 a provdala se za úředníka drah, Jaromíra Fialu. Bydlí v Plzni, Čechurově, Zelenohorská 71. Má dvě dcery. Jarmila nar. 21. 9. 1936 je provdaná za důstojníka Pytlíka v Plzni, kde bydlí Na Slovanech, Šeříkova 30. Má dceru Ivanu nar. 25. 6. 1959. Druhá dcera Jarmily Prusíkové, provdané Fialové je Vlasta. Narodila se 21. 12. 1939 a provdala se za technika Škodovky, Kokošku. Bydlí v Plzni - Letné, Partyzánská č. 2. Vlasta Kokošková má dva synky. Karel nar. 9. 11. 1963 a Petr nar. 20. 12. 1964.
Druhou dcerou Vojtěcha Prusíka a Anny v Hodyni byla Anežka. Narodila se 1. 3. 1878. Provdala se za poštovního zřízence Josefa Kasala, který se narodil v r. 1864 ve Skořicích na Rokycansku. Usadili se spolu v Plzni a Anežka tak neměla příliš daleko do svého rodiště, Hodyně. Vždyť tam žil její tatínek ještě řadu let. Když její sestra Františka, provdaná Hanzlíčková zakoupila novou, lepší usedlost v Hodyni, zachránila Anežka Kasalová svoje rodiště, usedlost č. 17 v Hodyni, před tím, aby nepřišlo do cizích rukou. Statek, na němž se usadil v roce 1843 Matěj Prusík z Výrova, koupili v roce 1912 Kasalovi. Anežka Kasalová se svým mužem Josefem měli jediného syna Jaromíra. Ten se narodil 9. 2. 1899, vystudoval na plzeňské reálce a na pražské technice, elektrotechniku. Kratší čas působil ve Škodovce, ale pak až do důchodu byl zaměstnán v technickém referátě u pražské obce. Potomků po sobě nezanechal.
Se svou ženou Julií, dcerou sochaře Piccardta, bydlili dlouho ve svém domě na Smíchově, U Nikolajky, a nyní po jeho prodeji bydlí na Smíchově, Nádražní 50. Jaromír Kasal lnul vždy k rodišti své matky, Hodyni a vůbec k celému rodu Prusíků. Jeho matka Anežka Kasalová, roz. Prusíková, žila se svým mužem několik let v Krušovicích u Rakovníka, kde otec inženýra Jaromíra Kasala byl poštmistrem. Anežka zemřela v Praze ve svých padesáti letech. Bylo to 24. 7. 1928 a je pochována na Malvazinkách. Její muž ji přežil o dvě leta.
Dalším dítětem Vojtěcha Prusíka z Hodyně byl syn Josef. Narodil se 30. 10. 1879 v Hodyni. Dostal se brzy k železnici a jeho prvním místem byly v roce 1904 Klatovy. Pak se dostal do Brodu nad Lesy, kde byl na nádraží až do roku 1930. Postavil si později pěknou vilku v Klatovech, Pod Hůrkou a odešel tam na pensi. Měl za manželku Barboru, roz. Rádlovou, naroz. 23. 10. 1883 ze Štěnovic u Plzně. Ta zemřela v Klatovech 17. 4. 1952. Josef Prusík, jak se mu v rodině říkalo "signál" byl zatčen v roce 1944, odsouzen na jeden a půl roku pro pobuřující řeči proti Hitlerovi a vězněn v Golnowě u Štětina v Německu. Tam se sice dočkal osvobození v roce 1945, ale při návratu do vlasti v květnu toho roku záhadně mizí jeho stopa. Podle svědků byl naposledy viděn u městečka Deutsche Krone v bývalých východních Prusích [sic; Deutsche Krone nikdy nebylo ve Východním Prusku, v roce 1945 patřilo k Pomořansku], dnes u Walcze v Polsku. Do vlasti se tedy již nevrátil. Bylo mu 66 let. Josef Prusík se svou ženou Barborou měli jedinou dceru, Libuši. Narodila se 4. 11. 1922 v Praze. Je dnes úřednicí na nádraží v Klatovech. Bydlí ve vilce, kterou postavili její rodiče v Klatovech, ul. čs. tankistů č. 364. Libuše, která se také vždy hlásí ke svému rodu, je dosud svobodná.
Pátým dítětem Vojtěcha Prusíka z Hodyně byl syn František. Narodil se 23. 8. 1881. Studoval krátce na gymnasiu v Klatovech, ale brzy se ukázalo, že nemá do studia mnoho chutí. Vyučil se pak v drogerii a svou velkou pílí a sympatickým vystupováním domohl se pěkného postavení. Měl svou vlastní, dosti velkou drogerii v Praze - Radlicích. Jeden čas měl ještě filiální drogerii v Radotíně. Za řadu let odchoval ve svém podniku mnoho drogistů, kteří na něj rádi vzpomínali a dobře se v životě uplatnili s Prusíkovou školou. František Prusík byl hodně let členem ředitelství Občanské záložny na Smíchově. Od roku 1913 byl také členem obecního zastupitelstva na Smíchově, a to za bývalou stranu národně demokratickou. Na smíchovské radnici věnoval se zejména sociálním otázkám a chudinské péči a také v tomto směru vykonal mnoho pro ty nejpotřebnější. Z jeho popudu byla také vybudována lávka pro pěší nad smíchovským nádražím. Jeho ženou byla Anna Grünwaldová nar. 18. 2. 1876 v Jesenici u Prahy. Toto manželství zůstalo však bezdětné. František Prusík postavil si v pozdějším věku ve svém rodišti v Hodyni vilku na pozemku již zlikvidovaného statku č. 17, kde se narodil. Ke svému domovu se vždy rád vracel a proto bylo vždy jeho touhou, aby tam strávil konec svého života.
Konec jeho života nebyl utěšený, neboť jako statisíce živnostníků zůstal bez peněz po druhé světové válce a žil velmi skromně. Jeho žena Anna zemřela v Hodyni 12. 11. 1950. Shodou osudu zemřel František Prusík přesně za čtvrt století [sic, správně 35 let] po svém otci, také na Silvestra a to 31. 12. 1959 v nemocnici v Plzni.
Posledním synem Vojtěcha Prusíka a Anny roz. Jánské, byl Vojtěch. Narodil se 21. 3. 1888 v Hodyni. Vojtěch Prusík užil do sytosti vojny. Prožil anexi Bosny a Hercegoviny v roce 1908 a pak byl v první světové válce na italské frontě. Tam utrpěl značná poranění, zvláště rukou. V roce 1921 se oženil s Leontýnou Konopáskovou z Hodyně, roz. 12. 10. 1892. Brzy pak předala mu sestra Františka Hanzlíčková statek, kde Vojtěch Prusík dobře hospodařil. Ještě však za svého života jej prodal. Z tohoto manželství narodily se dvě dcery. Vlasta nar. 5. 2. 1922 provdala se za úředníka města Plzně Jana Fialu. Bydlí v Plzni, Čechurově, Lomená 20. Mají dvě děti. Syn Jan Fiala nar. 4. 2. 1943 má dcerku Janu nar. 3. 9. 1967, dcera Vlasta provdaná Herinková nar. 27. 3. 1946 má dceru Evu nar. 28. 9. 1967. Všichni bydlí v téže vilce, až na Janu. Druhá dcera je Miluška, která se narodila 11. 3. 1925 v Hodyni a provdala se do Výrova č. 1 za sedláka Václava Vopata. Mají dvě děti. Dcera Miroslava nar. 5. 11. 1946 je provdaná Rodová a bydlí dnes ve vilce svého prastrýce Františka Prusíka v Hodyni. Má dcerku Miroslavu, nar. 12. 4. 1967. Syn Václav Vopat je narozen 16. 2. 1955. Vojtěch Prusík, žijící již na odpočinku, jehož však dlouho neužil, zemřel 18. srpna 1948. Byl pochován na kralovickém hřbitově. Vdova po něm, Leontýna Prusíková zemřela 10. 3. 1965.
První Prusík usedlíkem v Novém světě
Druhým synem Matěje Prusíka a Anny roz. Fakanové v Hodyni byl Josef. Narodil se 20. 3. 1849. Až do svých dvaceti let pomáhal doma v hospodářství a když bylo rozhodnuto, že dědicem gruntu stane se prvorozený Vojtěch, uvažovalo se co počít s Josefem. Jeho matka tehdy již byla po smrti, grunt mu nebyl určen a po prusko-rakouské válce 1866, doby byly stále neklidné. V těch časech odjíždělo do Ameriky mnoho Čechů i z Kralovicka. A tu se rozhodl Josef Prusík, že také bude hledat své štěstí za mořem. Začátkem roku 1869 rozloučil se se svými drahými a rodnou vesnicí a opustil vlast navždy. Počátkem února 1869 dojel do New Yorku a odtud se později dostal do přístavu Green Bay ve státě Wisconsin. Tam žil několik let a všelijak si vydělával na živobytí. Poznal tam také svou budoucí ženu Kateřinu. Narodila se 17. 9. 1858 jako Janková, také v Čechách. Její matka byla porodní babičkou a také ona se tomu naučila a to jí bylo velice užitečné, když později žila na americkém venkově se svým mužem a lékař byl nekonečno daleko. Za několik let odjel pak Josef Prusík se svou ženou Kateřinou do blízkosti městečka Shawano v témže státě. Tam se nakonec usadili na své farmě a hospodařili přes padesát let. Josef Prusík vždy rád vzpomínal, jako
ostatně všichni krajané američtí, a se svými bratry si až do konce života dopisovali. Byl to velký katolík a když po první světové válce jeho starší bratr Vojtěch přestoupil k církvi československé, ostře mu to vytýkal. Nikdo z jeho tří dětí, které dospěly, nechtěl však farmařit. Když již tato práce Josefa a Kateřinu neobyčejně zmáhala, prodal Josef svou farmu blízko Shawano a žil asi jen dva roky na odpočinku. Zemřel 4. 8. 1927. Jeho žena Kateřina ho přežila o 20 let, zemřela u jedné ze svých dcer 16. 11. 1947.


Josef Prusík a Kateřina, roz. Janková měli spolu šest dětí. Čeněk a Otylie zemřeli velmi záhy a Arnošt Prusík zemřel, když mu byly čtyři leta. Jediným jeho synem, který dospěl, byl Adolf. Narodil se 5. 12. 1881, pracoval v papírnách a žije dnes v Shawano na odpočinku, jako dnes nejstarší žijící Prusík na světě. - Dcera Ema narodila se 25. 10. 1892, provdala se za strojníka Jiřího Boehlera a žije ve městě Milwaukee ve státě Wisconsin. Druhá dcera Josefa Prusíka, Kateřina nar. 25. 11. 1895 provdala se za elektrotechnika Karla Radtkeho. Jako vdova žije dnes v Shawano. O osudech celé této rodiny povíme si nyní více.
Syn Josefa Prusíka, Adolf, přestože se narodil na farmě a od mládí musil pracovati na polích, neměl žádné chuti, trvale zakotviti v zemědělství. Stát Wisconsin je velmi lesnatý a tamní papírny skýtaly proto mnoho pracovních příležitostí a té také Adolf využil. Stal se dělníkem jedné takové papírny, po celý život tam jako dělník pracoval. Narodil se 5. 12. 1881 a patří dnes mezi nejstarší osoby na světě s tímto jménem. Jiný Prusík, který by byl starší, není zatím jinde ve světě znám. Jeho manželkou stala se žena českého původu Otylie roz. Tatovská. Narodila se v Čechách 14. 12. 1883. - Adolf Prusík s Otylií měli spolu jednu dceru a čtyři syny. Všichni synové mají potomky se jménem Prusík, takže i za "velkou louží“ žijí dnes četní členové našeho rodu po meči i po přeslici. Jméno Prusík rozmnožili v odnoži Hodyně větve výrovské co nejvydatněji. Adolf Prusík se svou ženou Otylií žijí na odpočinku v Shawano, Maurer Street ve státě Wisconsin na severu USA. Adolf Prusík zemřel 4. července 1969.
Nejstarším dítětem Adolfa Prusíka v USA je dcera Evelyn. Narodila se 29. 9. 1908 a byla dvakráte provdána, ne však šťastně. Vždy bylo její manželství rozvedeno z viny manželovy. Dnes je Evelyn zaměstnána v hotelu Green Bay, Wisconsin a tam bydlí s dcerou Georgette v ulici Main Street, 328. Evelyn Prusíková byla po prvé provdána Schenková. Z tohoto manželství se jí narodili čtyři synové. Všichni pracují jako kvalifikovaní dělníci t. zv. černého řemesla v různých továrnách ve státě Wisconsin. Nejstarší je Elmer Schenk. Narodil se 27. 4. 1926 a bydlí v Green Bay 2744, Whipponwill Drive. Má dvě děti. Jsou to Reyne Anna Schenková nar. 12. 3. 1951, a syn Robert nar. 1. 4. 1949. Druhým synem Evelyn roz. Prusíkové je Lyle Schenk nar. 7. 12. 1927. Bydlí ve městě Milwaukee, 17345, 65th Street. Má, jako
jeho bratr Elmer také dvě děti. Jsou to chlapci, Alan nar. 15. 4. 1960 a Glenn Schenk, nar. 10. 7. 1956. Třetí je Dale Schenk. Narodil se 30. 3. 1930, má pouze jednoho synka. Je to Michal, nar. v březnu 1955. Posledním dítětem z prvního manželství Evelyn Prusíkové je syn Eduard Schenk. Narodil se 5. 7. 1936 a zvláště on se hrdě hlásí k českému původu své maminky. Eduard má tři děti. Jsou to synové Daniel Schenk naroz. 17. 9. 1962, Štěpán nar. 5. 10. 1960 a dcera Stacy Sue Schenková nar. 10. 4. 1964. Děti bydlí se svými rodiči v pěkném vlastním domku v Green Bay 54301, 2634, Oakwood Drive. Green Bay je přístavní město a bydlí tam jak jeho matka, tak i bratr Elmer a sestra Georgette. Jeho bratři Lyle a Dale Schenkovi bydlí v městě Milwaukee. Adresa Dale Schenka je Milwaukee 6101 - West Plainfield.
Podruhé byla Evelyn Prusíková provdaná jako Schefdorová. Ani toto manželství se nevydařilo, otec se o rodinu nestaral a více pil. Proto bylo manželství rozvedeno. Narodila se z něho dcera Georgette 1. 11. 1944, která bydlí s matkou v Green Bay, v místě, kde poprvé pracoval jejich děd a praděd Josef Prusík, když přijel téměř před sto lety do Ameriky.
Druhým dítětem Adolfa Prusíka byl syn Josef. Narodil se 11. 5. 1911. Vzpomíná, jak jako chlapec až do svých patnácti let pomáhal vždy ve volných chvílích na farmě svého dědečka. Vybíral tam kamení z polí. Svého dědečka miloval. Někdy se prý špatně dorozumívali, děd se nikdy nenaučil mluvit dobře anglicky a on zase již nerozuměl dobře rodné řeči svých předků, češtině. - Josef Prusík stal se soustružníkem dřeva a kvalifikovaným dělníkem ve výrobě chladících zařízení. Jeho koníčkem je chov norků a se společníkem má dosti velký chov těchto vzácných kožešinných zvířat. - Oženil se s Lucií roz. Olssonovou, která se narodila 19. 1. 1912 v Norsku. Měli spolu dvě děti. Manželství bylo však po několika letech rozvedeno, a Lucie pak ještě jednou rozvedená ponechala si jméno Prusíková a žije dnes se svou dcerou Glorian. Josef Prusík bydlí v Shawano 918, East Lieg Avenue.-
Glorian se narodila 3. 6. 1935 a provdala se za mechanika Meyera. Bydlí v Shawano 922, South River Street. Mají synka Michala naroz. 3. 8. 1956. - Druhé dítě byl syn Ronald Prusík. Bohužel byl. Narodil se 19. 4. 1942 a studoval na universitě v Madison farmacii a byl opravdu velmi nadějným členem našeho rodu. Otec mu koupil auto značky Jaguar a při jízdě s ním se brzy zabil, blízko Shawano dne 3. 9. 1961. Bylo mu tedy pouze 19 let. Zemřel svobodný. Josef Prusík, žijící dnes jako samotář, těžce nese ztrátu svého jediného syna.
Dalším synem Adolfa Prusíka v USA je Bernard. Narodil se 30. 11. 1912, vystudoval ekonomiku a stal se úspěšným úředníkem. Bydlí ve Shawano jako jeho rodiče, v Arlington street, 305. Jeho manželka je skotsko-německého původu. Je to Jana roz. Kupská. Narodila se 30. 9. 1919. Bernard Prusík nejvydatněji pomohl sehnáním všech možných jmen
a dat potomků hodyňského rodáka Josefa Prusíka, emigranta do USA. Se svou manželkou mají dva syny. První syn je Bernard. Je elektrosvářečem a bydlí dnes ve městě Appleton, Wisconsin, kde má svůj domek. Adresa jeho je tam Route 5, Box 234 A. –Bernard Prusík mladší sloužil jako voják v Koreji a jinde. Jeho žena je holandského původu, Mary van Hoof naroz. 17. 9. 1943. Bernard se narodil 22. 4. 1940. Mají spolu dvě děti. Dcerka Lisa Prusíková je narozená 3. 3. 1965, synek Daniel 9. 3. 1966. Bernard Prusík mladší je náruživým a velmi úspěšným hráčem basketballu a Bernard starší zase vášnivým nimrodem. –Druhým synem Bernarda staršího je Dennis. Narodil se 22. 8. 1949 a je studentem.
Třetím synem Adolfa Prusíka je Norman. Narodil se 17. 6. 1916. Oženil se s Genevieve roz. Peebles 3. 1. 1921, která je irsko-skotského původu. Bydlí v Shawano 29, East Highway. Norman Prusík se svou ženou měli dlouho restauraci v Shawano, které má asi 7 000 obyvatel. Nyní, po prodeji tohoto podniku, je zaměstnancem mlékárny. Jeho velkou láskou je malířství. Již několikráte pořádal i výstavu svých obrazů s úspěchem. Norman má tři děti. Nejstarší je dcera Judita nar. 29. 12. 1940, provdaná v Shawano jako Guetschowová. Bydlí tam ve West Richmond Street. Má dvě děti. Dcera Julie Lynn Guetschowová je narozena 1. 2. 1961 a syn Wayne Kenneth 28. 10. 1963. Druhým dítětem Normana je syn Kenneth Prusík. Narodil se 28. 3. 1943, studoval na universitě v Madison, ale brzy se rozhodl, že vstoupí do katolického řádu v městě De Soto na řece Missisipi. Tam pobyl několik let. Nyní pracuje v hotelu v městě Green Bay. Je svobodný a zdá se, že se nemíní vůbec oženit. - Třetí je dcera Linda Prusíková. Narodila se 9. 7. 1952.
Posledním synem Adolfa Prusíka a jeho ženy Otylie je Elmo Prusík. Narodil se 30. 9. 1923. Je soustružníkem a bydlí v městě Hartford u Milwaukee, Wheelock Avenue 742. Jeho ženou je Geraldina Acettová, narozená 5. 4. 1929 v Italii. Mají spolu dvě děti. První je dcerka Kateřina, naroz. 23. 4. 1952, druhý je synek Alan Prusík, nar. 17. 3. 1958. To je tedy výčet všech potomků Adolfa Prusíka, nejstaršího, žijícího Prusíka na světě. Jméno Prusík přetrvává tedy po něm v dosti početném stavu, i když jeden, Ronald, v tak mladém věku tragicky ukončil svůj život.
Druhým dítětem, které dospělo manželům Josefu a Kateřině Prusíkovým na farmě Waukechon, nedaleko městečka Shawano, byla dcera Emma. Narodila se tam 25. 10. 1892 a provdala se za strojníka Jiřího Boehlera, německo-polského původu. Emma často s láskou vzpomíná na své rodiče. Nejdříve bydleli v domku z drnů, škola, lékař – daleko – nikde. Později však, když se americký venkov již zcivilisoval a přibývalo usedlíků, mohla se už dostati do škol. Rodiče nikdy na jejím vzdělání nešetřili. Naučila se i hře na klavír
a zpěvu a zpívávala při bohoslužbách v kostele. Emma Boehlerová, rozená Prusíková žije se svým mužem pensistou v městě Milwaukee ve státě Wisconsin, 4481, 44 th Street. Emma má tři děti. Jsou to: syn Jiří Boehler narozený 8. 7. 1922. Je úředníkem v loďařské společnosti. Bydlí také v Milwaukee 3871, 56 th Street. Předměstí Milwaukee, kde žije, je Greenfield. Má dvě děti, syna Ronalda nar. 7. 6. 1949 a Rusela nar. 22. 4. 1955. – Druhým dítětem Emmy Boehlerové, roz. Prusíkové je dcera Dorota. Narodila se 11. 10. 1925 a provdala se za kovodělníka Waltera Bombera. Žijí spolu také v Milwaukee 3/4 milionovém městě na severu USA. Adresa je 3314, 91 th Street. Mají dvě děti. Dcera Marie je narozena 3. 10. 1950 a druhá Diana Louisa nar. 26. 12. 1961. -Třetím dítětem Emmy Boehlerové dcery hodyňského rodáka Josefa Prusíka, je dcera Bernica. Nejdříve se provdala za úředníka Franka a po jeho brzké smrti za dělníka Edenhofera. Narodila se 9. 3. 1927. Z prvního manželství má dvě děti. Syn James (Jakub) Frank narodil se 16. 12. 1950 a druhý syn Jan Frank v roce 1953 . Z druhého manželství narodila se dcerka Zuzana Edenhoferová 7. 2. 1963. Bydlí v Milwaukee, 3127, 80 th Street. Bernice pracuje v kanceláři.
Třetím dítětem Josefa a Kateřiny Prusíkových byla dcera Kateřina. Narodila se na farmě svých rodičů u Shawano 25. 11. 1895. Provdala se v roce 1918 za elektrotechnika Karla Radtkeho, který v mládí žil v Kalifornii. Později vybudoval si Karel Radtke pěkný samostatný, elektrotechnický podnik v Shawano. Byl to vážený a oblíbený, velmi pobožný člověk. Kateřina, vdova po něm, bydlí v Shawano 201, Richmond Street ve svém pěkném domku se zahrádkou. I ona ráda s vděkem vzpomíná na svůj český původ a své rodiče. Bohužel ani ona, ani její sestra a bratr již češtinu příliš neovládají a tím méně jejich potomci. Kateřina Radtkeová, rozená Prusíková, měla jako její sestra Emma [sic; Emma má tři děti], také čtyři děti.
Nejstarší syn Kateřiny, Karel Radtke narodil se 20. 6. 1918 a zdědil podnik po svém otci. Má osm dětí. Nejstarší je Kenneth Radtke, nar. 9. 6. 1941, druhá je dcera Kateřina nar. 17. 4. 1943. Je provdána Zaddacková v městečku New London ve státě Wisconsin 319, Wisconsin Avenue. Má synka Scotta nar. 8. 4. 1963. - Další děti Karla Radtkeho jsou: syn Billy nar. 18. 1. 1945, Tommy nar. 16. 2. 1948 a Donny nar. 25. 3. 1949. Dcera Marie nar. 23. 8. 1950, Petr nar. 23. 6. 1959 a poslední dcerka Karolina Radtkeová nar. 17. 2. 1961. Druhým synem Kateřiny Radtkeové narozené Prusíkové je Milton. Narodil se v Shawano 21. 12. 1926, tam také bydlí a má dvě děti. Synek Richard nar. 3. 11. 1959 a dcerka Eliška naroz. 7. 2. 1962. Synek Michal zemřel jako tříletý. Dcera Kateřiny Radtkeové Beatrice nar. 20. 3. 1933 provdala se za strojníka Bane. Bydlí s ním v městě Mineapolis na řece Missisipi, 5601, 12 th Avenue. Mají spolu šest dětí. Je to syn Pavel nar. 17. 6. 1955, dcera Juliana, nar. 22. 5. 1956 a Marie nar. 17. 6. 1957, pak zase syn Josef Bane nar. 17. 9. 1958, dcera Anna nar. 22. 4. 1963 a konečně opět syn Tommy nar. 23. 10. 1964.
Jak je z dosavadního přehledu vidět, rodí se v USA dětí hodně. Posledním dítětem Kateřiny Radtkeové, rozené Prusíkové je dcera Marie, narozená 10. 2. 1938. Je provdaná za veterináře Fischera. Mají dvě dcerky. Laura je narozena 16. 1. 1963 a Marie 4. 9. 1965.
To jsou tedy potomci Josefa Prusíka z Hodyně, který se odtamtud vystěhoval do Ameriky téměř před sto lety. Není jich málo, ať se jménem Prusík či s mnoha jinými. Je to celkem 70 lidí. Nikdo z nich již nezná řeč svých českých předků. Ke svému českému prapůvodu se však všichni hrdě hlásí.
Josef Prusík z Hodyně nebyl sice prvním Prusíkem, který se přeplavil přes Oceán, ale byl prvním členem našeho rodu, který se tam trvale usadil a zanechal po sobě četné potomky v Novém světě.
Třetím synem Matěje Prusíka a Anny roz. Fakanové v Hodyni, byl Václav. Narodil se 13. 8. 1853. Až do roku 1889 pomáhal doma na statku svému bratru Vojtěchovi, který po předčasně zemřelé jejich matce v roce 1867 převzal rodný grunt. Svou ženu našel si v blízkých Kozojedech. Byla to Josefa Smolíková nar. 28. 2. 1854 v Holovousech. Později se přestěhovala se svými rodiči z této vesnice do Kozojed č. 35.
Grunt č. 18 a po přečíslování číslo 35 v Kozojedech, nazýval se kdysi „Adamovský". Již v roce 1686 hospodařil zde Jan Kotas. Zde působili Kotasové až do roku 1873. Poslední hospodář Martin Kotas pustil se v první polovině XIX. století do riskantního průmyslového podnikání. Tehdy se budovaly počátky průmyslu na Radnicku a zvláště v Břasech a to zlákalo i mnohé zemědělce. Bohatý žid Starck měl však mnohem víc peněžních prostředků, průbojnosti a bezohlednosti, takže brzy peníze, které vložili rolníci do nového podnikání, přišly v niveč. Tehdy také Kotasové zadlužili svůj grunt, takže v roce 1838 syn Martina Kotasa, Jan, měl již pasiva na 2500.- zlatých a byl dán pod kuratelu. On a jeho tři sourozenci se vystěhovali do USA. V usedlosti č. 35 v Kozojedech narodila se v roce 1826 Josefa Kotasová, která se provdala v roce 1843 za sedláka Václava Prusíka do Výrova. Její sestra Kateřina nar. 1837 žila pak již následkem dobrodružného podnikání svého otce ve stísněných poměrech. Proto, když se provdala za Jana Plačka z Rakolusek, raději se s ním vystěhovala do USA. Tam měli četnou rodinu a zvláště jeden jejich syn, Emil Plaček, stal se významným a úspěšným občanem a podnikatelem ve státě Nebrasce ve Spojených státech severoamerických. Další Marie Kotasová byla provdána Kosová v Bučku. Když hospodářství Kotasů tak upadlo, zakoupil je Václav Prusík z Výrova, manžel Josefy Kotasové. Stalo se to 29. 1. 1873 a ještě ten rok na podzim 12. 11. 1873 povolil Václav Prusík z Výrova vklad vlastnického práva Smolíkům. Sem se pak tedy přiženil v roce 1889 Václav Prusík z Hodyně. Václav byl výborným hospodářem, dlouho byl starostou Kampeličky a sboru hasičů. Také jeho žena Josefa,
roz. Smolíková byla velmi přičinlivá. Václav Prusík a Josefa měli tři děti. Nejstarší je dcera Marie narozená 24. 2. 1890. Byla nejdříve provdaná krátce jako Šourová, a později Šustová. Druhý je syn Václav Prusík. Narodil se 26. 7. 1893, převzal grunt v Kozojedech a zemřel 7. 11. 1961. Třetí dítě Václava Prusíka z Kozojed je Jaroslav. Narodil se 11. 4. 1897 a přiženil se do Bujesil č. 18. Josefa Prusíková, roz. Smolíková zemřela 19. 5. 1921. Její muž Václav Prusík dosáhl vysokého věku a když mu chybělo 15 dnů do devadesáti let, zemřel v Kozojedech 28. července 1943. Byl tam pohřben za veliké účasti občanstva městečka i širokého okolí.
První dítě Václava Prusíka, rodáka z Hodyně a usazeného v Kozojedech, byla dcera Marie. Narodila se 24. 2. 1890. Poprvé provdala se za řezníka Šouru z Plané. Toto manželství bylo krátké, když její muž tragicky zemřel. V roce 1927 se provdala po druhé za úředníka drah, Františka Šustu, tehdy již vdovce. Šusta měl z prvního manželství syna. Marii Šustové narodil se 13. 2. 1928 syn Václav. Marie Šustová ovdověla v době, kdy její syn studoval, ale přece jen s velkými obětmi se jí podařilo, aby Václav dokončil práva. Bydlí v Praze 7, Kostelní 24. Má synka Petra nar. 5. 3. 1954. Jeho matka Marie bydlela s ním. Zemřela 29. března 1968.
Druhým dítětem Václava Prusíka z Kozojed byl syn Václav. Narodil se 26. 7. 1893 a po otci převzal rodný grunt č. 35. Za manželku vzal si velice přičinlivou ženu, rodačku z Kozojed, Boženu Volínovou, nar. 19. 6. 1901. Václav byl výborným hospodářem a v obci oblíben. Po sedm let byl starostou Kozojed, v letech 1922 až 1928. Za jeho éry postavila se v obci měšťanská škola, zřídil se lékařský obvod, vystavěla cihelna a byl vybudován pomník padlým z první světové války. Ke konci života stal se zádumčivým a 7. 11. 1961 se doma oběsil. Jako poslední z celé obce, zapojil své hospodářství do JZD. Václav Prusík se svou ženou Boženou v Kozojedech, měli dvě děti. První je dcera Zdeňka nar. 12. 10. 1922. Provdala se za kozojedského rodáka Rudolfa Špirka. Jeho rodiče měli v Kozojedech hostinec. Rudolf Špirk je dnes vedoucím pivovaru v Litoměřicích a tam také bydlí se svou ženou Zdeňkou, Lidická ulice 15. Špirkovi mají dvě děti. Milan je narozen 2. 9. 1947 a dcerka Zdeňka Špirková je narozena 24. 3. 1954. — Druhý je syn Václav Prusík. Narodil se v Kozojedech č. 35 dne 29. 1. 1928. Po svém otci převzal grunt a je členem JZD. Manželkou jeho je Alena roz. Helebrantová z Hlinců u Kralovic 8. 1. 1931. Václav Prusík s Alenou mají tři děti. Dcerka Alena je narozena 19. 4. 1958, syn Václav 16. 9. 1960 a nejmladší Libor je narozen 25. 6. 1964. Prusíkovi v Kozojedech jsou velmi přičinliví lidé, vystavěli si pěkné nové obytné stavení a v obci jsou oblíbeni tak, jako byl jejich děd i otec.
Třetím dítětem Václava Prusíka z Kozojed je syn Jaroslav Prusík narozený 11. 4. 1897. Jaroslav byl dosti dlouho doma. V roce 1929 přiženil se do Bujesil. Vzal si tam za
ženu Marii Mudrovou narozenou 24. 4. 1895. Mudrové tam měli hostinec a velmi slušné hospodářství. – Narodili se jim syn a dvě dcery. Nejstarší je Marie, narozená 16. 6. 1930. Je provdaná za Václava Malečka, dnes člena JZD v Bujesilech č. 27. Mají tři chlapce. Vladimír Maleček je narozen 14. 10. 1952 a dvojčata Jaroslav a Václav nar. 23. 8. 1958. - Druhá dcera je Zdeňka. Narodila se 9. 4. 1932 a provdala se za Josefa Volína v Kostelci nad Mží č. 6. Mají dvě dcerky, Zdeňku narozenou 1. 9. 1958 a Alenu narozenou 17. 11. 1959. Také oni jsou členy JZD. - Nejmladším dítětem Jaroslava Prusíka z Bujesil č. 18 je syn Václav. Narodil se 3. 4. 1935. Oženil se s Věrou Šubrtovou nar. 14. 6. 1942 v Hlincích. Mají spolu dcerku Vendulku nar. 10. 3. 1964. Václav Prusík byl dlouho skupinářem JZD. Má ještě dceru Danu nar. 22. 4. 1968. Jaroslav Prusík usazený v Bujesilech, rodák z Kozojed, je velmi dobrosrdečný muž. Dlouho byl náčelníkem Sokola a členem místního národního výboru. Ještě nyní doma nezahálí.
Čtvrtým synem Matěje Prusíka z Hodyně byl František. Narodil se tam 14. 3. 1857. S podporou svého strýce, Blažeje Prusíka, vikáře u sv. Víta v Praze, vychodil dvouletou obchodní školu. Pak sloužil na vojně u dragounů v Klatovech. Byl při okupaci Bosny v roce 1878 a rád vyprávěl jak v třeskuté zimě o Hromnicích jel na koni z Klatov až do Bosny. Později ho osud zavál do Loun, kde dostal zaměstnání ve Walterově cukrovaru a tam se stal hlavním skladníkem. Manželkou jeho stala se Marie, roz. Fricová. Narodila se 16. 11. 1873 v Úlovicích u Loun. Její otec, rolník Josef Fric zanechal v pozdějším věku hospodaření, postavil v Lounech, Prokopově ulici č. 490, jednopatrový domek, kde pak bydlil do smrti i se svou provdanou dcerou. František Prusík měl jediného syna Josefa. Ten se narodil 18. 6. 1895 v Lounech a byl úředníkem tamní spořitelny. Vzal si za manželku Marii Pišoftovou, dceru sedláka z Lenešic, narozenou 17. 4. 1907. František Prusík a s podivem, ani jeho syn Josef neudržovali však žádný těsný styk s rodinou Prusíků ani s rodištěm Hodyní. František Prusík zemřel v Lounech 1. 8. 1941, bylo mu 84 let. Jeho žena Marie i přes svou slabou tělesnou konstrukci a časté marodění, dožila se osmdesáti let. Zemřela 6. 5. 1953.
Josef Prusík se svou ženou Marií v Lounech měli dvě děti. Jeho syn Jiří Prusík narodil se 27. 8. 1935, stal se lesním inženýrem. Lásku k lesům a zvěři zdědil po svém otci, neboť jeho otec byl vášnivým nimrodem a dlouholetým členem mysliveckých spolků. Inženýr Jiří Prusík vzal si za manželku Helenu Fišerovou roz. 16. 12. 1942 v Senkově u Loun. Bydlí spolu v Lounech, Prokopova ul. 490, ale děti zatím nemají. Druhé dítě Josefa Prusíka a jeho ženy Marie, je dcera Jana. Narodila se 14. 3. 1939, je provdaná za stavebního technika Josefa Dragouna, rodáka z Vrbičan. I tito manželé bydlí v domě svých rodičů - Prusíků. Jana Dragounová, roz. Prusíková
má dva chlapce. Josef Dragoun nar. 28. 8. 1961 a Jiří narozený 11. 7. 1964. Jana Dragounová je úřednicí podniku Elektroporcelán v Lounech. -Josef Prusík zemřel náhle v Lounech 12. 1. 1960. Byl všude velmi oblíben.
Posledním synem Matěje Prusíka z Hodyně byl Jan. Narodil se 25. 5. 1859. I jemu na cestě k lepší existenci pomáhal jeho strýc vikář Blažej Prusík. Když však mu škola příliš nešla, byl dán na učení do tiskárny. Vyučil se toto řemeslo, ale neprospívalo mu zdravotně. Pak se dostal k finanční stráži, sloužil v Hrádku nad Nisou, v Žitavě a v Oldřichově a nejdéle působil u pohraničního celního úřadu Königshahnu (Královci) u Žacléře. Zde byl přes 22 let. Tam se také oženil s Němkou Bertou roz. Pietschovou nar. 16. 5. 1873 v Hrádku nad Nisou. Jan Prusík byl neobyčejně dobrosrdečný. K němu mohl přijíti kdykoliv kdokoli a byl přátelsky přijat a pohoštěn. Jeho žena Berta byla také hodná žena, ale češtině se nikdy pořádně nenaučila. Přesto však jejich syn Karel zůstal zachován českému národu. Nebývá tomu tak vždy, když matkou je Němka. Na rozdíl od svého bratra Františka, který žil v Lounech, Jan se rád a často stýkal se svými bratry i jinými členy rodu Prusíků a do Hodyně, svého rodiště vždy rád jezdil. Na pensi odešel do Chrastavy, v nemoci pak pobýval často v Praze u syna, kde zemřel 26. 10. 1937 a je pochován na hřbitově Malvazinky v Praze. Jeho manželka Berta zemřela tentýž rok, také v Praze, 31. 8. 1937. Jan Prusík, se svou ženou Bertou měli syna Karla. Narodil se 12. 8. 1898 v Žitavě. Dcerka Marta narodila se jim v Königshahnu, byla to roztomilá holčička, ale zemřela již ve věku pěti let. Karel Prusík vyučil se nejdříve zámečnictví. Za světové války byl u námořnictva. Po první světové válce vystudoval na městské technické škole v Děčíně a byl zaměstnán u různých podniků. Delší čas byl ve Škodovce, také u firmy Walter v Jinonicích, Telegrafii v Praze a nejdéle u Jednotného času v Praze a naposledy u firmy Navika. Byl mu propůjčen tovární titul inženýr. První jeho ženou byla Němka Marie Dörreová, nar. 11. 7. 1901 v Děčíně. S tou se rozvedl. Druhou jeho ženou byla Anastazie Sejkorová naroz. 25. 8. 1896 v Újezdě u Nového Bydžova. Zemřela 19. 8. 1949 na rakovinu v Praze-Smíchově, U Nikolajky, kde až do smrti inž. Karel Prusík bydlel. Třetí jeho ženou stala se Marie Laksarová narozená 7. 8. 1904 v Litětinách u Pardubic. Ta dnes žije jako vdova v Praze-Smíchově, Černý vrch, ul. Frant. Šrámka 14. Karel Prusík neměl z žádného manželství děti. Zemřel 11. 8. 1961 v Praze.
To byla stručná historie života a osudu všech potomků Matěje Prusíka, který se narodil v roce 1818 za doby roboty ve Výrově a usadil se v roce 1843 v Hodyni. Zanechal po sobě 147 potomků, z toho je dnes 19 mrtvých. Z celé větve výrovské má také odnož hodyňská největší počet členů rodu se jménem Prusík, - Mnoho jich ovšem žije dnes v Americe, hlásí se sice tam ke svému prapůvodu, ale nikdo z nich již češtinu nezná. V Hodyni samotné žije dnes již jen jeden člen rodu našeho, ovšem s jiným jménem.
Je zajímavé, že v místech, kde žili zakladatelé nebo zakladatelky různých odnoží větve výrovské, setkáváme se tam stále ještě s mnoha jejich členy. Ovšem málokde jsou tam již osoby se jménem Prusík. Jde o Horní Břízu, Výrov či Kostelec nad Mží.
Ze všech dvaceti Prusíků, kteří dnes žijí jako potomci odnože hodyňské, je jich 11 v USA. Jediný z nich, Ervín Prusík, který se tam dostal až po druhé světové válce, ovládá češtinu.
Odnož Výrov II - větve Výrov
Potomci Václava Prusíka, sedláka z Výrova
1822-1892
Sedmým dítětem Vojtěcha Prusíka, rychtáře ve Výrově, který sem přišel v r. 1803 ze Sedlce, byl syn Václav. Narodil se ještě v dobách roboty 7. 9. 1822 ve Výrově č. 18. Usedlosti, kde se narodil, říkalo se od pradávna "u Boudů" a jeho matka Anna, roz. Fenclová, byla také potomkem prvního Boudy, který v roce 1610 se ujal hospodaření na tomto statku.
Václav Prusík, ačkoliv neměl příležitosti navštěvovati vyšší školy, přece jen nabyl dosti značného vzdělání. Četl hospodářské listy, odborné knihy i mnoho jiného poučného, co mu jeho bratr vikář Blažej z Prahy posílal. Když jeho otec Vojtěch zemřel v roce 1841, stal se mu poručníkem jeho švagr Vojtěch Karez z Horní Břízy. Brzy však se oženil. Našel si nevěstu v městečku Kozojedech. Byla to Josefa Kotasová z tamní usedlosti č. 35, narozená 20. 9. 1826. Její otec Martin Kotas narodil se 18. 10. 1795 a zemřel na výměnku u své dcery ve Výrově 12. 7. 1879. V té době totiž statek v Kozojedech už Kotasům nepatřil. Byl již předtím silně zadlužen a prodán manželům Smolíkovým, ale v roce 1889 opět se tam dostal člen našeho rodu, Václav Prusík z Hodyně. Také matka Josefy, Marie Kotasová zemřela ve Výrově. Narodila se jako Píplová v Kozojedech 29. 1. 1802 a zemřela 22. 2. 1882. Ve svatební smlouvě z 28. ledna 1843 mezi Václavem Prusíkem a Josefou Kotasovou je tato úvodní věta, jejíž duch se pak opravdu v životě novomanželů zcela naplnil: „Slibujou sobě nastávající manželé Václav Prusík a Jozefa Kottas až do smrti věrnou a upřímnou lásku.“ Za dva dny po této svatební smlouvě, uzavřené na Metternichově panství v Plasích, oženil se Václav Prusík s Josefou Kotasovou. Stalo se to 30. ledna 1843.
Ještě před rokem 1848, kdy byla zrušena robota a nastalo jiné politické uspořádání v obcích i okrese, byl Václav Prusík rychtářem ve Výrově. Tak jako před ním jeho otec Vojtěch Prusík a předchůdci. Na statku "u Boudů" bývala od pradávna rychta, jak jsme to vylíčili již na straně 20. Od roku 1850, když byl utvořen okres Kralovice a v obcích byli starostové již voleni a ne jak předtím, rychtáři jmenováni, stal se Václav Prusík prvním voleným starostou Výrova. Byl jím až do smrti a po něm i syn Vojtěch až do roku 1912, kdy statek prodal.
Václav Prusík se svou ženou Josefou měli jedenáct dětí. Byli to: Nejstarší byl syn Blažej, narozený 1. 1. 1844. Stal se profesorem filologie, hlavním jeho působištěm byly Klatovy a zemřel 15. 10. 1912 v Praze. Druhý byl syn František nar. 24. 11. 1845. Také on se stal profesorem filologie, v níž zvláště proslul a zemřel 7. 6. 1905 ve Stupčicích u Tábora. Třetím dítětem byla dcera Josefa. Narodila se 28. 2. 1848, provdala se za sedláka Matěje Urbánka do Lednice, kde zemřela 28. 4. 1924. Druhá dcera
byla Marie, narozená 29. 7. 1851. Provdala se za sedláka Josefa Koukla do Bílova, kde zemřela 6. 2. 1908. Třetím synem byl Václav Prusík narozený 2. 1. 1854. Stal se magistrátním úředníkem v Praze, kde zemřel 16. 9. 1915. Šestým dítětem byl syn Vojtěch narozený 3. 4. 1856, převzal po otci rodný grunt, který však v roce 1912 prodal a zemřel u své dcery ve zněmčené obci Kolešovicích 15. 3. 1920. Třetí dcerou byla Anna. Narodila se 15. 12. 1858, provdala se za Josefa Kouru, sedláka v Bílově, kde zemřela 14. 12. 1935. Po ní se narodila dcera Veronika 24. 11. 1861. Byla provdána za rolníka Josefa Valentu ve Výrově a tam zemřela 5. 11. 1936. Pak se narodil syn Josef 27. 2. 1863. Byl celním úředníkem a zemřel 8. 8. 1940 v Praze. Poslední dcerou byla Barbora narozená 27. 11. 1865, provdaná za živnostníka Waltera v Klatovech, kde zemřela jako nejstarší ze všech sourozenců 29. 5. 1958. Poslední byl syn Antonín, narozený 19. 2. 1869. Byl nejmladší a nejdříve zemřel. Původně byl u finanční stráže, krátce jako ženatý měl živnost v Příbrami, kde zemřel 16. 4. 1899.
Byla to tedy neobyčejně četná rodina a starostí více než dost. Jistě by to bývalo způsobilo rozpadnutí statku, kdyby se nebyl vyskytl zachránce v nejstarším sourozenci. Byl to Blažej Prusík. Ten v době, kdy se posílali hoši na studie, byl již vikářem metropolitního chrámu sv. Víta v Praze. Tento kněz uvolil se některé hochy, své synovce, přijmouti do svého opatrování ve studiích. A tak čtyři synové odešli z domova a vystudovali v Praze. Byli to Blažej, František, Václav a Josef. Poslední Antonín vystudoval alespoň částečně v Klatovech a hospodářství zůstalo synu Vojtěchovi.
Václav Prusík byl na svou dobu velmi pokrokovým hospodářem. Nepomohly mu k tomu jenom odborné spisy, které pilně četl, ale také cenné rady jeho pražského bratra Blažeje. Václav Prusík byl prvním zemědělcem ve Výrově a širokém okolí, který začal sekati obilí kosou místo srpem. Již za jeho života vysadilo se ve Výrově mnoho ovocného stromoví, uváděly se v život nové hospodářské stroje. Nepůsobil však tento sedlák jen blahodárně v obci, ale i v okrese, neboť byl také dosti dlouho členem okresního výboru v Kralovicích. Mnoho jeho dobrých nápadů se uskutečnilo.
Velké neštěstí Václava Prusíka stihlo, když zemřela ve svých jednapadesáti letech jeho žena Josefa. Bylo to 25. 5. 1877. V té době jeho syn Vojtěch byl na vojně a všechna tíha starostí o rodinu a hospodářství ležela jenom na něm. Jeho dopisy, které se zachovaly, svědčí o lásce k rodičům a celé jeho rodině a také k celému širokému okolí.
Krásný je na příklad jeho dopis o smrti maminky Anny Prusíkové roz. Fenclové. Narodila se ještě za panování císaře Josefa II. v roce 1785 a zemřela 6. ledna 1859. Opravdu vážně churavěla jen dva dny. Dopis ze 16. ledna 1859, adresovaný jeho bratru vikáři Blažejovi do Prahy, začíná
takto:
„Nejmilejší pane bratře!
Oznámil jsem Vám předešle v krátkosti zprávu zajisté neočekávanou, totiž čas úmrtí drahé matičky naší, připověděl jsem pak Vám, že Vám budoucně obšírněji psáti o tom budu, poněvadž více času k tomu jsem neměl, jelikož jsem chtěl sám tímto krátkým listem jenom v známost uvésti, kdy a který den pohřeb naší drahé matičky provázeti budeme a protož Vám to musím tehdy obšírně vypsati, neboť mé jaksi neobyčejně truchlivé a smutné srdce ustavičně k tomu nabízí, abych Vám o tom co nejrychleji zprávu dal, snad doufá ve Vás, jakožto nejvěrnějším a nejúpřímnějším příteli po Bohu na tomto světě polehčení dojíti a protož slyště:
Bylo to právě dne 5. ledna ráno, když jsem naši milou matku, ze sedničky do naší sednice jak to obyčejně bývalo, odvedl a usadil a na něco neobyčejného já ani ona ani žádní jiní, nepomysliv, ubíral jsem se zase, jako obyčejně po prácech svých a ona pak ještě sama mně pravila, abych jenom po práci šel, že se ještě nějakou chvíli modliti bude. Na to já odešel. Přijdu pak po nějaké chvíli opět do sednice a ona seděla u kamen. Manželka má jí předložila snídani a ona se ještě s tím naším nejmenším chlapcem Vojtěchem nasnídala a vyrážela, neboť ten byl její největší miláček. A tak toho nejmenšího zlého znáti na sobě nedala.“
V dopise dále líčí Václav Prusík krátký průběh nemoci své maminky a její smrt, která nastala druhého dne. Píše dále o pohřbu a líčí svou tesknotu, když zůstal po odjezdu svých sourozenců a přátel samoten a vzpomíná na svou zemřelou matku těmito slovy: „A tak odebrav se zase zpátky do města tam pak všechny přátele a známé a sousedy dle obyčejného pořádku slušně poctiv, konečně s bratřími a sestrami svými domů se odebrav, kdežto oni ještě přes dvě noce u nás pobyvše konečně domů se odebrali a takto zůstav opět samoten, doma velice teskliv a truchliv jsem byl. Při každém pohlédnutí na místo, na kterém drahá matička naše sedávala, vždy jakoby mě do srdce bodnulo a říkalo ach, drahá matičko má, kéž by si zde ještě byla...“ A tak šel-li jsem do chléva neb do stodoly neb vyšel-li jsem na pole, všude se mnou stanula, jak z úrody radost mívala a o vše se nejlépe starala. Kdybych s Vámi, pane bratře, mluviti mohl a Vám zde všechnu tu mou bolest vypověděti mohl. S tím uzavírám a končím list můj, Vás srdečně ode všech zde bydlících i přátel uctivě pozdravuji a líbám a dobrého zdraví přeju.“
Václav Prusík, otec jedenácti dětí ještě za svého života kromě nejmladší dcery Barbory, provdal dobře všechny ostatní. Velikou starost měl také o to, aby dobře vystudovali jeho synové a našli si slušnou životní existenci. Zemřel na výměnku na t. zv. zauzlení střev 11. 2. 1892 ve Výrově. Ve svém mladém věku zažil ještě robotu i zaostalejší hospodaření na venkově, na konci života viděl již rychlý vzestup našeho národa a nové modernější hospodaření. Svým životem a dílem k tomu všemu vydatně přispěl.
Prvním dítětem Václava Prusíka a jeho ženy Josefy, roz. Kotasové ve Výrově byl syn Blažej. Narodil se 1. 1. 1844. Byl druhým synovcem vikáře Blažeje Prusíka v Praze, který k němu přišel do Prahy a s jeho pomocí vystudoval. Blažej Prusík studoval na pražském staroměstském akademickém gymnasiu od roku 1855 až do roku 1863. Pak studoval na filosofické fakultě Karlovy university a s těmito studiemi byl právě hotov v době prusko-rakouské války v r. 1866. Tehdy se nesnadno cestovalo z Kralovicka do Prahy a jak to bývalo, na to vzpomíná velmi výstižně Blažej Prusík.
Jak cestovali studenti
"Než se začalo jezdit po dráze z Rynholce do Brusky v Praze, a to bylo až od roku 1861, jezdili jsme z domova do Prahy a odtud domů s formany nebo i chodili pěšky. Než jsme se dostali ze Strahovské brány nebo zase do ní, museli jsme míti pas. Domů jsme se dostali jen jednou v roce a to po vysvědčení začátkem srpna. Jindy jsme domů nemohli, neboť mezi svátky bylo prázdno krátké. Planuli jsme touhou po domově právě proto také, že celý rok jsme se domů nedostali. Rodiče jsme viděli o svatém Janě, kdy do Prahy jezdívali. Protože jsme bydlili na Hradčanech na Vikárce, jakmile jsme přinesli vysvědčení, šli jsme hned na Pohořelec hledat tamnější četné zájezdní hospody, kde bychom našli nějaký povoz, jedoucí směrem k Rakovníku. Stávaly tam totiž fůry, které do Prahy přivezly obilí nebo něco jiného. Ranečky jsme měli malé, jen nějaké nejnutnější jídlo. Často jsme zmokli v Rakovnickém lese na kůži a když to nešlo s povozem šli jsme pěšky. Velmi často jsme přišli domů s odřeninami a pryskýři na nohou. Milosrdná hostinská leckde, když jsme promokli, půjčila nám něco suchého šatstva a naše sušila na velkých kamnech v šenkovně. Trvalo to někdy hezky dlouho než uschlo, obloha se vyjasnila a mohli jsme se vydat na další cestu k domovu. Jednu výhodu však takové cestování mělo. Bylo levné.
Cestování dostavníkem bylo již veselejší. Za městem dali se koně do mírného klusu, ale to netrvalo dlouho. Vždyť jeden pár koní musel vydržet na celou cestu. Proto když začala silnice stoupat, kočí slezl s kozlíku a brzy volal do vozu: „Prosím, pánové vystoupnou, tady to jde do vrchu!“ a tak jsme nejen sesedli, nýbrž i podle svých sil zatlačili, aby se mohlo jeti dále. Někdy v dostavníku byla dobrá společnost, jindy zase nebyli spolucestující příjemní.
Nesmírně významná událost nastala pro nás v roce 1861, když koňská dráha z nádraží v Brusce začala také vozit pasažéry. Byla zřízena v roce 1836 až do Lán, odkud vozila výhradně dříví z křivoklátských lesů do Prahy. Teprve v roce 1861 se zrodila šťastná myšlenka voziti také osoby ve zvláštních vozech, omnibusu podobných i se sedadly na střeše. Poslední stanice byl Rynholec. Směrem od Prahy bývali do vozu zapřaženi dva koně za sebou, ku Praze stačil jeden. Nakonec se naše dráha i bez toho jednoho koně obešla. Když jsme totiž dorazili na stanici
„U černého koníčka", která byla za Jenčem 15 km od Strahova, tu se kůň vypřáhl a vůz přirozeným svahem ujížděl ku Praze. Kdykoliv jsme se přiblížili ke stanici, konduktér zabrzdil, vůz se zastavil, pasažéři se vystřídali, načež zřízenci vůz strčili a ten uháněl vesele dále, až na poslední stanici v Brusce zůstal stát."
Takto cestovali ve svých studentských letech Jan a Tomáš Prusík do Horní Břízy, Blažej a František Prusík do Výrova. Později pro ostatní to už bylo snazší.
Blažej Prusík po skončených studiích na universitě stal se suplentem na českých paralelkách při německém gymnasiu premonstrátském v Plzni a to v letech 1866 až 1871. Od 1. 10. 1871 stal se profesorem na gymnasiu v Klatovech a zde působil 34 let. Neomezoval se jen na učitelskou činnost, ale byl i veřejně činný. Jeden čas byl dokonce předsedou pěti spolků a sám vzpomíná, že by mnohem raději byl seděl v každém spolku jakožto prostý člen. Předsedal Literární jednotě, Zpěváckému spolku Šumavan, Hasičskému sboru, Právovárnému měšťanskému pivovaru a Bruslařskému klubu. Z tohoto klubu vytvořil se v pozdějších letech SK Klatovy. Jeden čas byl Blažej Prusík i předsedou Okrašlovacího spolku. Také byl členem obecního a okresního zastupitelstva v Klatovech.
Blažej Prusík patřil mezi spravedlivé, ale velmi přísné profesory. Mezi jeho žáky byl i pozdější slavný lékař Thomayer nebo i básník Jaroslav Vrchlický. Na jeho činnost vzpomíná ve svém románu "Osení" spisovatel Hais-Týnecký. V tomto díle líčí spisovatel život v Klatovech v minulém století a také klatovské studie Jaroslava Vrchlického (Emila Frídy). Píše: "Na latinu, řečtinu a němčinu dostali po Hylmanovi profesora Blažeje Prusíka. Přišel do Klatov z Plzně a stal se jejich třídním, který je měl dovésti až k maturitě. Byl to tuze krásný člověk, vysoký, štíhlý s černým plnovousem. Nikdy se nerozčílil, ale byl velmi přísný. Přišel, zasedl ke katedře, a již se neodtrhl. A jako on, také oni (žáci) seděli v lavicích a odpovídali, když je vyvolával a četli Platona, Sofokla a Horáce. Neklidného ducha Vrchlického tato Prusíkova metoda příliš nebavila."
Když Šmilovský, který byl v těch dobách také profesorem na gymnasiu v Klatovech, napsal svého "Krupaře Kleofáše" podle občana Junga, sběratele starožitností v Klatovech, rozbírali toto dílo studenti poprvé v Prusíkově třídě. Mnoho je vzpomínek na klatovské profesorování Blažeje Prusíka.
Již v Plzni, kde byl Blažej suplentem, poznal svou nastávající družku života Emilii roz. Holou ze Štěpánovic u Klatov. Byla to dcera nájemce tamního Černínského dvora, kde se narodila 10. 4. 1859. - Blažej s Emilií měli svatbu 11. 5. 1881. Z tohoto manželství narodili se syn Bohumil a dcera Blažena, kteří dospěli. Dcera Marie zemřela jako pětiletá v roce 1893 na spálu.
Blažej Prusík byl také jeden čas redaktorem „Klatovských listů“, při jejichž založení byl kmotrem. Za přispění své ženy musil však obstarávati jeden čas i expedici listu a celá tato redaktorská činnost ho stála sto zlatých. Blažej sebral také velké množství písní, které slýchával na poli, také při česání chmele a o obžínkách. Bylo to z kraje plzeňského, Klatovského, domažlického, ale i píseckého, táborského a budějovického. Měl také četnou sbírku lidových jmen pozemkových to jest jak se lidově říkalo některým parcelám polí a luk. Tak na příklad u gruntu Prusíků v Sedlici jmenovala se některá pole a louky takto: na vršíčku, skalice, jezera, za humny, baba, zahrádka, na velkým, za luhem, u jámy, pruchlavice, kamenej, paseka, nebo u luk, na psinách, hranice, za luhem, za poustkou, palouk, mezi jamama, předeství atd.
V letě 1905 odešel Blažej Prusík do pense a protože jeho syn vstoupil ten rok na universitu, kde začal studovat medicínu, odstěhoval se s celou rodinou do Prahy. Zde působil ještě nějaký čas na Vyšším dívčím gymnasiu na Vinohradech. Ve volné chvíli chodil do Zemského archivu a shromáždil velmi cenný materiál o našich předcích, zvláště pokud jde o výrovskou větev. Blažej Prusík zemřel v Praze na Vinohradech 15. 10. 1912 a jeho žena ve stejném dnu a měsíci 15. 10. 1939.
Kardiolog světového jména
Syn Blažeje Prusíka, Bohumil, narodil se v Klatovech 26. 5. 1886. Vystudoval úspěšně klatovské gymnasium. Jeho spolužáci vzpomínali na něj v dobrém, neboť i když byl premiantem, nezapomínal při vyučování ani na ty, jimž to tak nešlo. Ochotně napovídal a dával opisovat. Měl hudební nadání. Tehdy vytvořili si studenti kapelu, v níž Bohumil byl dirigentem. Jeho přítel Václav Talich, který tehdy studoval také na klatovském gymnasiu, byl jen prostým účinkujícím. Později vyměnili si role. Z Talicha stal se nejslavnější náš dirigent a z Prusíka zase slavný dirigent medicíny. Bohumil studoval v Klatovech i se svým bratrancem Blažejem Prusíkem z Výrova a Blažejem Kouklem z Bílova. Také s ním studoval jeho nevlastní bratranec Vojtěch Walter, syn jeho tety Barbory, provdané v Klatovech. Se svým bratrancem Blažejem Prusíkem byl Bohumil Prusík promován v roce 1910 na doktora medicíny. Již za studií vstoupil na první stupeň fakultního pracovníka jako demonstrátor u slavného zakladatele české pathologické anatomie prof. Jaroslava Hlavy. Po promoci působil na několika klinikách a ještě do začátku první světové války prošel dalšími fakultními hodnostmi u prof. Thomayera.
Již v roce 1912, jako šestadvacetiletý mladý lékař dostal se do Anglie. Tam poznal slavné badatele v oboru srdečních chorob, zejména J. Mackenzieho a Thomase Lewise, u nichž v Londýně pracoval. Odtud také v roce 1912 přivezl první elektrokardiograf do Čech a s ním pak začal na klinice pracovat. Dnes si mladí lékaři sotva uvědomí, co to tehdy znamenalo.


V roce 1920 habilitoval se z pathologie a therapie vnitřních nemocí a v roce 1928 stal se mimořádným profesorem Karlovy university. Za pět let nato, v roce 1933 stal se přednostou propedeutické kliniky. V roce 1935 byl jmenován řádným profesorem Karlovy university.
Anglický způsob vědecké lékařské práce našel v Bohumilu Prusíkovi nadšeného přívržence a propagátora. Velká řada vědeckých prací, které vydal, týká se srdečních chorob. Jeho vědecká činnost se však zabývala celou internou. Bohumil Prusík měl tolik světových prioritních objevů, že byl navrhován pro Nobelovu cenu. Příchod druhé světové války zmařil však další toto jednání o tom.
Bohumil Prusík u nás první poznal za živa podle křivky elektrokardiografu infarkt myokardu. Dnes je stěží uvěřitelné, že jsme do té doby tuto diagnosu klinicky u nás neznali. Bohumil Prusík nebyl jen první z našich lékařů, kteří začali za hranice jezdit dále než jen do sousedního Německa, byl také z našich prvních, za kterým začali jezdit vědečtí pracovníci z Francie, Belgie, Holandska i Spojených států a Anglie. Jeho mladší spolupracovník akademik prof. Dr. Josef Charvát řekl o něm toto: "Chci upozornit, že před více než třiceti lety (řečeno v roce 1964) tušil, kam půjde medicína. Tehdy se stonalo a umíralo hlavně infekcemi. A Prusík pojednou začal intensivně a soustředěně studovat cévy. Vypracoval se na světového vedoucího angiologa (nauka o cévách). Dnes mu vývoj dal za pravdu. Už se neumírá na tyf, záškrt, tolik na tuberkulosu, ale na cévy. Totéž platí i pro další Prusíkův zájem, totiž pro gerontologii. Když se jí začal obírat, soudili někteří, že je to podivínství. Dnes je to jeden z hlavních zájmů civilisovaného lidstva. Profesor Prusík byl ozdobou Československé akademie věd. Zanechal dílo, které podstatně usměrnilo náš lékařský vývoj v posledních čtyřiceti letech a které zasáhlo daleko za hranice. Zůstane nesmrtelné."
V září 1961 vyvrcholila životní vědecká činnost profesora Bohumila Prusíka čtvrtým mezinárodním kongresem angiologickým v Praze. Stal se presidentem tohoto kongresu a byl po dobu několika let i presidentem Mezinárodní unie angiologické se sídlem v Paříži. Prof. Bohumil Prusík byl ovšem také čestným členem velikého množství společností a spolků u nás i v cizině. Jeho vědecké úspěchy byly uznávány ve světě a když v roce 1967 mluvil o něm v Praze slavný americký vědec prof. White z Harvardské university, prohlásil otevřeně na přednášce v Purkyňově společnosti, že Prusík patří k nejslavnějším kardiologům světa.
S profesorem Whitem, který byl osobním lékařem amerického presidenta Eisenhowera, zahajoval Bohumil Prusík v mladých letech svou vědeckou dráhu v Anglii a on také byl nejlepším svědkem dalšího jeho rozletu. Proto mají jeho slova takovou platnost.
Bohumil Prusík měl nesčetné množství přátel, také v uměleckém světě. Mezi nejbližší přátele patřili umělci zvučných jmen jako byli Talich, malíř a sochař Obrovský, malíř Otakar Nejedlý a další jiní. Po druhé světové válce jezdil téměř každý rok prof. Bohumil Prusík do Mariánských Lázní a tam byl na aktivním odpočinku, vždy v letě tam ordinoval jako host. Bohumil Prusík se oženil za první světové války s Annou Kotlandovou nar. 1. 1. 1891 v Praze. Z tohoto manželství narodil se syn Bohumil. Nebylo však nejšťastnější a bylo před druhou světovou válkou rozloučeno. Jeho sestra Blažena vedla mu pak domácnost v Praze na Vinohradech, Na Valdeku.
Veliký kus života věnoval Bohumil Prusík nemocem srdce a cév a je ironií osudu, že právě tato nemoc ukončila i jeho život. Dlel tehdy opět v letě ve svých milovaných Mariánských Lázních a připravoval se na cestu do Paříže, kde měl působit ve funkci presidenta Mezinárodní angiologické unie. Již se tam však nedostal, byl raněn mozkovou mrtvicí 6. 9. 1964. Byla to poslední cesta jeho do Prahy, do níž se tolikrát v životě vracíval ze světa, kde přednášel, studoval a odkud přinášel naší medicíně tolik cenných poznatků. Jeho popel je uložen na vinohradském hřbitově v hrobě jeho rodičů.
Jistě není nadsázkou, že prof. Bohumil Prusík byl jednou z největších ozdob našeho prastarého rodu. Sám k němu také vždy lnul a hrdě se k němu hlásil. Tvrdíme, že profesor Bohumil Prusík byl ozdobou rodu a je tomu skutečně tak. Proč? Kdykoliv a kdokoliv z nás Prusíků se představil nebo představuje, vždy snad se setká s otázkou, zda je spřízněn se slavným lékařem Prusíkem. Tak byl všude znám v naší veřejnosti. Ale i v cizině je tomu tak, aspoň v tamních odborných lékařských kruzích. A zdá se, že ani nebyl až do smrti plně u nás doceněn. Stal se sice členem Čsl. akademie věd, byl mu propůjčen k jeho 70. narozeninám Řád práce, ale jistě již proto, jak jméno naší vlasti ve světě proslavil, zasluhoval většího uznání a to právě na těch nejvyšších místech.
Prof. Prusík byl přednostou IV. interní kliniky Karlovy university v Praze, byl volán na koncilia lékařská k nejvyšším představitelům státu jako byl kdysi min. předseda A. Švehla, president Dr. Beneš, president Dr. Hácha i jiní. To však není to nejdůležitější. Hlavní je to, že právem se o něm říká, že posunul naši vnitřní medicinu o celou generaci dopředu a že ji zmodernisoval mezi dvěma válkami jako nikdo před ním a po něm. Ano, Bohumil Prusík, klatovský rodák a člen našeho starého rodu, vzešlého z Plasska, byl zářící hvězdou jeho prvního řádu. Hlavní budova v Konstantinových lázních je pojmenována na památku a počest jeho jménem.
Jediným dítětem jeho byl syn Bohumil. Narodil se 19. 1. 1922 v Praze. Vystudoval gymnasium a pak se věnoval studiu chemie na technice v Praze. Stal se inženýrem. Přes 10 let byl ve Výzkumném ústavu konservárenském, nyní přes 12 let jako
fyzikální chemik podniku ČKD Dukla v Praze. Inženýr Bohumil Prusík se oženil s Janou Vyštejnovou nar. 20. 5. 1931 v Praze. Ta je lékařkou. Pracovala 6 let v Kladenské nemocnici a nyní působí jako odborný rentgenolog na poliklinice v Břevnově. Mají spolu dvě děti. Jitka Prusíková nar. 19. 12. 1956 a Jana nar. 22. 9. 1963. Té však říkají v rodině Zuzka. - Inženýr Bohumil Prusík bydlí v Praze 6, Jaselská 3. Od září 1968 pracuje v Hydrometeorologickém ústavu v Praze.
Druhým dítětem Blažeje Prusíka a Emilie roz. Holé, které dospělo, byla dcera Blažena. Narodila se 31. 8. 1896 v Klatovech. Když se její rodiče přestěhovali do Prahy v r. 1905, vystudovala zde Vyšší dívčí školu. Byla téměř 27 let úřednicí Zemědělské rady a později Svazu zemědělců v Praze. Zůstala svobodná. Když se její bratr, profesor Bohumil Prusík rozvedl se svou manželkou, řídila po řadu let jeho domácnost. Nyní bydlí v Praze 6, Na Dionýsce 14. Ji si pamatuje nesčíslné množství pacientů z ordinace jejího bratra, ale i velké množství přátel Prof. Prusíka, s nimiž se za jeho života také stýkala. Pozůstalost písemnou po svém otci, kterou vždy velmi pietně ošetřovala, byla cenným pramenem pro mnohé, co je v těchto dějinách rodu Prusíků obsaženo.
O českém slavistovi a obhájci Rukopisů
V usedlosti č. 18 ve Výrově nebo jak se říkalo "u Boudů" a kde do roku 1805 bylo číslo 4, narodil se 24. 11. 1845 František Prusík. Ke svému křestnímu jménu pak si v životě přidával vždy Xaver a tak se také jako F. X. Prusík objevuje ve svém vědeckém díle. Jako téměř o dva roky jeho starší bratr Blažej, odebral se i on na studie do Prahy. Bydlil na Hradčanech u svého strýce Blažeje. V roce 1857 začal studovat na akademickém gymnasiu v Praze, v roce 1865 vstoupil pak na filosofickou fakultu Karlovy university, kde se oddal vedle jazyků klasických zvláště horlivě studiu řeči a literatury české a slovanské filologie vůbec. Již v dobách gymnasijních čítal se zvláštní láskou vynikající díla z literatury slovanské a tato jinošská jeho záliba dala později směr i životnímu jeho povolání a spisovatelské činnosti.
F. X. Prusík byl velmi iniciativním člověkem již od mládí. Ještě když dokončoval svá universitní studia přičinil se s několika svými druhy o založení Jednoty českých filologů. Z jeho iniciativy konal se 8. února 1868 ustavující sjezd Jednoty a F. X. Prusík se stal prvním jejím starostou. V době, kdy přednášky na universitě byly stále ještě konány v německé řeči, bylo založení odborového spolku českých studentů filologie, jistě velmi záslužným činem. Od podzimu roku 1868 stal se suplujícím učitelem na českých paralelkách při státním německém gymnasiu v Plzni. Tam tehdy působil již jeho bratr Blažej a velkým přítelem obou bratrů stal se Karel Klostermann, který také tehdy v Plzni vyučoval.


V Plzni poznal F. X. Prusík svou budoucí ženu. Byla to Ludmila Šteffelová nar. 25. 8. 1852. Ludmila byla velmi průbojnou ženou a pomáhala svému muži vydatně v jeho práci, naučila se několika jazykům, překládala z nich a o svých častých cestách do ciziny zanechala pozoruhodné paměti. Přežila svého muže o 20 let a zemřela u své dcery Olgy v Jičíně 1. 11. 1925. Svatbu měli 8. 1. 1872 v Plzni.
Z Plzně odešel F. X. Prusík do Příbrami, kde vyučoval až do roku 1877. Tehdy byl zvolen roudnickou obcí za ředitele nově tam založeného reálného gymnasia. O rozkvět mladého ústavu v Roudnici nad Labem staral se až do roku 1885, kdy se zřekl ředitelského místa a odešel do Prahy za profesora na akademické gymnasium. V těch letech byl pak nejagilnějším a jeho život z vědecké stránky byl tehdy nejplodnější.
F. X. Prusík zúčastnil se bojů o pravost Rukopisů. I když později byl Rukopis Královédvorský a Zelenohorský prohlášen za padělek, přece jen pro náš národ znamenaly mnoho. Rukopisy byly podnětem k velkým dílům Smetanovi, Mánesovi i Myslbekovi. Jakou zuřivostí vyznačoval se tento boj v národě, svědčí o tom historka, kterou zaznamenala Ludmila Prusíková ve svých pamětech. Píše: "Onehdy se dal F. Náprstek (známé Náprstkovo museum) dovézti do Masarykovy vinárny v Pasířské ulici a ptal se: "Jste vy také příbuzný toho darebáka Masaryka?" Vinárník odpověděl, že je jeho bratr a že pan profesor sám sedí za stolem. Náprstek spustil na profesora:"Tak to jste Vy, ten lump, co dělá českému národu takovou ostudu, copak z toho máte?" "Mám z toho sto tisíc," odpoví frivolně Masaryk. Na to mu Náprstek: „Sto tisíc Vám za Vaše lumpárny nikdo nedá, ale hanby z toho máte Vy i národ více než za milion!“
F. X. Prusík byl nadšeným obhájcem těchto starých Rukopisů o jejichž pravosti se ještě v roce 1968 vede zase diskuse a podrobují se novému chemickému setření, které kdysi dokazovalo nespornou jejich pravost. Nejkrásnější vydání Rukopisu Královédvorského s ilustracemi Mánesovými a historickým filologickým výkladem F. X. Prusíka, je pěknou památkou na něj .
Kdysi našel F. X. Prusík v plzeňském museu neznámý rukopis Husovy Postilly. Ten pak upravil a vydal v roce 1887 ve Věstníku královské české společnosti nauk. Kronika o Alexandru Velikém byla z nejkrásnějších staročeských básní. První překlad Alexandreidy pořídil před staletími Ulrich z Eschenbachu. Aby se i českému národu usnadnila četba této nádherné památky staročeské romantiky, upravil ji F. X. Prusík a výkladem opatřil v roce 1896. Tato práce byla vyznamenána carskou akademií nauk v Petrohradě. Za své mimořádné jazykozpytné zásluhy byl F. X. Prusík jmenován v roce 1891 členem Královské české společnosti nauk.
Když probojovala Eliška Krásnohorská a řada jiných uvědomělých českých žen právo na to, aby také české dívky
měly svou samostatnou střední školu, byl F. X. Prusík spolkem Minerva požádán, aby k provedení tohoto nesnadného díla přispěl. Měl již v tom směru mnoho zkušeností, ochotně vyhověl Elišce Krásnohorské, zpracoval Minervě vyučovací osnovu a řídil mladý ústav, který byl toho druhu vůbec prvním ve střední Evropě, od roku 1890 s výjimkou roku 1892, až do roku 1895. Patří tedy F. X. Prusík právem mezi zakladatele našeho dívčího středního školství.
Se svou ženou a často i dětmi cestoval F. X. Prusík hojně po světě. Kromě češtiny a němčiny znal výborně rusky, francouzsky a anglicky. Ze svých cest v Rusku, Rakousko-Uhersku, Německu, Holandsku, Dánsku, Belgii nebo Anglii přivážel vždy velmi mnoho cenného materiálu. Tak na příklad píše o návštěvě Naardenu u hrobu Komenského toto: "Není možno vylíčiti city naše u prostého pahorku, utvořeného z balvanů na paměť našeho velikána. Bylo nám divně u srdce, když jsme zřeli místa kde dokonal šlechetný život svůj, štvaný učenec. V kasárnách pěchoty ukázali nám sklípek, kde našli jeho kosti . Tam teď důstojníci mají pivo. Jaká to profanace! O Komenském v Holandsku vůbec mluví s velikou úctou a v universitní knihovně v Amsterodamu, když slyšeli, že jsme z Prahy, uvítali nás velice přátelsky a snesli vše, co se Komenského týkalo, do archivu, kam jinak nemá nikdo cizí přístup." F. X. Prusík objevil tehdy v Holandsku mnoho zajímavého a dosud neznámého o Janu Amosu Komenském. Do té doby se na příklad nevědělo, že v roce 1662 měl Komenský své knihkupectví v Amsterodamě.
Od roku 1887 až 1899 vydával filologický časopis „Krok“. První časopis s tímto jménem byl založen v roce 1818. Redaktorem byl Jan Svatopluk Presl, jeden ze zakladatelů Národního musea. Třetím časopisem, který měl podobnou vážnost a nesl v záhlaví jméno Krok, byl Prusíkův časopis. Za dvanáct let jeho existence uveřejněné bylo v něm mnoho cenných pojednání, která ještě dnes mohou býti pramenem nových poznatků filologů a historiků.
F. X. Prusík nebyl ovšem jenom vědcem, byl to živý člověk, rád plaval, provozoval cyklistiku i velehorskou turistiku. Styky jeho s vědci i literáty byly rozsáhlé.
V literárním archivu Památníku národního písemnictví v Praze, uložena je jeho korespondence a objevují se zde jména, která byla ve své době páteří naší kultury. Jsou to na příklad dopisy Julia Zeyera, Jaroslava Vrchlického, Svatopluka Čecha, J. V. Sládka, Václava Vlčka, Soběslava Pinkasa, Adolfa Heyduka, T. G. Masaryka, Ignáta Herrmana, je zde i 80 dopisů Elišky Krásnohorské z doby zakládání Minervy, ale i Gabriely Preisové, Zikmunda Wintera, Aloise Jiráska a mnoha jiných.
F. X. Prusík zabýval se také pilně etymologií, rozborem místních jmen a starých nápisů českých. Že urbář Gryspeků z Kaceřova, kteří byli kdysi pány nad našimi předky na Kralovicku, zpřístupnil českým čtenářům, je jeho
dílem. Bylo by toho příliš mnoho, kdybychom se zmiňovali i o cenné korespondenci F. X. Prusíka, kterou měl v minulém století s nejslavnějšími slavisty té doby Jagičem a Miklošičem a mnoha jinými vědci ve světě. Nesporně patřil F. X. Prusík mezi významné české filology. V posledních letech svého života výrovský rodák, F. X. Prusík dosti marodil a nebylo mu ani 60 let, když 7. června 1905 zemřel na rakovinu ve Stupčicích u Tábora. F. X. Prusík měl šest dětí a z nich tři dospěly. Nejstarší byl syn Bořivoj, který se narodil 31. 10. 1872 v Příbrami. Byl hlavním bibliotékářem Universitní knihovny v Praze, překladatelem a diplomatickým úředníkem a zemřel 1. 4. 1928 v Praze. Druhá byla dcera Ludmila, narozená 21. 5. 1876 v Příbrami. Poprvé provdala se za místodržitelského radu Schmatta, podruhé za hoteliera Prokopa na Špičáku na Šumavě. I ona zemřela poměrně mladá 8. 3. 1928. Třetí byla dcera Olga provdaná Schlindenbuchová. Narodila se 2. 11. 1877, žila se svým mužem ve Vlašimi, Opočně a nejdéle v Jičíně, kde je pochována. Zemřela 30. 8. 1953 v Praze.
Vylíčili jsme zdánlivě dlouze, ale přece jen co nejstručněji zasloužilý život a dílo F. X. Prusíka, člena našeho starého rodu. Jemu vděčíme neobyčejně za mnohé, co jsme o našem rodu předtím nevěděli a co jen díky jeho badatelství je nám dnes o našich předcích známo. F. X. Prusík je pochován na olšanských hřbitovech v Praze a veliké podivení budí jeho dosti zanedbaný stav, když právě on je také zařazen v seznamu slavných lidí, pochovaných na tomto hřbitově, vyvěšeném u hřbitovního vchodu. Jistě by si zasloužila jeho památka větší úcty.
Bořivoj Prusík, průkopník slovanských spisovatelů u nás
První dítě F. X. Prusíka, syn Bořivoj, narodilo se 31. X. 1872 v Příbrami. Bořivoj byl prvním vnukem výrovského sedláka Václava Prusíka. Gymnasium začal studovati v Roudnici n/L a když se jeho otec stal profesorem Akademického gymnasia v Praze, dokončil tam studia. Pak studoval na Filosofické fakultě pražské university a také v Mnichově. Za disertační doktorské téma měl dílo slavného německého dramatika, Lessinga. V květnu 1895 byl promován. V roce 1896 stal se volontérem v Universitní knihovně v Praze, kde rychle postupoval. Od roku 1913 do roku 1919 byl vrchním bibliotékářem. Při převratu státním v roce 1918 byl jedním z místoředitelů této slavné instituce. Bořivoj Prusík propagoval jako první v Čechách nové knihovnické metody t. j. desetinné třídění a již v roce 1900 přeložil zahraniční knihu Decimální klasifikace. Dnes ve všech velkých knihovnách je tato metoda zavedena.
Od svých mladých let věnoval se studiu cizích jazyků a začal sledovati vývoj zahraniční literatury. Zvláště se zajímal o literatury ruské a polské, ale i anglickou a francouzskou a německou. Později se stal proslulým překladatelem.
Bořivoj Prusík i obě jeho sestry Ludmila a Olga učili se cizím jazykům již od mládí. Jejich otec F. X. Prusík velmi pečlivě o to dbal, a v jeho rodině se každý den mluvilo jiným jazykem. Pěstovala se němčina, ruština, francouzština a angličtina. Tak již od dětství také Bořivoj nabýval velmi dobrých znalostí cizích řečí. Později se naučil ještě polsky a vše to mu bylo k neobyčejnému prospěchu později v jeho životě.
V universitní knihovně, kde působil, měl výborný přehled o všech literárních novinkách světových a mnohé z nich začal překládat. Universitní knihovnu doplnil velmi důkladně literaturami slovanskými, což jistě nebylo tehdy bez významu za germanisačního režimu. Za svého života přeložil přes 150 románů, přes 300 her a napsal přes 500 článků do různých časopisů jako byl Světozor, Zlatá Praha, Česká revue, Květy atd. Početnost tato byla někdy, pokud se týkalo dokonalosti a přesnosti výrazu, na škodu. Přece však zůstává jeho nesmrtelnou zásluhou, že svými prvními překlady a někdy i zdokonalenými druhými překlady uvedl k nám poprvé díla mnohých spisovatelů, o nichž se později ukázalo, že patří ke stěžejním sloupům světové literatury. K jeho prvním překladům patří Dickensův Klub Pickwicků, Thomase Manna Buddenbrookové, od Boleslava Prusa Grunwald, W. Reymonta Chlopi, trilogie Napoleon od Gasiorowskeho a mnoho jiných z angličtiny, němčiny, francouzštiny a polštiny.
Zvláštní jeho překladatelskou kapitolu tvoří ruská literatura. Bořivoj Prusík přeložil Gogolovu Ženitbu a Revisora, Gorkého Měšťáky a Na dně, Dostojevského Raskolnikova, Tolstého Annu Kareninu, Puškinovu Kapitánovu dcerku, a zvláště všechny nejvýznamnější divadelní hry slavného Antona Pavloviče Čechova.
S Čechovem, touto velkou postavou ruského a světového dramatu, pojilo ho upřímné přátelství. Jeho slavná díla jako je Racek, Ivanov, Strýček Váňa, Tři sestry nebo Višňový sad jsou prvními překlady Bořivoje Prusíka, jimiž byl Čechov uveden poprvé na českou scénu. V Památníku národního písemnictví na Strahově je uložena celá literární pozůstalost Bořivoje Prusíka, jako již před tím se tak stalo s dílem jeho otce. V Leninově knihovně v Moskvě je uchováno na čtyřicet dopisů Prusíkových A. P. Čechovovi z let 1896 až 1904, kdy slavný ruský dramatik předčasně umírá.
Bořivoj Prusík oznamuje Čechovovi, jaký úspěch měly v Praze nebo v Plzni jeho hry. Z této korespondence lze dobře poznat, jak nebylo vždy snadné umístit před šedesáti lety hry, dnes tak proslaveného autora, na české scéně. Tak na příklad v roce 1898 sděluje Bořivoj Čechovovi, že se mu konečně podařilo umístiti Racka na scénu Švandova divadla. Jinde zase sděluje s jakým neobyčejným úspěchem byl přijat v Praze Strýček Váňa.
Bořivoj Prusík nedopisoval si s Čechovem jenom když pobýval v Rusku, ale také když se Čechov léčil ve francouzské Nice. Jindy zase Čechov prosil Prusíka, aby mu zaslal několik fotografií českých lidí, aby poznal jejich fysiognomii. Jindy se zase obrací Prusík na Čechova o radu, jak by bylo možno uskutečnit turné slavné herečky Hanny Kvapilové po Rusku.
Na přelomu století byl Bořivoj Prusík považován u nás za nejlepšího znalce poměrů v polském a ruském divadelnictví. V té době obraceli se na něho často Jaroslav Kvapil, ředitel plzeňského divadla Vendelín Budil nebo Laudová-Hořicová a mnoho jiných. Když bylo v roce 1907 založeno Vinohradské divadlo, stal se prvním lektorem Dr. Bořivoj Prusík. Od roku 1910 byl pak jeho nástupcem K. H. Hilar. V roce 1910 byl Bořivoj Prusík také dramaturgem tohoto divadla, po něm pak Hilar a Dr. Karel Čapek. Svými překlady otevřel Bořivoj tehdejší málo informované české společnosti nový pohled na ožehavé sociální poměry. Jeho nesmrtelnou zásluhou zůstane, že do Čech poprvé uvedl nejzávažnější díla Čechovova a Maxima Gorkého.
Bořivoj Prusík napsal také několik vlastních knih. Jde převážně o povídky sociálního rázu.
Když vznikla Československá republika v r. 1918 opustil Bořivoj své místo v universitní knihovně a vstoupil do diplomatických služeb nového státu, působil stále ve Spojených státech severoamerických, kde byl konsulem v Omaze, St. Louis a naposledy byl jmenován generálním konsulem v New Yorku. Bořivoj byl dvakrát ženat. První jeho manželkou byla Polka Anna roz. Greszynská narozená v Nisku, bývalé Haliči, 20. 9. 1874. Byla také literárně činná pod jménem Dolores Prusíková. Manželství toto bylo v roce 1919 rozvedeno a první žena Bořivojova zemřela 25. 2. 1931 v Sadské. Po druhé vzal si za manželku opět ženu cizí národnosti. Byla to Němka Anna Ecklebenová roz. Winklerová. Pocházela také z Haliče ze Záblatí, kde se narodila 23. 5. 1885. V rodině se jí říkalo Melly. Bořivoj, jak vždy říkal, byl s ní šťasten, ale špatná znalost češtiny její mu působila velké obtíže v jeho diplomatickém úřadě. Po několikaletém působení v USA vrátil se Bořivoj Prusík do Prahy, působil pak ještě na ministerstvu zahraničí, ale brzy zemřel. Příčinou jeho smrti byla rakovina, jako u jeho otce Františka. Zemřel 1. 4. 1928. Jeho druhá manželka se znovu provdala a jako Sládková zemřela za čtyři roky po něm sebevraždou 20. 3. 1932. Oba jsou pochováni na Olšanech. Bořivoj Prusík nezanechal po sobě žádných potomků, ale zůstalo po něm dobré dílo.
Druhým dítětem F. X. Prusíka byla dcera Ludmila. Narodila se 21. 5. 1876 v Příbrami. Odtud se brzy stěhovala s rodiči do Roudnice, kde její otec založil nové gymnasium. Ludmila byla velmi krásnou a inteligentní dívkou. Ušlechtilé rysy její povahy jí neopustily po celý život. Již v mladých letech naučila se velmi dobře německy a francouzsky. Poprvé provdala se za místodržitelského radu Emanuela Schmatta, s nímž žila jeden čas ve Vídni a pak v Praze. Měla s ním dcerku, ale ta zemřela v dětství. Brzy pak také zemřel její manžel a za nějaký čas provdala se opět bez vědomí své matky, za Jana Prokopa. To byl
majitel známého hotelu Špičák na Šumavě. Manželství bylo uzavřeno v Kahýře v Egyptě. Ludmila Prokopová byla duší celého podniku na Špičáku a mnoho slavných lidí, kteří trávili odpočinek v klínu šumavských lesů, vděčně na ni vzpomínali, často i v literárních dílech. Ludmila zemřela tragicky otravou po vytržení zubu, poměrně mladá 8. 3. 1928 na Špičáku. Je pochována v Železné Rudě. Měla tři děti. Nejstarší je Ludmila, narozená 30. 9. 1912. Stala se magistrou farmacie a jejím manželem byl také lékárník Just. Manželství však bylo rozvedeno. Bydlí v Praze Vršovicích, tř. SNB 99. Má jedinou dceru Jarmilu Justovou, narozenou 7. 5. 1941. Vystudovala historii a praehistorii a působí dnes v Archeologickém ústavu v Praze. Může se vykázati již také některými archeologickými objevy na Poděbradsku.


Druhou dcerou je Anna. Narodila se 22. 10. 1914 a je provdaná Ludikarová. V květnu 1949 se vystěhovala z republiky a v září 1950 se dostala do Australie. Má dvě dcery. Danica je narozená 14. 1. 1942 a Michaela Ludikarová je narozena 1. 1. 1948. Dnes mají již všichni australské občanství. Žije v městě Perth na západním pobřeží Australie, adresa její je 66, Flinders Street, Tuart Hill. Město, kde dnes Anna Ludikarová s rodinou žije, je rovina, nejsou zde žádné hory, rostou tam palmy, pomeranče, citrony, ale krásné šumavské lesy kolem Špičáku, kde se narodila, jí tam chybí.
Posledním dítětem Ludmily, Prokopové, roz. Prusíkové, je syn Jan. Narodil se 1. 11. 1915 na Špičáku, odkud po okupaci Sudet musel se svým otcem utéci. Po druhé světové válce se opět ujal řízení hotelu, ale když došlo k znárodnění jeho, působil pak v Praze, Dobříši a zvláště nejdéle v Mariánských Lázních. Zde byl sice považován pro své schopnosti jazykové i organizační za výborného hotelového odborníka, ale jeho činnost pro jeho původ byla mu stále ztěžována. Dnes žije v Mnichově. Dětí nemá. Adresa jeho je: München 8/61, Denninger Strasse, 216.
Posledním dítětem F. X. Prusíka a jeho ženy Ludmily, byla dcera Olga. Narodila se 2. 11. 1877 v Roudnici nad Lab.. V roce 1899 provdala se za Hugo Schlindenbucha, který byl správním úředníkem a na konec vicepresidentem soudu v Jičíně. Žili spolu ve Vlašimi, Opočně a nejdelší čas v Jičíně. U nich také zemřela Ludmila Prusíková, vdova po slavistovi F. X. Prusíkovi. Ta ovšem také časem pobývala u první své dcery provdané Prokopové na Špičáku. Olga Schlindenbuchová měla dva syny. Starší Vladimír je narozený 11. 5. 1901 ve Vlašimi. Stal se komerčním inženýrem a působil v Národní bance řadu let a později ve Státní bance. Bydlí v Praze 5, Košíře, Na Výšině 20. Má tři děti. Jiřina, provdaná Kolavíková nar. 7. 4. 1928 bydlí v Praze - Malešicích, Malešická 397. Má dcerku Evu, nar. 12. 5. 1955. Syn Vladimír Schlindenbuch je narozen 19. 12. 1931, je konstruktérem a bydlí v Praze - Hradčanech, Bašta sv. Ludmily č. 3. Má dva synky. Petra nar. 9. 10. 1959 a Michala nar. 13. 4. 1965.
Druhý syn Vladimíra Schlindenbucha je Svatopluk. Narodil se 12. 2. 1946, pracoval v jemné mechanice a nyní studuje na technice. Bydlí s rodiči v Košířích. Olga Schlindenbuchová, rozená Prusíková měla druhého syna, který dostal jméno po otci Hugo. Narodil se 11. 6. 1907 v Opočně. Vystudoval techniku a po ukončení studií nastoupil jako měřičský úředník do Nového Města nad Met.. V roce 1935 byl přeložen do Frýdlantu, ale po obsazení Sudet byl pak střídavě v Novém Bydžově a v Jičíně. V roce 1945 vrátil se opět do Frýdlantu jako jeden z prvních Čechů. Tam byl přednostou osidlovací komise min. zemědělství. Dožil se pouze 45 let a zemřel na rakovinu žaludku 17. 11. 1952. Měl tři děti. Syn Jan Schlindenbuch nar. 16. 5. 1943 je dnes horníkem a bydlí ve Rtyni v Podkrkonoší č. 616. Má synka Martina narozeného 4. 6. 1966. Druhým dítětem Huga Schlindenbucha je dcera Zuzana, nar. 8. 9. 1946. Je provd. Bangiová, bydlí nyní v Liberci, Leninova 44. Nejmladší syn Pavel Schlindenbuch, nar. 23. 6. 1949 je vyučeným mechanikem ve Škodovce a žije v Hradci Králové. Tyto tři děti ztratily také záhy i matku a tak jejich život v nejmladších letech nebyl vždy nejsnazší. Předčasná smrt Hugova neobyčejně trápila jeho matku Olgu Schlindenbuchovou. Zemřela za necelý rok po něm v pražské nemocnici 30. 8. 1953.
První dcerou Václava Prusíka a Josefy, roz. Kotasové ve Výrově byla Josefa. Narodila se 28. 2. 1848, tedy několik měsíců před zrušením roboty. Ve svých sedmnácti letech ji provdali za sedláka Matěje Urbánka do Lednice č. 12. V usedlosti, kde pak žila, říkalo se odedávna "u Martinců". Josefě Urbánkové, roz. Prusíkové se zvláště v prvních dobách velmi stýskalo a byla potom neobyčejně šťastná, když v Kozojedech se usadil Václav Prusík z Hodyně. Vedle dvora byl statek Urbánkův největší v obci. Již manžel Josefy byl starostou obce a pak zase její syn František a vnuk Josef. Z manželství vzešlo 12 dětí, ale jen sedm jich dospělo. Josefa Urbánková má nejčetnější potomstvo ze všech dětí Václava Prusíka z Výrova.
Děti, které dospěly, byly: Marie naroz. 24. 9. 1871, provdaná Řezáčová v usedlosti "u Hlušíků" v Lednici, kde zemřela 10. 4. 1924. Druhá byla Anna nar. 19. 4. 1874, provdaná za hostinského a sedláka Soukupa v Řemešíně, kde zemřela 18. 3. 1953. Třetím dítětem, které dospělo, je František Urbánek, nar. 20. 10. 1876. Ten převzal rodný grunt po rodičích a žije u syna a vnuka v Lednici č. 12. Čtvrtá je Kristina nar. 20. 9. 1879, provdala se za Václava Zikmunda v Mladoticích a dnes žije u své vnučky Tůmovcové v České Doubravici. Páté dítě, které dospělo, byl syn Josef. Narodil se 26. 2. 1882. Poměrně dlouho byl doma v Lednici, pomáhal v hospodářství a byl to náruživý muzikant. Později se přiženil do menší usedlosti v Kožlanech, kde zemřel bez vlastních potomků 23. 5. 1946. Dcera Josefa, nar. 5. 10. 1888 provdala se za Františka Sopra, železničáře ve Vroutku,
kde dnes žije jako vdova. Poslední je Anežka narozená 9. 4. 1891. Provdala se za zemědělce Václava Krýsla v Kočíně. Tam dosud žije.
První dítě Josefy Urbánkové roz. Prusíkové z Výrova byla dcera Marie. Narodila se 24. 9. 1871. Provdala se za sedláka Řezáče v Lednici. Byla to neobyčejně dobrosrdečná žena, ale bohužel život její byl poměrně krátký. Zemřela ještě několik dnů před svou matkou a to 10. 4. 1924. Měla čtyři dcery. Anežku, Marii, Annu a Blaženu. Nejstarší Anežka, nar. 20. 5. 1898 byla provdaná Fenclová a zůstala doma. Je to usedlost tak zvaná "u Hlušíků" č. 28. I její sestry Marie a Blažena se provdaly za Fencly, kteří jsou také všichni bratři. Rod Fenclů má dvě zvláštnosti: byli to vždy velcí muzikanti a v jejich rodinách se rodil podivuhodný počet dvojčat. Všichni tito Fenclové vyznačují se velkou inteligencí a láskou k dějinám.
Anežka Fenclová měla tři děti. Dcera Jaroslava nar. 14. 4. 1928 je provdaná Beránková v Rakovníce, Píseckého 768. Každou svou volnou chvíli věnovala vždy svým rodičům a vydatně pomáhala ve svém domově v Lednici. Má tři děti. Josef Beránek nar. 25. 10. 1957, Hana nar. 3. 5. 1961 a Pavel nar. 25. 6. 1963. Pak se Anežce Fenclové narodila 24. 5. 1930 dvojčata, Miroslav a Miroslava. Miroslava je provdaná Lüftnerová v Kralovicích č. 80, má tři děti. Jarmilu nar. 4. 2. 1955, Miroslavu nar. 12. 5. 1959 a Františka nar. 24. 8. 1961. Lüftnerovi pracují v JZD. Miroslav Fencl zůstal doma v Lednici. I on je členem JZD. Má syna Miroslava, nar. 27. 6. 1965, dále Vendulku nar. 12. 10. 1966 a Jaroslava nar. 1. 5. 1968. Další dcera Marie Řezáčové, Marie je narozena 28. 3. 1901. Je provdaná Fenclová v Kobčicích č. 2 a má dvě děti. Dcera Jiřina je narozena 7. 3. 1929 a syn Jiří Fencl tentýž den. Zase dvojčata v rodě Fenclů. Jiří je zaměstnán v lesní správě v Petrohradě a má tři děti. Věra se narodila 28. 9. 1957, Jiřina 8. 8. 1959 a Jiří 26. 12. 1960.
Třetí dcera je Anna, narozená 21. 3. 1904 v Lednici "u Hlušíků“ a provdala se za rolníka Václava Škubala do Dřevce č. 21. Má dvě dcery. Miluše se narodila 24. 8. 1934 a je provdaná zase Fenclová a žije s matkou, v Dřevci. Má dvě děti: Marii nar. 6. 4. 1961 a Václava nar. tentýž den. Již třetí dvojčata. Druhou dcerou Anny Škubalové je Blažena, nar. 18. 9. 1937. Je provdaná Folková v Jarově č. 54 u Plas. Pracují tam také v JZD. Má dvě dcerky, Jiřinu, nar. 24. 2. 1961 a Evu Folkovou nar. 15. 3. 1964.
Nejmladší dcerou Marie Řezáčové byla Blažena. Narodila se 2. 2. 1911 v Lednici a je provdaná Fenclová v Borku č. 2. Její muž byl také jako všichni Fenclové velkým hudebníkem a zahynul tragicky při návratu motocyklem ze zábavy u Liblína. Blažena má dvě děti. Její syn Josef nar. 9. 1. 1939 přiženil se do Žichlic č. 43. Má dcerku Janu Fenclovou nar. 27. 2. 1966 a synka Miloše nar. 26. 12. 1967. Její dcera Blažena je provdaná Tauberová a žije s matkou v Borku. Narodila se 31. 12. 1941 a má synka Zdeňka Taubra, nar. 26. 10. 1966. Anežka Fenclová zemřela 4. 8. 1966. Blažena Tauberová má také dcerku Laděnku nar. 7. 2. 1968.
Druhým dítětem Josefy Prusíkové provdané Urbánkové v Lednicí byla dcera Anna. Narodila se 19. 4. 1874. Provdala se k Soukupům do Řemešína u Mladotic. Tam měli hostinec a hospodářství. Měla čtyři dcery, Marii, Miladu, Růženu a Annu a syna Josefa. Anna Soukupová zemřela v Řemešíně 18. 3. 1953 .
Nejstarší její dcera Marie narodila se 3. 10. 1903 a provdala se za dělníka Turečka v Chrašťovicích č. 36. Zemřela poměrně brzy jako sedmapadesátiletá 9. 7. 1960. Marie Turečková měla čtyři děti. Stanislav nar. 3. 1. 1932 bydlí v Chrašťovicích a má Stanislava nar. 30. 10. 1961. Ladislav Tureček nar. 23. 5. 1936 bydlí v Dobré č. 69 u Kladna. Pracuje v kladenském průmyslu. Má synka Martina nar. 30. 7. 1967. Dcera Marie je provdaná Kočková v Kalci blíže Chrašťovic. Narodila se 16. 7. 1943 a má synka Jaromíra nar. 29. 7. 1967. Posledním dítětem Marie Turečkové je dcera Dana nar. 10. 9. 1953.
Druhým dítětem Anny Soukupové byl syn Josef. Narodil se 5. 8. 1905 v Řemešíně č. 27 a na rodné usedlosti také zůstal. Je dnes členem JZD. Má dvě děti. Dcera Květoslava je provdaná Hajšmanová a bydlí v Olšanech u Sedlce, kde její manžel je vedoucím farmy státního statku. Květoslava nar. 10. 10. 1935 má dceru opět s tímto jménem nar. 14. 11. 1958. Jejím druhým dítětem je Václav Hajšman nar. 19. 1. 1961. Syn Josefa Soukupa v Řemešíně je také Josef. Narodil se 31. 8. 1941 a pracuje rovněž v JZD. Má dvě děti. Ludmilu nar. 23. 9. 1964 a Vlastimila nar. 30. 3. 1967.
Dalším dítětem Anny Soukupové byla dcera Milada. Narodila se 31. 8. 1907 a provdala se za rolníka Beránka do Borku č. 9. Má jedinou dceru Miladu nar. 20. 10. 1940. Je provdaná Tragenreifová a bydlí v Plzni, Zámečnická 36. Má dvě děti. Dcerka Taťána je narozena 17. 6. 1963 a syn Radek nar. 20. 6. 1967.
Třetí dcerou Anny Soukupové v Řemešíně byla Růžena. Narodila se 26. 1. 1910 a je provdaná Lišková v Řemešíně č. 40. Má tři děti. Její syn Jaroslav Liška nar. 11. 4. 1930 bydlí v Mirošově u Rokycan. Má dva syny, Jaroslava nar. 10. 9. 1956 a Miroslava nar. 4. 4. 1960. Druhý syn je Miroslav Liška. Narodil se 19. 7. 1931 v Řemešíně a dnes pracuje na Karlovarsku. Bydlí tam v Novém Sedle, Revoluční 194. Má dcerku Miroslavu nar. 28. 6. 1961. Poslední je Josef Liška, nar. 24. 10. 1950 a bydlí se svou matkou v Řemešíně.
Posledním dítětem Anny Soukupové byla dcera Anna. Narodila se 22. 5. 1912 a jako provdaná Jánská bydlí v Řemešíně č. 31. Má dvě děti. Její syn Ladislav Jánský, narozený 17. 4. 1940 má synka Ladislava nar. 10. 9. 1964. Dcera Stanislava provdala se za lesníka Dlouhého. Je narozena 11. 8. 1941 v Řemešíně. Její muž působil určitou dobu v polesí Manětín a tam se mu podařilo zastřeliti bílého jelena, což je jistě řídký zjev. Bydleli v Novém Městečku u Nečtin. Dnes bydlí v Bukovině č. 25. Mají synka Milana nar. 7. 6. 1963. Dále se jim narodila 12. 6. 1968 dcerka Stanislava.
Prvním synem Josefy Prusíkové provdané Urbánkové v Lednici byl František. Narodil se 20. 10. 1876 a převzal doma po rodičích grunt, zv. "u Martinců". Patří dnes k nejstarším členům našeho rodu. Je stále duševně čilý. Dobře si pamatuje ještě svého děda Václava Prusíka ve Výrově, jemuž pomáhal v menších pracech na statku, kde se narodila jeho matka. Byl to výborný hospodář a jako chovatel koní byl Urbánek proslulý nejen na Kralovicku, ale i v republice. Na výstavě koní, na hospodářské výstavě v Praze v r. 1929 dostal František Urbánek z Lednice první cenu za vystavovanou klisnu. Urbánkové nebyli nikdy koňskými handlíři jako někteří sedláci, ale opravdovými milovníky chovu koní. František Urbánek byl řadu let starostou Lednice a často zastupoval obec i v Praze, spolu s jinými delegacemi z okresu. Jeho hospodářství je dnes začleněno také do JZD, ovšem jako větší hospodář také si v pohnutých porevolučních dobách musel vytrpěti své. František Urbánek měl dva syny. Za ženu měl Františku, roz. Šourovou z Kozojed. Starší jeho syn je Josef Urbánek, narozený 22. 11. 1904 v Lednici č. 12. Vždy šel v dobré stopě svého otce a když se ten vzdal starostenství, byl i on pro oblibu mezi spoluobčany, zvolen rovněž starostou. Má dva syny. Josef Urbánek nar. 9. 12. 1936 bydlí doma a pracuje v JZD. Má dva chlapce, Luboše nar. 27. 5. 1963 a Václava nar. 24. 5. 1965. Jeho bratr Václav Urbánek je narozen 30. 12. 1939. Pracuje jako absolvent průmyslovky, jako technik v Kaznějově. Tam má svůj domek. Jeho syn Pavel je narozen 20. 3. 1968.
Druhý syn Františka Urbánka je František. Narodil se 25. 2. 1911 a přiženil se do hospodářství v Lednici, č. 34, kde se říká "u Paterů". Má syna Vladimíra, nar. 5. 6. 1945, který je zemědělským inženýrem. „U Paterů" mívali vždy výborné výsledky v odchovu prasat. František Urbánek st. zemřel 15. 7. 1968 ve věku 91 a půl roku.
Třetí dcerou Josefy Urbánkové byla Kristina. Narodila se 20. 9. 1879 a provdala se za sedláka Zikmunda do Mladotic. Měla dvě dcery. Marie naroz. 22. 8. 1905 zůstala doma v Mladoticích a provdala se za rolníka ze starého rodu Mixů z Koryt. Zemřela ve svých jednapadesáti letech na rakovinu 11. 2. 1956. Měla jedinou dceru Irenu, nar. 14. 8. 1929. Ta je provdána za velmi bystrého sedláka Tůmovce v České Doubravici č. 2 u Manětína. Má dcerku Irenu nar. 17. 7. 1954. Kristina žije nyní u této své vnučky v České Doubravici. Druhou její dcerou je Anna nar. 23. 4. 1907. Provdala se za zemědělce Jaroše do Chockova č. 1 u Radnic. Má syna Václava nar. 16. 6. 1935. Je zemědělským inženýrem. Ten má synka Milana, nar. 22. 11. 1963.
Další dcerou Josefy Urbánkové byla Josefa. Narodila se 5. 10. 1888 a provdala se za zaměstnance drah Sopra ve Vroutku. Za okupace žila v Mladoticích. Nyní bydlí u své dcery ve Vroutku, Nádražní 426. Josefa Soprová má dvě děti. Dcera Anna nar. 23. 7. 1919 je provdaná Baláková ve Vroutku. Má čtyři děti. Její dcera Ludmila nar. 29. 4. 1943
bydlí v Podbořanech, Dělnická 328. Má synka Zdeňka Takáče, nar. 31. 1. 1966. Druhá dcerka Anny Balákové je Jaroslava nar. 14. 11. 1946. Jako provdaná Koderová bydlí ve Vroutku, Vidhostická ulice 426. Dále jsou dva chlapci, Josef Balák nar. 15. 1. 1949 a Jiří Balák nar. 21. 11. 1951.
Syn Josefy Soprové Václav, narodil se 13. 6. 1922, pracuje a bydlí v Mladoticích č. 94. Má tři děti. Věra Soprová nar. 23. 3. 1950, Václav nar. 4. 9. 1951 a Hana nar. 24. 4. 1955.
Posledním dítětem Josefy Urbánkové z Lednice byla dcera Anežka. Narodila se 9. 4. 1891 a provdala se za zemědělce Krýsla v Kočíně č. 17. Není to daleko od Lednice a ona také nezapomíná na svoje rodiště a nejčastěji ze všech svých sourozenců je vždy navštěvovala. Má jediného syna Jaroslava. Narodil se 29. 11. 1920, pracuje v JZD a bydlí v Kočíně s matkou a svou rodinou. Má dvě děti. Anna Krýslová je narozena 13. 11. 1949 a Jaroslav je narozen 28. 11. 1953. Dále má Anežka Krýslová dvě dcery. Zdeňka je narozena 29. 9. 1922, je provdaná Baborová v Bílově č. 16. Má tři děti. Josefa nar. 6. 9. 1944, dceru Zdeňku nar. 23. 11. 1945 a Jaroslavu nar. 25. 10. 1951. Zdeňka je provd. Houdková v Kralovicích. Druhou dcerou Anežky Krýslové je Blažena. Narodila se 7. 10. 1925 a je provdaná Valentová ve Výrově č. 17. Má syna Jiřího a dceru Marii, ale ty uvedeme blíže pod potomky Veroniky Prusíkové, provdané Valentové, která patří rovněž do odnože Výrov II.
Dalším dítětem Václava Prusíka z Výrova byla dcera Marie. Narodila se 29. 7. 1851 ve Výrově č. 18, provdala se 16. 9. 1873 za sedláka Josefa Koukla v Bílově. Od pradávna říká se tomuto gruntu "u Kymlů“. Marie Kouklová měla čtyři syny. Mikuláše, Františka, Blažeje a Josefa. O nich budeme však vyprávěti podrobněji u větve Sedlec, v odnoži t. zv. Bílov, jejíž zakladatelkou byla Kateřina Prusíková se Sedlce provdaná Kouklová v Bílově. Marie zemřela poměrně mladá, 6. 2. 1908.
Třetím synem, který se narodil manželům Prusíkovým "u Boudů" ve Výrově, byl Václav. Narodil se 2. 1. 1854, odešel jako předtím již jeho dva bratři, Blažej a František, také na studie do Prahy. I o něj v Praze pečoval dobrodinec našeho rodu vikář Blažej Prusík. Václav vystudoval v Praze práva, ale doktorského titulu nezískal. Stal se magistrátním úředníkem a naposled byl přednostou živnostenského referátu u pražské obce. Zůstal svobodný, žil až do smrti svého strýce Blažeje ve Vikářské ulici na Hradčanech a teprve pak se odstěhoval dolů do Prahy. Bydlel pak na různých místech, naposled na Vyšehradě. Zde zemřel ve věku 61 let na zápal plic 16. 9. 1915. Jako starý mládenec měl řadu přátel, zvláště dramaturga Františka Stroupežnického. Všechny krásné památky po svém strýci zdědil on a po něm zmizely nenávratně v majetku jeho poslední hospodyně.
Čtvrtým synem Václava Prusíka ve Výrově byl Vojtěch. Dostal jméno po svém dědovi rychtáři výrovském, který sem přišel v roce 1803 ze Sedlce. Vojtěch Prusík narodil se 3. 4. 1856 ve Výrově. Studoval krátce na gymnasiu v Klatovech, ale z těchto studií se brzy vrátil domů a bylo rozhodnuto, že se stane dědicem gruntu. Oženil se s Josefou Julusovou ze Sedlce, narozenou tam 24. 3. 1861. Statek, odkud ona pocházela, stojí naproti gruntu Prusíků, kde stávala již v XVI. století kolébka našeho rodu. Vojtěch Prusík převzal rodný statek ve Výrově 22. 2. 1884. Byl to velký silný a zdravý člověk, a při tom dobrák od kosti. Až do dne, kdy prodal usedlost ve Výrově, byl starostou obce. Od roku 1901 do roku 1905 byl také okresním starostou Kralovicka. Pak ještě do roku 1914 působil jako člen okresního výboru. Když starostoval v Kralovicích, byli tehdy členy okresního výboru tito občané z Kralovicka: Josef Holeček z Plas, Antonín Jelínek z Bučku, František Juha z Bílova, Josef Kožíšek z Jarova, František Slach z Kralovic a František Vodák z Dřevce.
Vojtěch Prusík, jako okresní starosta projevil velkou iniciativu. Za jeho éry postavila se silnice Sedlec-Bílov-Potvorov, dále Čistá-Zdeslav, pak Chříč-Studená-Hlince, dále Slatina-Lhota a silnice Mladotice-Křečov. Postavila se škola v Žebnici a v Hedčanech, a byly prováděny velké vodní úpravy na Střele a Mži. Z podnětu Vojtěcha Prusíka byla zahájena akce ke sbírce na stavbu Národního divadla v Brně a projeven veřejný souhlas s prohlášením města Prahy, týkající se zřízení slovanských universit v Brně, Lvově a Lublani.
V den svátku Mistra Jana Husa roku 1903 vedl Vojtěch Prusík z Kralovic delegaci ke slavnosti položení základního kamene k Husovu pomníku na Staroměstském náměstí. Vojtěch Prusík patřil mezi vynikající zemědělce. Jako první v okrese zavedl nová hnojiva, čímž se v celém kraji značně pozvedla úrodnost polí, vysazoval ovocné stromy, mlátičku a některé jiné stroje měl také jako první v celém okrese. Patřil také mezi zakladatele agrární strany, která jako jediná obhajovala nejlépe zájmy zemědělců. Vojtěch Prusík se svou ženou Josefou měl čtyři děti. Syna Blažeje, dcery Annu a Josefu a posledního Václava, který se po něm měl státi držitelem gruntu. Vojtěch Prusík zúčastnil se jako voják tažení při okupaci Bosny a Hercegoviny v roce 1878. Často a rád vyprávěl o tom, jak jen zázrakem ušel tam smrti. Jeho pohostinná usedlost byla otevřena každému. A dodnes staří pamětníci ve Výrově na něj s úctou vzpomínají.
Již on, ale zvláště pak jeho syn Václav, toužili však po tom, aby měli ještě větší a modernější hospodářství. K lítosti ostatních členů rodu byl 7. dubna 1912 prodán rodný statek ve Výrově a Vojtěch usadil se v nedalekém Černínském dvoře v Přehořově. Tam měli i pěknou cihelnu, ale když se jeho syn Václav oženil, odstěhoval se Vojtěch
Prusík se svou ženou ke své provdané dceři do Kolešovic. Tam však žil jen dva roky a zemřel na zápal plic ve věku 64 let dne 15. 3. 1920. Jeho žena ho brzy následovala, zemřela 17. 7. 1920.
Sedlákem Vojtěchem Prusíkem a jeho odchodem z Výrova v roce 1912 zaniká náš rod ve Výrově po meči. Byl tam tedy 109 let, což vlastně není dlouhá doba, ale svými činy zapsali se tam Prusíci jistě dobře a je také dosud jich tam vzpomínáno. Nápis na jejich hrobě v Kolešovicích je jistě správný, že zní takto: "Jejich láska, poctivost a život plný práce a obětavosti jsou nejsvětlejší památkou po nich." Ve Výrově žijí dnes Prusíci z jiných rodových větví.
Nejstarším dítětem Vojtěcha Prusíka a jeho ženy roz. Julusové ve Výrově byl syn Blažej. Narodil se 30. 11. 1884 ve Výrově č. 18. Studoval na gymnasiu v Klatovech, kde učil již jeho strýc Blažej a studoval jeho bratranec Bohumil. Spolu tam maturovali v roce 1905 a spolu také odešli na studia lékařská na pražskou universitu. Spolu také promovali v jeden den v roce 1910. Mladý lékař Blažej Prusík odešel pak na zkušenou do nemocnice v Olomouci. Již tam vynikl nejen v interním lékařství, ale i v chirurgii. Když vypukla balkánská válka v roce 1912, ochotně vyhověl volání po vyslání dobrovolných lékařů na pomoc slovanským bratřím. Na Moravě poznal také svou budoucí ženu. Byla to Bedřiška Vocílková, dcera lesmistra, nar. 26. 2. 1890 v Hulíně. S tou se pak usadil v roce 1913 jako lékař v Dobříši. Dostal se tam na přímluvu kněžny Coloredo-Mansfeldské, resp. profesora Kukuly. Pak si zavedl vlastní ordinaci a 40 let působil Dr. Blažej Prusík v dobříšském okrese. Léčil všechno a s velkým zdarem. Později nabyl i zubařské praxe, takže lidé z města i celého kraje nacházeli u něj radu ve všech bolestech svého těla. Blažej Prusík patřil k lidem otevřeným, snad i někdy trochu drsným, ale neobyčejně upřímným a obětavým. Když viděl, že má před sebou chudého člověka, nikdy od něho nic nevzal. Jeden čas byl také zástupcem nár. socialistické strany na radnici dobříšské. Jeho smrt 9. 2. 1953 byla podnětem k opravdové lítosti nad jeho nenávratným odchodem, kterou projevili všichni lidé v tomto kraji. Ještě dnes vzpomínají tam lidé na jeho "zázračné prášky" i na to jak výborně spravoval zuby. Jeho žena Bedřiška zemřela 14. 5. 1957. Oba jsou pochováni na dobříšském hřbitově.
Blažej Prusík měl jediného syna Karla. Narodil se za první světové války 3. 11. 1915. Studoval na gymnasiu v Praze a ve šlépějích svého otce věnoval se také medicíně. Studia však dokončil až po druhé světové válce, neboť necelý rok před ukončením jeho studií lékařských, zavřeli Němci naši universitu. V době druhé světové války pracoval jako laborant v dobříšském sanatoriu. Také byl ve spojení stejně jako jeho otec s partyzány, kteří tehdy působili v rozsáhlých dobříšských lesích.
Pěkně na to vzpomíná spisovatel Eduard Valenta ve svém románu "Jdi za zeleným světlem". Po druhé světové válce dokončil Karel Prusík svá medicinská studia a odešel na praxi do Hradce Králové, kde zvláště pracoval u prof. Dr. Lukla. V té době se oženil s Evou Uhrovou, která se narodila 25. 4. 1926 v Berehově, kde její otec tehdy působil jako vojenský veterinář. Z Hradce Králové odešel Dr. Karel Prusík do psychiatrické léčebny v Dobřanech, kde pobyl řadu let jako internista a měl tam výborné výsledky. Se svou ženou Evou zavedli tam nové ošetřovatelské a rekreační metody pacientů. Jeho touhou bylo však, aby se vrátil do svého rodiště, Dobříše. Tam také nyní působí jako lékař. Bydlí v Dobříši č. 892. Dům s krásnou zahradou, který si vystavěl jeho otec, padl za oběť asanace a nové výstavbě v Dobříši. Dr. Karel Prusík má dvě děti. Blanka je narozena 20. 4. 1950 v Hradci Králové a Pavel 17. 8. 1952 v Plzni.
Druhým dítětem Vojtěcha Prusíka ve Výrově byla dcera Anna. Narodila se 8. 6. 1886 a v roce 1908 se provdala za německého sedláka Arnošta Meixnera z Kolešovic. Tehdy tento sňatek vzbudil značnou nevoli v celé rodině Prusíků a osud její opravdu nebyl pak šťastný. Na výslovné přání své matky vzala si sice majetného člověka, ale velmi náruživého Němce. Anna Meixnerová žila pak v Kolešovicích, u ní zemřeli pak její rodiče, ale po roce 1918 zakoupili si pak ještě větší hospodářství v Německých Hořovicích. Po čase hospodářství prodali, stali se soukromníky v Praze, ale již před druhou světovou válkou měli zase svůj zemědělský podnik. Hospodařili v Chotči u Radotína. Z tohoto manželství narodil se syn Arnošt. I když byl manžel Anny přesvědčeným Němcem, přece jen byl k Čechům spravedlivý a Anna s ním, nezasloužili si osudu, který jim připravil květnový převrat roku 1945. Je zajímavé, že ve svém hospodářství ukrývali po nějakou dobu člověka, jehož čin vzbudil v protektorátě velkou sensaci. Byl to Jan Smudek, který zastřelil německého policistu v Kladně. Později podařilo se dostati Jana Smudka do bezpečí v cizině. To jistě nesvědčilo o nenáviděném postoji Arnošta Meixnera k českému národu. V květnových dnech 1945 ukázal se znovu ve špatném světle nezdravý rys české povahy. Meixnerovi byli vyhnáni ze své usedlosti, zajištěni a všechen jejich majetek byl rozkraden. Manžel Anny se oběsil a ona se stala úplnou žebračkou. Žila pak střídavě u svého bratra v Dobříši, v Praze jako služebná a nakonec se usadila se svým synem ve Šluknově. Zemřela 13. 11. 1967 v domově důchodců po krátké těžké nemoci v Krásné Lípě. Ona je posledním člověkem, který se narodil na gruntu "u Boudů" ve Výrově a odešel na věčnost.
Její syn Arnošt narodil se 18. 5. 1909 v Kolešovicích. Myslelo se vždy, že převezme tam statek po svých rodičích, ale hra osudu byla jiná. Měl různá zaměstnání a nyní je skladníkem ve Šluknově, kde bydlí v Gottwaldově ulici č. 301. Po krátkém, rozvedeném a bezdětném
manželství žije tam nyní samoten ve vzpomínkách na pohnutou minulost svých rodičů a zvláště na svou milovanou matku. Zůstane vždy ke cti Anny Meixnerové, roz. Prusíkové, že její syn se neodrodil a je Čechem.
Třetím dítětem Vojtěchovým byla dcerka Josefa. Narodila se 17. 3. 1888. Byla to neobyčejně hezká holčička a výborně se učila. Bohužel záškrt, který v minulém století byl tak zhoubný, zkosil její život v deseti letech 26. 5. 1898.
Po Pepičce narodil se syn Václav. Bylo to 2. 3. 1890 a on byl předurčen jako budoucí hospodář. Od svého mládí miloval stroje. Zajímal se zvláště o všechno, co mohlo usnadniti těžkou práci v zemědělství. Vyučil se strojníkem a s mlátičkou, kterou měli ve Výrově jako první v okrese, pomáhal pak při výmlatu v četných okolních obcích. Jeho duch byl velmi neklidný a stále směřoval jen k vyšším metám. Byl to Václav Prusík, který přesvědčil svého otce, že grunt ve Výrově je pro ně již příliš malý, pole že nejsou ve velkých kusech zcelena a proto také mechanisace nemůže se tam tak zdárně uplatnit. Uvítal proto rozhodnutí svého otce Vojtěcha, aby se odstěhovali na větší dvůr do Přehořova. Po převratu 1918 se Václav oženil s Marií Řepíkovou z Milostína. Narodila se tam v pěkném statku 1. 1. 1895 a dnes tam ještě jako vdova žije. Po smrti svých rodičů v roce 1920 odstěhoval se Václav do Milostína. Přehořov zdál se mu již zase malý jako před tím Výrov a pak ani v Milostíně, ležícím v bohaté chmelařské oblasti, nebyl příliš spokojen. Podařilo se mu získati velký statek v německé obci Bitozeves u Postoloprt. Zde také jsou rozsáhlé chmelnice. Václav Prusík neobyčejně zmodernisoval své hospodářství v Bitozevsi a mezi německými sedláky byl velmi oblíben. Nikdy však svou národnost nezradil. Když na příklad vtáhla v říjnu 1938 německá vojska do Bitozevse, byl jeho statek jediným, kde nevlál hakenkreuz. A bylo zajímavé, jak se němečtí spoluobčané postavili na jeho obhajobu, když velitel německého vojska toto počínání u starosty ostře kritisoval.
Václav Prusík jako velký milovník mechanisace pořídil si s obětmi zadešťování chmelnic a v jednom kritickém suchém roce vyhrál tím vše. Téměř všude byla tehdy v okolí nízká úroda chmele, jen on vykázal hojnou úrodu. Vysoká cena, která se pak platila za chmel, zaplatila mu nákladnou investici umělého zadešťování. Dlouho však v Bitozevsi za okupace nezůstal, neboť jeho dvůr byl nakonec říšskými úřady převzat. Odstěhoval se opět do Milostína kde žil jako soukromník, neboť mezitím hospodářství své tam pronajal. Napsal tam v té době zajímavou kroniku své rodiny a zvláště svého života. Po květnu 1945 byl zaměstnán ve státní traktorové stanici a zemřel poměrně brzy, 14. srpna 1952 v Praze. Příčinou byla otrava po hnisavé angíně.
Václav Prusík měl dva syny, Václava a Bořivoje.
První syn Václava Prusíka narodil se 27. 8. 1919 v Přehořově. Dostal po otci jméno Václav. Otec jeho, jako podporovatel všeho moderního a průbojného, dal ho na studie na školách Tomáše Bati ve Zlíně. Po návratu ze Zlína hospodařil s otcem, ale všechny plány, které míval on i jeho otec, se zhatily po květnu 1945. V zemědělství pak již nepůsobil, neboť se obával a to právem, že by jako syn kulaka byl i při své nejlepší a nejpoctivější práci vždy obviňován, když by se snad někdy něco nepodařilo. V Karlových Varech jezdil se sanitkou, pak se stal zaměstnancem Jáchymovských dolů a usadil se v Horním Slavkově u Karl. Varů. Bydlí tam v ulici ČSSP č. 3. Oženil se s Blankou roz. Moukovou z Tišnova na Moravě 11. 2. 1925. Mají spolu dva synky. Václav je narozen 25. 8. 1954 a Bohdan, jemuž říkají Dan, je narozen 26. 10. 1956. Václav Prusík po zrušení Jáchymovských dolů pracuje nyní v místním průmyslu v Horním Slavkově. Místo velkostatku je tedy jeho místo u soustruhu. Baťovská škola však mu dala to nejlepší pro život. Je úspěšný i zde. On i jeho bratr Bořivoj hrdě se hlásí k našemu rodu a ve všem, co bylo v jejich silách, pomáhali ke zdaru tohoto historického díla. Celá rodina usadila se v srpnu 1968 v Dietlingen (Östliche, 44) u Pforzheimu v Badensku v NSR.
Druhý syn Václava Prusíka a Marie je Bořivoj. Narodil se 8. srpna 1925 v Milostíně. Studoval na zemědělské škole v Roudnici, pak byl zaměstnán nějaký čas jako agronom. I on, jako syn kulaka, z průhledných důvodů raději toto zaměstnání opustil a stal se zaměstnancem uhelných dolů v Hrdlovce u Duchcova. Tam se oženil s Lucií Borjanovou, která se narodila 30. 7. 1921 v Hrdlovce. Bydlí tam v Duchcovské ulici č. 63. Bořivoj Prusík má dcerku Hanu nar. 18. 9. 1952. Věnuje se studiu zdravotnictví.
Třetí dcerou Václava Prusíka ve Výrově byla Anna. Narodila se 15. 12. 1858. Ve svých 26 letech provdala se za Josefa Kouru v Bílově č. 13. Bylo to 13. 2. 1884. Kourové žijí na tomto gruntě prokazatelně již od roku 1558. U statku je krásná zahrada jako málokde jinde a po zhoubném požáru, který v třicátých letech zničil téměř polovinu vesnice, mají dnes u Kourů také pěkné budovy. U Kourů nejen za života Anny, ale i pak po celou dobu hospodaření jejího syna Josefa, byl vždy každý upřímně vítán a zvláště pak členové našeho rodu. Anna Kourová měla čtyři děti. Byly to dcery, Marie, Anna a Růžena a syn Josef. Anna Kourová, roz. Prusíková zemřela v Bílově 14. 12. 1935. Byla nejhezčí z dcer Václava Prusíka z Výrova.
První dcerou Anny Kourové roz. Prusíkové byla Marie. Narodila se 16. 6. 1885. Provdala se v r. 1911 ke Slachům v Bílově č. 29. Z této usedlosti již začátkem XVIII. stol. provdala se Anna Slachová za Martina Prusíka v Sedlci a sem zase jindy v tom století se přivdala od Prusíků žena ze Sedlice. Rodina Slachů hlásila se vždy k Prusíkům. Marie Slachová měla tři děti. Nejstarší Marie narodila se 22. 1. 1912, druhá Anna 17. 7. 1913 a syn František 27. 6. 1916.
Také stavení Slachů padlo v roce 1930 za oběť požáru. Marie Slachová zemřela na rakovinu 20. 9. 1943. Nejstarší dítě Marie Slachové, Marie nar. 22. 1. 1912 je provdaná jako Vopatová v Žebnici č. 42. Pracuje tam v JZD. Má čtyři děti. Její dcera Marie nar. 19. 1. 1936 je provdaná Kočová a bydlí v hezkém domku v Loze č. 21. Má dvě děti. Josef Koča nar. 19. 1. 1959 a Hana nar. 11. 6. 1963 . Syn Václav Vopat je narozen 31. 1. 1938 a pracuje a bydlí v Hrádku u Rokycan č. 105. Má dcerku Soňu nar. 4. 6. 1964. Třetí dítě Marie Vopatové Anna, je narozena 8. 7. 1945 a je provdaná Zemanová. Poslední Božena nar. 17. 3. 1948 je svobodná a žije v Žebnici. Anna Zemanová má synka Pavla, nar. 26. října 1968. Druhé dítě Marie Slachové je Anna. Narodila se 17. 7. 1913, provdala se za Vojtěcha Kůsu zaměstnance drah, který byl až do důchodu náčelníkem stanice v Mladoticích. Anna Kůsová má syna Pavla nar. 15. 1. 1943, který jako průmyslovák je zaměstnán v Keramických závodech v Horní Bříze. U Aničky Kůsové, jak se jí říká, byly vždy dveře jejího příbytku přátelsky otevřeny všem příchozím.
Posledním dítětem Marie Slachové byl syn František. Narodil se 27. 6. 1916 a po rodičích převzal usedlost v Bílově. Jeho žena Marie je rozená Kozová z Bukoviny a je také pokrevným členem našeho rodu. Je to potomek Kateřiny Prusíkové ze Sedlice, provdané Kouklové v Bílově. Rodina Slachů je velice početná. Nejstarší jejich dcera Marie je nar. 26. 3. 1941, vždy velice obětavě starala se o své sourozence. Byla opravdu jejich druhou mámou. Jako provdaná Vlková žije dnes v Kozojedech č. 49. Má synka Josefa nar. 20. 7. 1966. Pracuje v JZD. Druhý je Václav Slach nar. 31. 5. 1942 a přiženil se do Odlezel č. 11. Má tam dceru Pavlu nar. 30. 10. 1966. Třetí Jiří Slach nar. 25. 7. 1943 pracuje ve strojírně v Dobříši a bydlí ve Dlouhé Lhotě u Dobříše. Má synka Jiřího nar. 30. 6. 1965. Následují: dcera Jaroslava nyní Jánská, nar. 20. 3. 1947, pak František Slach nar. 15. 2. 1949, dále Anna nar. 21. 9. 1950 a Pavel nar. 16. 3. 1955.
Druhým dítětem Anny Kourové byl syn Josef. Narodil se 6. 2. 1888 v Bílově. Josef Koura byl celou řadu let starostou Bílova. Byl to neobyčejně oblíbený člověk nejen v obci, ale i v širokém okolí. Po květnu 1945 byl také předsedou lidové strany na Kralovicku. Josef Koura patřil vždy mezi ty členy našeho rodu, kteří se navzájem rádi stýkali a podporovali navzájem, kde toho bylo třeba. Oženil se s Marií Valentovou z Borku a s ní měl dvě děti. Syna Vladimíra a dceru Marii. Josef Koura zemřel v Bílově 23. 4. 1964. Pohřeb jeho na hřbitůvek potvorovský byl opravdovou manifestací všeho lidu z kraje.
Syn Josefa Koury Vladimír, narodil se 30. 10. 1921. Vystudoval hospodářskou školu a stal se opravdu výborným zemědělcem. Zvláštních úspěchů se dopracoval on a celé JZD v Bílově v semenářství a šlechtitelství. Vyniká toutéž dobrotou jako jeho otec. Má dvě děti.Vladimír nar. 24. 7. 1963 a Marie nar. 28. 5. 1965.
Druhým dítětem Josefa Koury z Bílova byla dcera Marie. Narodila se 9. 10. 1928, provdala se za úředníka Jílka a bydlí nyní ve své vilce v Žíhli č. 253. Má synka Václava, nar. 14. 11. 1953.
Druhou dcerou Anny Kourové roz. Prusíkové byla Anna. Narodila se 24. 6. 1891 v Bílově č. 13 a byla později provdaná jako Švarcová v Hrádecku č. 37. Její muž tam byl cestářem a měli menší hospodářství. Anna Švarcová zemřela v Hrádecku 25. 2. 1952. Měla jediného syna. Je to Jaroslav Švarc nar. 20. 5. 1920. Je usazen v Hrádecku, je členem JZD, oženil se s vdovou s jedním děckem, ze svého manželství má jednoho syna Vladimíra Švarce, nar. 11. 2. 1948.
Posledním dítětem Anny Kourové z Bílova, byla Růžena. Narodila se 11. 2. 1894 a provdala se za zaměstnance drah Hergeta v Plzni. Bydleli tam dlouho Na Koterově a z jejich manželství narodily se dvě děti. První byla dcera Anna, nar. 2. 11. 1921. Má dva syny, Petra nar. 13. 3. 1943 a Pavla Švika nar. 9. 2. 1946. Bydlí v Plzni, Plzenecká 23.
Druhým dítětem Růženy Hergetové byl syn František. Narodil se 21. 10. 1923, je ekonomickým úředníkem a bydlí v Plzni, Sušická 38. Má dvě děti. Hanu nar. 3. 12. 1953 a syna Jana nar. 5. 7. 1957. Růžena Hergetová zemřela v Žebnici u Vopatů náhle dne 20. 5. 1958.
Osmým dítětem Václava Prusíka ve Výrově byla dcera Veronika. Své jméno dostala po své tetě, která tehdy žila v Kostelci nad Mží. Veronika Prusíková narodila se „u Boudů" ve Výrově 24. 11. 1861. Ze všech dětí Václava Prusíka a jeho ženy rozené Kotasové zůstala ve Výrově pouze Veronika. Protože ve Výrově z potomků Václavových nežije již žádný Prusík, jsou potomci Veroniky Valentové, jak se provdala 24. 11. 1885, jedinými zástupci po přeslici tohoto rodu usazeného r. 1803 ve Výrově. Od roku 1912, kdy byla usedlost "u Boudů" prodána, směřovaly kroky členů našeho rodu do čísla 20 k Valentům ve Výrově. Všichni bývali vždy vřele přijati. A tato tradice až dosud trvá. Veronika Valentová vždy přepečlivá hospodyně, na sklonku života sehnutá až téměř k zemi, zemřela ve Výrově 5. 11. 1936 a byla pohřbena v Kralovicích, jako vždy všichni občané z Výrova. Veronika Valentová měla mnoho dětí, ale jen tři z nich dospěly. Byli to synové Vojtěch a Josef a dcera Božena.
Prvním synem Veroniky Valentové roz. Prusíkové, byl syn Vojtěch. Narodil se 26. 5. 1884, tedy ještě půl roku před tím, než se jeho matka provdala za Josefa Valentu [sic; výše je její sňatek uveden 24. 11. 1885, rok a půl po tomto narození, nesedí tedy buď jedno z obou dat, nebo tato poznámka]. O něm bylo rozhodnuto, že doma nezůstane, ale grunt že dostane mladší bratr. Vojtěch Valenta přiženil se do usedlosti "u Bláhů" ve Výrově a měl tři děti. Zemřel 28. 8. 1945. Nejstarší jeho dítě je syn Vojtěch. Narodil se 22. 5. 1916 ve Výrově č. 17 "u Bláhů". Byl dvakrát ženat, ale jen
z druhého manželství má děti. Shodou okolností je druhá jeho žena Blažena také pokrevním členem našeho rodu. Oba pracují v JZD ve Výrově. Mají syna Jiřího Valentu nar. 11. 5. 1948 a dceru Marii nar. 26. 10. 1953. I u nich, jako u většiny zemědělců je dnes jejich renovované stavení k nepoznání od dřívějška. Druhým dítětem Vojtěcha Valenty byla dcera Blažena. Narodila se 25. 12. 1918 ve Výrově a provdala se za majitele hostince Šebka v Kralovicích. Tento hostinec je v domě, kde se říká "v zámku". Tento dům, dnes ovšem již změněný, postavil v XVI. století Florian z Gryspachu. Blažena Šebková, jejíž manželství mělo pohnutý osud, má dvě dcery. Václavka se narodila 23. 3. 1945 a je provdaná Jánská a bydlí v Kralovicích č. 184. Má synka Milana nar. 13. 2. 1964. Druhá dcera, Anna Šebková je narozena 22. 7. 1948 a bydlí s matkou v Kralovicích č. 74. -
Druhou dcerou Vojtěcha Valenty ve Výrově je Marie. Narodila se 9. 5. 1920 a je provdaná Chlupová ve Výrově-Hadačce č. 5. Má dvě děti. Pavla nar. 3. 1. 1945 a Marii Chlupovou nar. 25. 12. 1948. Rodina pracuje v JZD. Pavel Chlup má dceru Janu nar. 20. 7. 1968.
Druhým synem Veroniky Valentové, roz. Prusíkové byl Josef Valenta, narodil se 18. 2. 1891 ve Výrově. On se stal dědicem gruntu č. 20. Rod Valentů je usazen velmi dlouho, již dávno před tím než přišel do této obce první Prusík ze Sedlce. Josef Valenta, jako již jeho otec, byl výborným hospodářem. Až do posledních chvil svého života pracoval a tak jako mnoho venkovských lidí nebylo ho viděti sedět nečinně. Zvláštních úspěchů dopracoval se Josef Valenta v chovu prasat a koní. Oženil se s Annou Pirnerovou z Černé Hatě a s ní měl dva syny. Josefa a Vojtěcha. Josef Valenta zemřel v písecké nemocnici 9. 6. 1965 a byl pohřben do hrobu svých rodičů v Kralovicích.
První syn, Josef Valenta narodil se 1. 3. 1923. Žije dnes v usedlosti svých rodičů, která svým moderním vybavením není k poznání jak vypadalo stavení před požárem v roce 1911, ale ani ještě k poměrně nedávné minulosti. Josef Valenta pracuje se svou rodinou v JZD. Za humny, nedaleko jeho stavení stojí v poli kříž, který postavil 1831 rychtář Vojtěch Prusík. Josef Valenta, potomek tohoto rodu slíbil, že on až do smrti a pak i jeho potomci budou vždy pečovati o tuto rodinnou památku. Josef Valenta má dva synky. Josef se narodil 11. 1. 1951 a pracuje ve Škodovce v Plzni, Milan Valenta je narozený 12. 7. 1952.
Druhým synem Josefa Valenty a Anny Pirnerové, je Vojtěch. Narodil se 28. 6. 1928. Po studiu na hospodářské škole absolvoval vysokou školu hospodářskou v Brně a pracuje dnes jako zemědělský inženýr, jako náměstek ředitele státního statku v Kralovicích. Bydlí tam v ulici B. Smetany č. 448. Má dvě dcery. Marie Valentová nar. 23. 3. 1952 a Stanislava nar. 11. 10. 1958.
Posledním dítětem Veroniky Valentové roz. Prusíkové ve Výrově byla dcera Božena. Narodila se 19. 7. 1897 a provdala se v únoru 1921 za člena našeho rodu, potomka výrovského rodáka Tomáše Prusíka, sedláka Ladislava Prusíka v Horní Bříze č. 26. Božena Prusíková, která tam žije, měla dvě děti. Elišku provdanou Noskovou a Ladislava Prusíka, který je zemědělským inženýrem. O nich jsme již vyprávěli v kapitole o odnoži "Horní Bříza III -" jejímž zakladatelem byl druhý syn výrovského rychtáře Vojtěcha Prusíka, Tomáš.
Dalším dítětem Václava Prusíka a Josefy roz. Kotasové ve Výrově, byl syn Josef. Narodil se 27. 2. 1863. Když mu bylo 14 let, zemřela mu matka. Nějaký čas byl u svého bratra Františka Xavera Prusíka, který již jako ženatý, byl profesorem v Příbrami. Když se Josef Prusík dostal pak na studie do Klatov, měl ho tam zase na starosti jeho bratr Blažej, který byl tam tehdy již profesorem na gymnasiu. Po čtyřletém studiu v Klatovech odešel Josef Prusík do Prahy a zde se zase dostal do péče svého strýce, Blažeje Prusíka, vikáře na Hradčanech. V roce 1882 maturoval na t. zv. městské střední škole v Praze (gymnasium). Po svízelných začátcích byl pak přijat k finanční stráži, kratší čas byl v Českém Brodě, pak v Benešově nad Ploučnicí a dosti dlouho ve Varnsdorfu. Odtud přešel k celnímu oboru do Prahy. V celnictví pak velmi vynikl. Na počátku tohoto století přeložil se svým kolegou Čermákem celní tarif, do té doby existující jenom v německé řeči. Byla to velmi obtížná práce, ale ulehčila úřadování mnoha dalším generacím celních úředníků. V roce 1913 byl pro horlivější své vlastenectví přeložen dále od Prahy, do Kolína. Tam se stal přednostou celního úřadu. Ihned po konci první světové války byl povolán vládou republiky do Prahy a zde organizoval důležitou sekci v našem zahraničním obchodě. Působil také v Obchodní a živnostenské komoře, jako první Čech, přednášel celnictví na Vysoké obchodní škole v Praze a nakonec byl vyšším úředníkem Státního úřadu statistického. V této své funkci zajížděl jako odborník i do ciziny.
Josef Prusík měl již od mládí literárního ducha, psal básně, mnoho článků do novin, zvláště o životě Čechů v pohraničí, který dobře poznal za svého tamního působení a v roce 1938 vydal knížku o rodu Prusíků, v níž pojednává zvláště o svém rodišti Výrově a lidech, kteří odtud pocházeli. Josef Prusík se poprvé oženil 4. 6. 1901 s Marií Šálovou. Byla to dcera pokrokového sedláka a starosty okresu kouřimského a města Zásmuk. Narodila se v Zásmukách 30. 10. 1878. Život však neměla dlouhý. Zemřela na souchotiny v první světové válce 24. 8. 1916. Podruhé oženil se Josef Prusík s Františkou Basařovou, roz. Barochovskou 15. 4. 1887. Svatba jejich konala se v Praze 21. 11. 1922, ale manželství toto již bylo bezdětné. Z prvního manželství narodili se dva synové. Vladimír a Jaromír. Josef Prusík zemřel na jaterní chorobu 8. 8. 1940 v Praze.


První syn Josefa Prusíka a Marie Šálové je Vladimír. Narodil se v Praze 29. 5. 1902. Studoval na gymnasiu v Kolíně a maturoval v Praze a brzy se pak stal úředníkem Městské spořitelny pražské. Zde působil 40 let. Zvláště vynikl v organisačním oddělení tohoto velkého pražského peněžního ústavu. Jeho velikou zálibou je zahrádkářství a to nejen se strany praktické, ale i spolkařské. Všechny své volné chvíle věnoval a věnuje zvelebení své zahrady v Dobřichovicích č. 426 kde žije. Vladimír Prusík je také veřejně činný v Sokole a MNV v Dobřichovicích. Oženil se s Věnceslavou Landovou, nar. 5. 9. 1910 v Kosoři u Radotína. Její otec byl tam nájemcem dvora vyšehradské kapituly. Z tohoto manželství narodila se dvojčata, Alena a Jiří dne 8. 12. 1932 v Praze. Vladimír Prusík zemřel náhle 9. 6. 1973 a jeho žena Věnceslava dne 28. 8. 1972.
Alena Prusíková nar. v Praze byla jeden čas úřednicí v Praze, nyní pracuje v Radotíně. Je provdaná Pechanová, její manžel je vedoucím drogerie v Dobřichovicích. Bydlí se svými rodiči v této obci. Mají dvě děti. Vítězslav Pechan je narozen 13. 7. 1953 a Markéta je narozena 26. 3. 1960. Alena Pechanová zemřela na rakovinu 11. února 1974.
Druhé dvojče, Jiří Prusík vyučil se jemné mechanice. Nyní, jako technik působí u Československého krátkého filmu v Praze. Bydlí také v Dobřichovicích. Poprvé oženil se s Boženou Bojarskou nar. 17. 7. 1932 v Praze. Toto manželství však bylo rozvedeno a Božena Prusíková, podruhé neprovdaná, bydlí v Praze 10, Ulice nad vodovodem 487. Z manželství toho narodil se syn Radovan Prusík, 15. 11. 1955 v Praze. Jiří Prusík je podruhé ženatý s Dagmar Svobodovou nar. 5. 10. 1936 v Praze. Radovan Prusík bydlí s matkou v Praze, ale o výchovu se stará vydatně jeho otec, u něhož Radovan velmi často v Dobřichovicích pobývá. Z druhého manželství narodila se 12. 7. 1971 dcera Regina.
Druhým synem Josefa Prusíka a Marie roz. Šálové je Jaromír Prusík. Narodil se v Praze na Žižkově 13. 1. 1905. Vystudoval gymnasium v Kolíně a v Praze do kvarty a pak studoval na Obchodní akademii v Praze Karlíně, kde maturoval v roce 1924. Po studiích byl dosti dlouho v cizině, zvláště v Anglii a Francii. V roce 1925 stal se odborným redaktorem a ve Vydavatelství odborných časopisů J. Hložek v Praze zasloužil se o založení moderního zemědělského týdeníku Hospodářský Obzor. Byl to tehdy časopis, který nejvíce propagoval u nás mechanisaci zemědělství. V roce 1937 vstoupil do podniku republikánské strany Novina a až do května 1945 byl zde činný jako redaktor, zvláště Lidového deníku. Tento list patřil prokazatelně k nejoblíbenějším časopisům na venkově. Po květnových událostech, které změnily značně jeho život, byl pak jako plánovač ve Svazu pro dobytek, rok byl v Inspektorátu státních statků pro pražský kraj a od roku 1951 do roku 1965 "postoupil" na pomocného dělníka ve slévárně oceli ČKD v Praze - Vysočanech. Jaromír Prusík napsal v roce 1930 ekonomické dílko "Konjunktura, krise a budoucnost evropského zemědělství".
Podle souhlasné kritiky nebylo do té doby nic podobného u nás napsáno a uveřejněno. - Když ho osud dostal od péra ke kolečku, aby duševně nezakrněl začal se věnovati pátrání po osudech nejen svých předků, ale celého rodu Prusíků. Dějiny tohoto rodu jsou jeho dílem. Pokračuje tak ve šlépějích svého otce Josefa Prusíka i jiných členů rodu již dlouho mrtvých. Jaromír Prusík bydlí v Praze 6-Břevnově, Anhaltova 23. Domku, kde bydlí na Bílé Hoře v Praze říká se dnes „světové středisko rodu Prusíků".
Jaromír Prusík oženil se 4. 6. 1932 s Jiřinou Eliášovou, dcerou zaměstnance elektr. podniků, která se narodila v Praze 12. 4. 1909. Byla dlouho úřednicí obchodního podniku Řempo. Z tohoto manželství narodil se jediné dítě, syn Zdeněk.
Zdeněk Prusík narodil se 11. 6. 1933 v Praze, vystudoval gymnasium v Praze 7 a pak studoval na matematicko-fysikální fakultě Karlovy university v Praze. Byl promován v červenci 1957 a začal pak hned pracovat jako aspirant v Ústavu organické chemie a biochemie ČSAV v Praze Dejvicích. Zde má značné úspěchy a je přednostou oddělení, kam se jezdí učit i biochemici a fysikální chemici z mnoha cizích států. Je doktorem přírodních věd (RNDr.) a v roce 1962 byl prohlášen kandidátem chemických věd. Ve své úřední funkci byl již častěji v cizině, kde nejen studoval, ale i přednášel. Oženil se 26. 4. 1958 s Miluškou Ortovou, narozenou 1. 4. 1934 v Praze. Její otec je doktorem práv a působil v Kanceláři presidenta republiky v Praze. Zdeněk se se svou ženou seznámili již jako studenti na universitě, kde jejich společným zájmem byla chemie. I jeho žena pracuje jako chemička ve výzkumnictví tohoto oboru a to ve Výzkumném ústavu makromolekulární chemie v Praze 6. Je také doktorkou přírodních věd. Bydlí spolu v Praze 6-Petřiny, Nad Alejí 1766. Z tohoto manželství narodily se dvě dcerky: Hana nar. 24. 6. 1959 a Ivana nar. 25. 2. 1964.
Františka Prusíková, druhá manželka Josefa Prusíka, rodem ze Lštění u Čerčan v Posázaví, zaslouží si ještě mimořádné zmínky. Stala se výbornou druhou matkou Vladimíru a Jaromírovi Prusíkovi, kteří tak brzy osiřeli. Ale je známa v našem rodu i jinak. Když v roce 1940 ovdověla, láska a zájem, který věnoval Josef Prusík svému rodu, přešla jako dědictví po něm na ni. Byla vždy neobyčejně obětavou pomocnicí všem, kdož ji o to požádali. A to nejen v úzké rodině, ale i všude jinde, kde jí bylo zapotřebí. Mnohokrát vypomáhala v místě, kde žijí nebo žili sourozenci Josefa Prusíka, ať to byl Výrov, Bílov či Lednice. Také často, když byla zavolána, pomáhala řídit domácnost lékaře profesora Prusíka. Neměla svých dětí a proto mateřskou láskou obklopila nejen děti svého muže, ale i vnoučata a pravnoučata.
Poslední dcerou Václava Prusíka ve Výrově byla Barbora. Narodila se 27. 11. 1865. Jako dvanáctiletá osiřela po matce a život neměla vždy tak snadný. Dokud se nevdala, vypomáhala na různých místech. Dlouho byla u svého bratra Blažeje v Klatovech, několik let také vedla domácnost svému příbuznému děkanu Václavu Kouklovi ve Spáleném Poříčí u Plzně. Sestry i bratři a zvláště otec starali se, aby jejich Baruška netrpěla nouzí a příkoří. Vdala se v roce 1902 za majitele puškařského závodu Rudolfa Waltera v Klatovech. V té době byl její muž již vdovcem a měl syna Vojtěcha, který také studoval ve stejné třídě na gymnasiu v Klatovech jako byli bratranci Bohumil, Blažej Prusík a Blažej Koukl. Vojtěch Walter stal se později ředitelem ve Státním školním nakladatelství v Praze. V Praze zemřel bezdětný. Ačkoliv nebyl pokrevným členem našeho rodu, vždy se hlásil k němu a také se zúčastnil prvního sjezdu rodu Prusíků, který se konal z popudu Jaromíra Prusíka 26. 10. 1958 v Praze v Obecním domě.
Barbora Walterová roz. Prusíková, či jak se jí v rodině říkalo Betty a její klatovský domov, to vše stalo se střediskem celého našeho rodu a zvláště od té doby, co Blažej Prusík, profesor na gymnasiu, odešel do Prahy. Od roku 1905 až do roku 1958 jezdilo se do Klatov k Betty Waltrové. Nebylo to jen na známou klatovskou pouť, ale i bydlívaly i u ní dcery jejích sourozenců a dalších. Prostě, Klatovy a teta Betty staly se útočištěm našeho rodu. Její manžel zemřel v roce 1928 a Betty Walterová ho tedy přežila o 30 let. Zemřela 29. 5. 1958 v Klatovech a ze všech členů rodu se jménem Prusík, či Prusíková, se dožila prozatím nejdelšího věku, téměř 93 let. Byla to předobrá žena.
Posledním dítětem, které se narodilo „u Boudů“ ve Výrově v rodině Václava Prusíka, byl syn Antonín. Narodil se 19. 2. 1869. Když mu bylo osm roků, zemřela mu matka. Studoval několik let na gymnasiu v Klatovech, ale tam se mu příliš nelíbilo. Dostal se pak do státní služby k finanční stráži. Již před tím, jako voják na manévrech v roce 1888 poznal se v Příbrami s Leopoldinou Adamcovou. O této jeho velké lásce a dalším osudu Antonína Prusíka a Leopoldiny nechme vyprávět nevlastní dceru Antonína, Leopoldu Pospíšilovou, žijící v Žamberku. Podobá se to románu:
“Když bylo mamince 17 let, byly v Příbrami a okolí manévry a s nimi tam jako voják přišel i Antonín Prusík. Dům, kde bydlela má matka, sousedil se zahradou, kde byl hostinec a kuželník. Tam se Antonín Prusík seznámil s mou matkou. Měli se hrozně rádi, ale dědeček této známosti nepřál. Zakázal styky jemu s maminkou a ta zdrcená ztracenou láskou, odjela do Vídně. Při loučení jí Prusík řekl: ‚Až něčím budu, slečno Poldi, já si pro Vás přijdu!‘ Léta plynula, a Antonín Prusík se nehlásil. Mezitím se maminka provdala za mého otce, kominického mistra, Karla Pletichu. Byl vdovcem a měl 4 malé děti. Zemřel po devítiměsíčním
manželství a já se za deset dní po jeho smrti narodila. Tehdy bylo matce 25 let, byla vdovou a matkou pěti dětí. Když se končil rok jejího vdovství, navštívil neočekávaně babičku Antonín Prusík. Byl finančním respicientem a žádal o ruku slečny Poldi. Jak babička vyprávěla, byla přímo omráčená. Řekla mu, že přišel pozdě, Poldi že je již vdovou. Po prvním překvapení prohlásil, že to nevadí a že si ji jako vdovu vezme. Babička ho upozornila, že to nepůjde, že má pět dětí. Ani to ho neodstrašilo a dodal, že ty děti také uživí. Jaká to byla láska a charakter! Ale i pak mu babička řekla, že to není možné, protože má maminka výnosnou, skvěle prosperující kominickou živnost a té že se k vůli dětem nemůže vzdát. To ho velmi zarazilo, chvíli mlčel a přemýšlel a nakonec se ptal, zda by nemohl tu živnost s ní vést.
Když takto Antonín Prusík s babičkou stále jednali, otevřely se dveře a maminka vešla. Při výkřiku ‚Toníčku‘ omdlela. Vím jen dnes, že Prusík se vyučil za šest týdnů v Hořovicích kominickému řemeslu a oženil se s mou matkou. Nikdy však nevymetal, měl k tomu pět tovaryšů a několik učedníků. Z tohoto šťastného manželství se narodila dcera Anna, která zemřela v témže týdnu co její otec. Po jeho smrti za šest měsíců se narodil hošíček, Otoušek, ale i ten do roka zemřel. Po těchto hrozných ranách se maminka duševně i fysicky zhroutila a tu ji pozvaly dvě sestry Prusíkovy k nim na venkov na Kralovicku. Když se však maminka po třetí vdala, tyto styky přestaly. Moje matka prožila pak ještě těžký život. Po třetí si vzala dobrodružného herce, který ji připravil o všechno jmění, dům v Příbrami byl dán do dražby, dědeček s babičkou a ostatní sourozenci s maminkou se rozešli a ona odešla do světa. Byla tedy u divadla a když její muž Kabátník za pět let zemřel, byla již tak vpravená do divadelních poměrů, že si zažádala o koncesi a měla pak na Moravě svou divadelní společnost, pod jménem Jará. Já byla vychována u babičky. Po čtvrté vdala se matka za herce Harrera, který byl u ní režisérem. Měla s ním dvě děti, synek zemřel a u mé nevlastní sestry Růženy zemřela pak maminka v Luhu u Příbrami, 15. 1. 1951. Byla narozena 5. 4. 1871 a dožila se téměř 80 let přes tak dramatický život. Když jsem toto jako mladé děvče slýchávala vypravovat, byl pro mne můj nevlastní tatínek Prusík ideálem muže a ctila jsem ho, byť jen ve vzpomínkách, pro jeho ryzí charakter. Má teta, která zemřela v domě důchodců v Žatci, znala ho osobně a ta mně vždy říkala, jaký to byl krásný muž a jaký hodný člověk a jak nesmírně měl maminku rád."
Tak vzpomíná na svou matku a na svého nevlastního otce Antonína Prusíka, Lea Pospíšilová rodačka z Příbrami a žijící dnes pod Orlickými horami v Žamberku. Antonín Prusík byl nejmladší z jedenácti dětí, narozených "u Boudů" ve Výrově a zemřel první. Bylo to 13. 4. 1899 [sic; výčet dětí Václava Prusíka výše v této odnoži uvádí 16. 4. 1899, nesedí tedy jedno z obou dat]. Příčinou byl zápal plic. Bylo mu jen třicet let a potomci po něm nejsou žádní.
Vypravovali jsme Vám poměrné obsáhleji o potomcích Václava Prusíka z Výrova. Má to několik důvodů. Jednak osudy členů této rodové odnože, nazvané Výrov II, jsou nejlépe známy a dalším důvodem je také, že v dějinách našeho rodu bylo snad v této odnoži nejvíce lidí, kteří se svým dílem proslavili a vynikli nad průměr. Václav Prusík, sedlák a starosta výrovský, nezanechal sice po sobě tolik potomků jako třeba obě jeho sestry, Anna a Rosalie provdané v Horní Bříze, ale přece jen počet je úctyhodný. Nepočítáme-li do souhrnu potomky jeho dcery, provdané Kouklové v Bílově, která je zahrnuta do větve t. zv. Sedlec, zanechal Václav Prusík se svou ženou Josefou 225 potomků, z toho 33 již je mrtvých.
Tato odnož a vůbec celá větev Výrov i sama obec zůstane vždy zvláštním pojmem pro náš rod, i když Sedlec je základním kamenem. Z Výrova však vzešla nejsilnější rodová větev, která také rod Prusíků proslavila.
Výrovská odnož větve Výrov je jasným dokladem, že vývoj dětí je z největší míry závislý na rodičích. Že z této odnože větve Výrov vyniklo nejvíce lidí, bylo i proto, že hlava rodiny byl člověk, který viděl dopředu. Václav Prusík nebyl jen pilným čtenářem, ale i písmákem. Nikde snad v celém rodě Prusíků nebyla vedena tak dlouho a pečlivě rodinná kronika. Sedlák Václav Prusík ji psal sám přes 50 let. Dnes nám představuje výborný přehled o všem, co se v 19. století dělo ve veřejnosti i v rodině, jaké bylo počasí a zkázy. Je to prostě bohatá studnice vědomostí o zašlých časech, z níž zase čerpají další potomci víru a sílu pro budoucnost. Pokračoval v ní syn Vojtěch.
Kdo z vás, z členů veliké rodové větve Výrov, navštíví jednou vesnici Výrov, jistě nezapomene, aby navštívil kapli sv. Vojtěcha, která zde byla vysvěcena 27. dubna 1902. Stojí u zahrady statku č. 18, kde žil zakladatel větve rychtář Vojtěch Prusík, rodák ze Sedlice, a pak jeho potomci. Za hlavního iniciátora je možno považovati Blažeje Prusíka, rodáka výrovského a později profesora gymnasia v Klatovech. Kromě knížete Metternicha, on a jeho bratři se také podíleli největším finančním podílem na vybudování tohoto svatostánku. Kaplička sv. Vojtěcha ve Výrově je krásnou památkou na náš rod. Nechť je po věky zachována v dobrém stavu!
Odnož Kostelec nad Mží — větve Výrov
Potomci Veroniky Prusíkové z Výrova, provdané Hořejšové, po druhé Folkové.
1826 - 1865
Posledním osmým dítětem Vojtěcha Prusíka, výrovského rychtáře, byla dcera Veronika. Narodila se "u Boudů“ na rychtě ve Výrově č. 18 dne 20. 1. 1826. Když jí bylo patnáct let zemřel jí otec. Ve svých dvaceti letech se provdala do vesnice poměrně dosti vzdálené od Výrova. Byl to Kostelec nad Mží a tedy do svého nového domova musela až přes řeku Mži. Veronika vzala si v den svých narozenin 20. 1. 1846 rolníka Jana Hořejše. Měla s ním jen dceru Josefu, brzy potom ovdověla. V roce 1854 si vzala Jana Folka, rodáka z Chotiné, který se do Kostelce nad Mží přiženil. Měli spolu dva syny, Jana a Josefa Folka. Dcera Veroniky z prvního manželství Josefa Horejšová narodila se 17. 2. 1851 a provdala se za rolníka Výšku v Nadrybech. Tam zemřela 16. 2. 1936. Z druhého manželství Veroniky roz. Prusíkové ve Výrově, narodil se jí v Kostelci první syn Jan Folk, 4. 6. 1856. Zemřel tam 2. 11. 1938. Druhý syn Josef Folk nar. 18. 3. 1862 přiženil se do Bušovic u Rokycan, kde zemřel 27. 2. 1927. Kostelec nad Mží je hezká, ale opravdu velmi malá vesnice. Má sotva padesát obyvatel. Farností patří k obci Plané, tam se také po smrti všichni obyvatelé Kostelce nad Mží na hřbitově sejdou. Veronika, rodačka výrovská, nebyla dlouho v Kostelci, neboť zemřela již 7. 11. 1865 a nebylo jí tedy ani 40 let. To bylo snad příčinou, že styk s touto rodovou odnoží býval poměrně malý, později téměř žádný a teprve nyní obnovila se zase všechna spojení příbuzenská a navázaly se přátelské rodové vztahy.
První dítě Veroniky Hořejšové roz. Prusíkové byla dcera Josefa. Byla však také jediná z tohoto manželství, poněvadž Jan Hořejš brzy zemřel. Narodila se 17. 2. 1851 a provdala se za rolníka J. Výšku do Nadryb č. 11. V této obci nyní žije mnoho členů našeho rodu. Josefa Výšková měla jediného syna Josefa. Zemřela v Nadrybech 16. 2. 1936.
Syn Josefy Výškové Josef narodil se 24. 3. 1874. Je mu přes 94 let a je dnes nejstarším členem našeho rodu po meči a po přeslici. V době, kdy toto píšeme, je zdráv a čilý. Josef Výška měl čtyři děti. Syny Josefa, Jaromíra a Václava a dceru Annu. Těsně před uzávěrkou zemřel Josef Výška 24. 6. 1968. Nejstarší dítě Josefa Výšky z Nadryb je syn Josef. Narodil se 7. 8. 1901, zůstal na rodném statku v č. 11 a zemřel 30. 12. 1966. Měl jediného syna. Je to Vlastislav Výška, nar. 18. 12. 1928 a je agronomem v tamním JZD. U něho bydlí jeho děd Josef, senior našeho rodu. Vlastislav Výška má tři děti. Dcera Milena je narozena 8. 3. 1953, druhá dcera Vlastislava 3. 4. 1954 a syn Jiří Výška nar. 6. 12. 1955.
Druhý syn Josefa Výšky je Jaromír, nar. 23. 7. 1904 a žije v Nadrybech č. 46, kde je členem JZD. Jaromír Výška má jedinou dceru Annu, nar. 3. 4. 1942. Je provdaná Lojdová a má dcerku Ivanu nar. 7. 5. 1967. Bydlí v Kladrubech u Stříbra, Gottwaldova 238.
Třetím dítětem Josefa Výšky v Nadrybech je dcera Anna. Narodila se 1. 6. 1909, je provdaná Hořejšová a bydlí v Nadrybech č. 8. Je bezdětná.
Posledním dítětem Josefa Výšky je syn Václav. Narodil se 10. 3. 1911 v Nadrybech a žije v Kostelci nad Mží č. 2. Tam je členem JZD. Má jedinou dceru Annu, provdanou Malátovou. Narodila se 6. 1. 1942. Má dcerku Jitku, nar.14. 3. 1963 a bydlí v Týnci 40 u Klatov. Václav Výška v Kostelci má ještě syna Václava nar. 27. 3. 1938. Je úředníkem Škodovky a přiženil se do Trnové č. 188.
Když zemřel první manžel Veroniky roz. Prusíkové, Jan Hořejš ve svých 33 letech, přiženil se na její usedlost v Kostelci nad Mží č. 7 v roce 1854, Jan Folk z Chotiné. Hospodářství mělo asi 25 ha polí, luk a lesů. Prvním synem Veroniky Folkové [sic, správně jejího syna Jana Folka] byl syn František. Pak následovali ještě Antonín, Bohumil, Václav, Josef a Jan Folkové a dcery Marie a Josefa. Bylo to tedy osm dětí.
Nejstarší František Folk narodil se 29. 1. 1885. Přiženil se do Nadryb, kde měl hospodářství. Zemřel tam 12. 7. 1962. Měl jediné dítě, syna Miloše Folka. Ten se narodil 18. 8. 1922 v Nadrybech. Je automechanikem a v této své činnosti zajíždí často do ciziny. Bydlí v Senci u Zruče na Plzeňsku. Manželkou jeho je také člen našeho rodu, potomek Anny Štěpánkové, roz. Prusíkové z Výrova. Miloš Folk má dvě děti. Syn Miloš [sic; v odnoži Horní Bříza I výše se jmenuje Miloslav, se stejným datem narození] narodil se 18. 11. 1949 a Jiří 28. 5. 1951.
Druhé dítě Jana Folka byl syn Antonín. Narodil se 7. 3. 1887 v Kostelci a zde pak převzal po otci hospodářství. Má tři děti. Jeho syn Vratislav Folk nar. 30. 11. 1916 je zemědělským expertem na ONV v Chebu. Tam bydlí ve Šlikově ul. č. 12. Měl jedinou dceru Věru nar. 5. 1. 1944. Je učitelkou. Nyní, jako provdaná Trojková bydlí v Kladně, sídliště 9. okrsek, Blok 205/2268. Druhým dítětem Antonína Folka z Kostelce je dcera Anna. Narodila se 23. 2. 1921 a je provdaná Staňková. Její muž je projektantem podniku Kancelářské stroje. Bydlí v Praze - Malešicích, Tuchorazská 423. Má dvě děti. Dcera Jarmila Staňková je narozena 25. 5. 1947 a syn Milan je narozen 16. 3. 1952. Druhá dcera Antonína Folka je Slávka. Narodila se 18. 5. 1922 a je provdaná Šedivcová v Chrástu u Plzně č. 31. Její syn Vojtěch Šedivec, nar. 1. 11. 1946 bydlí ve Zruči-Senci č. 233. Dcera Miloslava dnes provdaná Kaňková narodila se 18. 9. 1944, bydlí s rodiči v Chrástu č .31. Věra Trojková má syna Josefa nar. 15. 9. 1968.
Třetím dítětem Jana Folka z Kostelce, byla dcera Marie. Narodila se 6. 8. 1889, provdala se za kováře Janovského v Kostelci, ale záhy zemřela. Bylo jí 36 let, když 22. 5. 1925 ukončila svůj život. Měla čtyři děti. Nejstarší byla Anna, nar. 26. 7. 1908 a je dnes provdaná Svejkovská v Týčku č. 26 u Zbiroha. Má dvě děti. Jiří Svejkovský je narozen 5. 2. 1949 a Květa Svejkovská nar. 13. 11. 1943.
Druhou dcerou Marie Folkové provdané Janovské je dcera Marie. Narodila se 5. 12. 1909 v Kostelci a bydlí dnes v Plzni Bukovci, Horova 5. Protože se jméno jejího muže Antoušek nelíbilo, převzal po svatbě on jméno své ženy. Má dvě děti. Syn Stanislav Janovský nar. 6. 8. 1934 bydlí v Plzni-Slovanech, Blatenská 12. Má dceru Janu nar. 29. 7. 1959 a syna Stanislava nar. 5. 10. 1962. Druhé dítě Marie Janovské je Vlasta provdaná Schinabková nar. 3. 9. 1944 a bydlí v Plzni, s rodiči. Třetí dítě Marie Janovské v Kostelci byl syn Jaroslav. Narodil se tam 12. 6. 1912, usadil se v Suchomastech č. 71 u Berouna. Zemřel tam již ve svých 36 letech [sic, patrně 39] dne 7. 2. 1952. Zanechal zde 2 děti. Syna Jaroslava nar. 23. 1. 1946 a dceru Marcelu Janovskou nar. 12. 9. 1951.
Posledním dítětem Marie Janovské roz. Folkové byl syn Václav Janovský. Narodil se 12. 11. 1914 v Kostelci nad Mží, po druhé světové válce usadil se v Záluží u Mostu, ale zde přišel tragicky o život 15. 5. 1948. Jediná jeho dcera Miroslava nar. 4. 7. 1943 je učitelkou, je provdaná Svobodová a bydlí v Mostě, ul. Vít. Nezvala blok 220-46. Má dcerku Renatu Svobodovou nar. 16. 9. 1967.
Další dcerou Jana Folka byla dcera Josefa. Narodila se 23. 10. 1891 a je provdaná Kroftová v Plzni-Letné, Dlouhá 29. Její dcera Jarmila nar. 23. 9. 1922 je provdaná za podplukovníka Mužíka a bydlí v Chebu, Rooseveltova 28. Má dceru Jarmilu nar. 20. 10. 1944 a Hanu nar. 16. 10. 1946. Druhé dítě Josefy Kroftové je syn Václav. Je narozen 26. 2. 1925 a pracuje ve Škodovce v Plzni. Věra má synka Petra nar. 8. ledna 1968 (Hrdinová). Pátým dítětem Jana Folka byl syn Bohumil. Narodil se v Kostelci 4. 2. 1894 a byl mnoho let zaměstnán v justiční službě v Plzni a v Rokycanech. Z první světové války se vrátil jako italský legionář. Kratší dobu také byl na frontě francouzské. Bydlí v Plzni, tř. 1. máje č. 2. Bohumil Folk má snad ze všech svých sourozenců nejlepší přehled o své rozvětvené rodině a tato jeho vlastnost dopomáhala také vydatně při pátrání po potomcích Veroniky Prusíkové, provdané Folkové v Kostelci nad Mží. Bohumil Folk má dvě děti. Jeho dcera Věra nar. 8. 8. 1922 je provdaná Nolčová a bydlí v Plzni, Korandova 13. Její dcera Věra provd. Hrdinová je narozena 14. 4. 1946. Syn Karel Nolč je narozen 24. 9. 1948. Druhé dítě Bohumila Folka je syn inž. Jaromír Folk. Narodil se 19. 8. 1926. Je zaměstnán ve Škodovce a je svobodný a bydlí s rodiči v Plzni.
Šestým dítětem Jana Folka byl Václav. Narodil se 22. 5. 1897 v Kostelci, dlouho byl zaměstnán v plzeňském pivovaru a potom ve Škodovce. Bydlí ve své vilce v Dýšiné č. 117 u Plzně. Má jediné dítě, dceru Věru nar. 6. 1. 1928. Její manžel je důstojníkem. Mají dvě dcery, Věru Dovínovou nar. 5. 5. 1954 a Janu nar. 30. 7. 1957.
Dalším synem Jana Folka byl Josef, narodil se 7. 2. 1901 v Kostelci a usadil se v Nadrybech č. 28. Je tam členem JZD. Josef Folk má dvě dcery. Stanislava nar. 4. 9. 1927 je
provdaná Brůjová a bydlí v Praze 10, Strašnicích, Útulná 507, blok 44. Její muž je úředníkem ve Státní plánovací komisi v Praze. Mají tři děti. Čestmír je narozen 9. 3. 1950, Jaroslav nar. 20. 3. 1952 a dále dcera Hana je narozena 16. 6. 1954. - Druhou dcerou Josefa Folka je Jarmila. Narodila se 20. 6. 1931 a je provdaná Lipertová. Její manžel je lékařem. Bydlí v Táboře, tř. čsl. armády 2242-IV. Dříve byli v Nýrsku. Mají dvě dcery. Janu nar. 26. 7. 1956 a Evu nar. 25. 12. 1957.
Posledním dítětem Jana Folka byl syn Jan. Narodil se 26. 7. 1904 v Kostelci. Byl zaměstnán u Pražských vodáren a bydlel v Praze na Karlově. Měl dceru Alenu Folkovou nar. 19. 1. 1933. Při náletu na Prahu 14. února 1945 dostal dům přímý zásah bomby právě v místech, kde měl Jan Folk byt. Jeho manželka a dcera byly na místě mrtvé a on na dvoře, při výbuchu dalších bomb odhozen silným tlakem vzduchu na složené vodovodní roury, byl také usmrcen. Všichni tři členové této rodiny byli pohřbeni na hřbitově v Plané nad Mží.
Druhý syn Veroniky, po druhé provdané Folkové v Kostelci č. 7 byl Josef. Narodil se tam 18. 3. 1862. Byl také zemědělcem jako jeho bratr Jan. Přiženil se do Bušovic u Rokycan do č. 2. Již za jeho života byla to velmi pokroková obec a později v republice patřili bušovičtí sedláci mezi nejpokrokovější družstevníky. Ačkoliv všichni hospodařili, jak se říká na svém, měli mnoho svých společných družstevních podniků v obci. V tom směru byly prostě Bušovice u Rokycan přímo vzorem. Josef Folk měl tři děti, syny Vojtěcha a Josefa a dceru Marii. Zemřel v Bušovicích 27. 2. 1927 a také on patřil k výborným zemědělcům.
Nejstarší jeho syn Vojtěch Folk narodil se 8. 5. 1890 v Bušovicích. Měl vzorné hospodářství, které ještě jako dědictví po rodičích velmi zdokonalil. Měl dvě dcery. Dcera Marie nar. 11. 7. 1920 je provdaná Fajfrová a její manžel pracuje ve Škodovce. Bydlí v Chrástu u Plzně č. 316. Její syn Josef Fajfr nar. 1. 5. 1943 má synka Josefa nar. 23. 12. 1965. Marie Fajfrová měla pak dvojčata Vojtěcha a Annu, narozená 14. 6. 1946. Z těchto dvojčat Vojtěch Fajfr je ženatý a má dceru Moniku nar. 16. 10. 1967.
Druhou dcerou Vojtěcha Folka je Daniela provdaná Hrůzová. Narodila se 3. 9. 1928 a má tři děti. František Hrůza je 27. 12. 1949 narozený, Jiří 14. 3. 1953 a Dana 22. 7. 1960. Rodina bydlí a pracuje v JZD v Bušovicích. Vojtěch Folk zemřel v Bušovicích 9. 11. 1961 a byl to jeden z těch mála Folků, kteří dobře věděli, že patří k rodu Prusíků a také se k němu hlásili.
Druhým dítětem Josefa Folka z Kostelce nad Mží, který se usadil v Bušovicích, byla dcera Marie. Narodila se 5. 3. 1893 a provdala se za rolníka Jílka v Bušovicích. Z jejího manželství se narodil syn Josef Jílek, 19. 5. 1914. Za měsíc po porodu zemřela Marie Jílková ve svých 21 letech
19. 6. 1914, těsně před první světovou válkou. Josef Jílek má tři děti. Syn Josef nar. 24. 8. 1940 má již zase dvě děti a to synka Josefa, nar. 7. 1. 1965 a syna Pavla, nar. 5. 4. 1968. Dcera Anna, nar. 17. 2. 1944 v Bušovicích je provdaná Korelusová. Její sestra Pavla Jílková je narozená 4. XII. 1949 a je provdaná Rejčková. Josef Jílek byl řadu let předsedou JZD v Bušovicích, které je zase takovým vzorem jako kdysi byli soukromí zemědělci bušovičtí, kam jezdili pro své reportáže četní novináři. Nebylo tehdy takových vzorných obcí v republice příliš mnoho.
Druhým synem Josefa Folka, rodáka z Kostelce nad Mží byl Josef. Z první světové války vrátil se domů jako ruský legionář. Byl zaměstnán jako železniční úředník v Českých Velenicích. Josef Folk narodil se v Bušovicích 8. 9. 1895. Byl nešťastně zamilován a to bylo příčinou jeho tragického konce. Zastřelil se v plzeňském hotelu Slovan (Dříve Valdek) dne 14. XI. 1921. Bylo mu teprve 26 let. Další život pro něj ztratil smysl.
Tím je ukončeno líčení o životě Veroniky Prusíkové, provdané Hořejšové a po druhé Folkové v malé vesnici Kostelci nad Mží v roce 1846. Dočetli jste se krátce o osudech všech jejích potomků, zemřelých i živých. Dnes je tato odnož výrovské větve nazvána "Kostelec nad Mží“. Je to snad nejvzdálenější obec, kam se dostal potomek rychtáře Vojtěcha Prusíka z Výrova. Odnož tato je nejslabší ze všech, které tvoří celek větve Výrov.
Důvodem k tomu je také to, že Veronika zemřela poměrně mladá v necelých 40 letech a měla jen tři děti. Není to však pravý důvod, spíše asi je příčina v tom, že její dcera Josefa, provdaná Výšková v Nadrybech, měla jen jedno dítě, syna Josefa, který se ovšem shodou okolností dožil ze všech členů rodu Prusíků, po meči i po přeslici nejdelšího věku, 94 a půl roku. Vždyť její sestra Marie, provdaná Šteflová ve Výrově zemřela již ve svých 29 letech a měla jen dvě děti [sic; v odnoži Výrov I výše jsou jmenovány čtyři, z nichž dvě dospěly] a přece potomků jejích až k dnešku je téměř o 50 více.
Veronika Prusíková, provdaná Hořejšová a Folková v Kostelci n/M zanechala po sobě až dodnes 89 potomků, z toho již 14 mrtvých.


